MÉDIA

V roce 1989 jsme se domnívali, že přichází doba, jejímž základním rysem bude svoboda slova a projevu. Málokdo však chápal, že svobodně šířená informace je nepřítelem KAŽDÉHO SYSTÉMU, který si nárokuje vládu nad veřejným a soukromým životem jednotlivce. V takovém systému jsme žili v letech 1948 až 1989, přičemž jsme podlehli iluzi, že s jeho pádem automaticky nastává období svobody. Koneckonců mediální protagonisté událostí roku 1989 měli plná ústa svobody, práva, spravedlnosti, pravdy a lásky. Uvěřili jsme, že to myslí vážně. Navíc se do roku 1995 skutečně zdálo, že vzniká svobodný mediální prostor. Zakládaly se noviny, časopisy a nakladatelství chrlila na pulty knihkupectví, viděno dnešním pohledem, jeden kontroverznější titul za druhým. Dokonce i Československá a později Česká televize budila dojem, že je připravena zprostředkovat debatu téměř o čemkoliv, aniž by divákům prvoplánově vnucovala, že na realitu je možný ba přímo přijatelný pouze jeden pohled. Byl to důsledek určité eufórie, a šlo bohužel o kratinkou epizodu po které následoval boj o vlastnictví medií. Pak začaly mizet novinové tituly, které buď nově vznikly či navázaly na starší periodika. Posléze se trh s knižními tituly začal zužovat a opět bylo cosi nepřijatelného na té či oné informaci, která by snad mohla čtenáře vést k nestandardnímu uvažování. Posléze do tohoto procesu vstoupil internet, který situaci poněkud zachránil a stále zachraňuje, pomineme-li skutečnost, že v důsledku jde o nástroj, který komusi vytváří dokonalý přehled o tom, co kdo dělá, co ho zajímá, co čte, jak myslí, kým vůbec je či kam půjde večer.

Po letech jsme v situaci, kdy existují pouze dvě skupiny medií, a to média KORPORÁTNÍ (mainstream) a NEKORPORÁTNÍ (alternativní), zůstaneme-li u internetu, protože periodický tisk a knižní trh je z 99% mainstreamový.

Korporátní média, vlastněná nadnárodními oligarchiemi, jsou nejzavilejšími nepřáteli svobody. Jsou čistě nástrojem globálních vizí mocných. Ty s nimi sdílejí všichni, kteří u nás žijí z klišé o pravdě a lásce, jakožto pokryteckém zvolání, které má hájit plíživou globální tyranii, jejíž pravidla určuje euroatlantická nomenklatura s mocnými stínoherci za zády.

havel_navzdy_obrazek

Kdo pochopil tuto situaci je na dobré cestě prohlédnout hru, zachovat si selský rozum a nepřejímat prefabrikované stereotypy myšlení plynoucí z motta  – HAVEL NAVŽDY. Právě pro tento typ lidí, probuzených do reality, existuje i Národní demokracie, protože i ona plave protiproudu globální zvůle mravních pokrytců, kteří si z morálních témat udělali politický kšeft a nástroj k budování nových „světlých zítřků“.

Samozřejmě netvrdíme, že každá alternativní informace, vymykající se svým obsahem z informačního toku, musí být nutně pravdivá. Takto svět nikdy jednoduchý nebyl. Přesto je důležité mít vždy srovnