Dolejšího pohled na svět stále aktuální. Předmluva Jana Kopala k sešitu Národovecké knihovničky č. 11 – Miroslav Dolejší: Problémy demokracie

Dolejšího pohled na svět stále aktuální. Předmluva Jana Kopala k sešitu Národovecké knihovničky č. 11 - Miroslav Dolejší: Problémy demokracie

Není mnoho originálních myslitelů, jejichž práce s ubývajícími léty nabývá na síle a aktuálnosti. Miroslav Dolejší je jeden z nich, který své stěžejní životní dílo nazvané prostě Analýza 17. listopadu a změn ve východní Evropě v roce 1989 (slovenská verze Převrat 1989 alebo História se opakuje?) sepsal už na počátku roku 1990 a které od té doby vyšlo v mno-ha vydáních a u různých vydavatelů.[1]

Zajímavé je sledovat, jak se např. lišily doslovy jednotlivých vydavatelů. Disident a vydavatel Necenzurovaných novin Petr Cibulka v roce 1999 alibisticky a téměř omluvně napsal:

„Vážím si židovského národa, jeho duchovních tradic, civilisace a zejména autentického myšlenkového díla jeho nejznámějšího představitele Ježíše Krista, tak jak bylo zachyceno v jeho vodnářském evangeliu. Ze stejného důvodu nemám rád formulace, které by mohly být chápány jako znevažující některou z těchto hodnot, a to u kteréhokoliv národa. Téměř stejně ne-mám rád cenzurní zásahy v Necenzurovaných novinách. Věřím ve schopnost našich čtenářů vybrat si z uveřejněných to hodnotově, myšlenkově
a informačně podstatné, protože z tohoto důvodu jsme tyto materiály zařadili. Děkuji za pochopení.“[2]

Naproti tomu Čechokanaďan Miroslav Rousek v roce 2005 v poznámce redakce bojovně uvedl:

„Od sametové revoluce již uplynulo 16 let. Tato doba již dává možnost určitého historického náhledu. Lze posoudit, zda pan Mirek Dolejší ve své Analýze 17. listopadu 1989 měl pravdu, nebo se mýlil. Tehdejší vládnoucí garnitura politických rychlokvašek pana Dolejšího za jeho Analýzu tvrdě odsoudila a podávala na něho trestní oznámení. Chartisti, přestrojení komunisté, včetně hradní kliky, později za pomoci konfederace politických vězňů.

Z historického náhledu však můžeme říci, že pan Dolejší se v ničem ne-mýlil a naopak velice kvalifikovaně rozkryl úlohu jednotlivých postav polistopadového vývoje. Jeho závěry a vize budoucnosti se beze zbytku naplnily. Na základě znalosti charakteru odhadl, že bývalí komunisté ve svém přesvědčení a v rámci tzv. volného trhu budou bez skrupulí hrabat pro sebe a své rodiny. Tito lidé dovedli k dokonalosti heslo z doby socialismu: „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Popuštění otěží morálky není následkem výchovy totalitního režimu, ale vytvořením nemorálního prostředí stávající společnosti, denními příklady zkorumpovaných politiků, lacinými televizními programy a nemožností dovolat se nápravy zákonnou cestou. Tuto situaci pan Dolejší předvídal, a proto se stal disidentem proti bývalým disidentům, kteří jeho kritiku a odhalení mocenských snah považovali za zradu, a proto se ho snažili umlčet.

Historie se opakuje, zase jsou umlčovány opoziční hlasy pro stranické přesvědčení. Jsou lidé vyhazováni z práce, ve školách je zkreslován dějepis a zamlčovány některé úseky dějin. Opoziční strana s 20 % hlasy občanů je kriminalizována a mocní ztratili kontakt s národem. Na tyto nešvary skon-čil socialismus a je jen otázkou času, kdy dnešní vládci skončí na smetišti dějin.“[3]

Miroslavův bratr, historik PhDr. Josef Dolejší, jej charakterizoval takto: „Nikdy si ale na nic nestěžoval. Už tolik nečetl, tím více pracoval. Ducho-vně dozrál a svým zjevem či způsobem myšlení stále více připomínal brahmána. (…) Nereptal, nestěžoval si, v nejzazším případě se pouze bránil, bral obraz okolí a svého postavení v něm takový, jakým byl. Smrt očekával. Žil v její blízkosti po většinu svých pozemských dní a neobával se jí. (…) Těším se z Mirkových myšlenek a z jeho duchovního odkazu, vynikajícího v současné virtuální realitě neobvyklou hloubkou a ušlechtilostí. Nikterak nevadí, že nikdo netleská. Potlesk patří jen klaunům, potícím se na pilinách cirkusové manéže. Mudrci náleží ticho, klid, nezčeřená vodní hladina Duše a věčný mír.“[4] 

Životní cesta Miroslava Dolejšího nebyla snadná a jednoduchá. Narodil se 20. listopadu 1931 ve Velkém Přítočně u Kladna. Vyučil se strojním zámečníkem v SONP Kladno. V roce 1951 byl z politických důvodů vyloučen ze studia vyšší průmyslové školy strojní. Do rozporu se s komunistickou mocí dostal už jako student, když v klubovně ČSM spolu se svým spolužákem vyvěsil britskou vlajku. Tento „zločin“ mu režim neprominul a patřičně ho za něj potrestal. Dnes bychom řekli skoro exemplárně. V roce 1952 byl odsouzen státním soudem za „velezradu a špionáž“ k „mírným“ 23 rokům vězení (obžaloba navrhovala trest smrti), na svobodu se dostal teprve při všeobecné amnestii v květnu 1960. Již v této době byl v kontaktu se skupinou národně demokratického odboje. Ani přes mučení během vyšetřovací vazby, kdy naoko svolil s požadavky vyšetřovatelů, neprozradil jejich jména. Již své první věznění odnesl těžce podlomeným zdravím. V komunistických nápravných věznicích si odseděl bezmála 19 let a byl jedním z nejdéle vězněných odpůrců komunismu.[5] Prošel osmi věznicemi a uranovými lágry.

V roce 1975 na požádání svého známého novináře Eugena Vrby[6] napsal studii o počítačových systémech. Vzhledem k tomu, že Vrba působil jako Dolejšího hlavní důvěrník od roku 1956, bylo vzneseno podezření ze špionáže pro Izrael. Materiál byl po věcné stránce kompilát ze všeobecně přístupných informací a veřejných přednášek, ale přesto byl Miroslav Dolejší 14. června 1976 zatčen a obviněn za pokus vyzvědačství, ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství. Přestože mu špionáž nebyla nikdy dokázána, byl v roce 1977 spolu s komplicem Vrbou odsouzen Městským soudem v Praze na jedenáct let vězení ve druhé nápravné skupině. Před soudním jednáním držel tři měsíce protestní hladovku. Závažný zdravotní stav, podezření na rakovinu kůže a názor lékařů, že brzy ze-mře, vedly v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu.

Během šedesátých let pracoval jako technik. V 60. letech také publikoval články o demografii a spolu s Vladimírem Tomkem knihu Elektrické odporové pece a sušárny (SNTL, 1967). V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Během srpnové okupace pořizoval fotodokumentaci a utřídil ji do podoby knihy 360 dní bez iluze, která se bohužel nedochovala. V roce 1968 mu byla publikační činnost zakázána. S nastupující normalizací nebyla zapomenuta jeho činnost v organizaci politických vězňů K-231 a Miroslav Dolejší byl v roce 1969 propuštěn ze zaměstnání. Po půlročním marném hledání práce byl přijat a podílel se na stavbě pražského metra. Pro své schopnosti se ale brzy dostal k programování a jeho zaměstnavatelem se staly Stavební závody v Praze. Do pracovního kolektivu vedle něj pronikli také další bývalí političtí věz-ni. Později se stal vedoucím výpočetního střediska, které řídilo montáž panelů bez skládek. Od 1. února 1974 byl evidován Státní bezpečností jako tzv. nepřátelská osoba pod krycím jménem Abdul.

Po roce 1989 byl postupně rehabilitován v obou případech svého vězně-ní a stal se členem nově konstituované Konfederace politických vězňů
a pracovníkem Federálního ministerstva vnitra. Ovšem již záhy po vydání Analýzy 17. listopadu 1989 čelil mnoha defamačním a dezinformačním štvavým kampaním, které vystřídalo dlouhé mlčení ze strany oficiálních sdělovacích prostředků. Byl za podivných okolností vyloučen z Konfederace politických vězňů. Přesto neustával ve své publicistické aktivitě, známá je řada jeho článků z Týdeníku Politika[7] a množství úvah, studií, brožurek a menších spisků (řada z nich z pochopitelných důvodů vydávaných pod nejrůznějšími pseudonymy). V roce 1991 vydal dvoudílné zpracování vzpomínek vězňů na 50. léta Chodbami opuštěnými (ve slovenském překladu pod názvem Chodbami opúšťanými). Před smrtí však veškerý svůj archiv a další písemnosti zničil.

Miroslav Dolejší byl po celý život politicky bezpartijní, zemřel 26. června 2001. O obavách a strachu polistopadového režimu z Miroslava Dolejšího nejlépe svědčí to, že na jeho pohřeb, který se konal v Praze-Strašnicích, dohlíželi tajní policisté a natáčeli účastníky pohřbu. Osobně jsem byl přítomen a vím, že to na mne tehdy mocně zapůsobilo. Inu, jsou nepřátelé, kterých se bojí i po jejich smrti. Přesto, nebo právě proto, je jeho myšlenkový odkaz stále živý a aktuální. Nejen z těchto důvodů věřím, že mnohé z vás obohatí četba právě vydané publikace.

Mgr. Bc. Jan Kopal
V Praze dne 26. listopadu 2018

publikaci si můžete objednat zde

 

[1] Různá vydání vyšla v rozmezí let 1990 až 2014.

[2] Necenzurované noviny 01/1999, s. 15.

[3] http://casodej.cz/dolejsi.htm

[4] Necenzurované noviny 01/1999, s. 15.

[5] Dle historika PhDr. Prokopa Tomka z VHÚ je s 18,5 odseděnými lety na čele pomyslného žebříčku represemi postižených politických vězňů komunismu.

[6] Vrba, původním jménem Eugen Weinberg, byl za války partyzánem a přívržencem sionistického hnutí.

[7] V němž text Problémy demokracie vycházel na pokračování od 13. 6. 1991 (číslo 21) až do 22. 8. 1991 (číslo 30). Samotný text dokončil Miroslav Dolejší 24. května 1991, pozn. ABB.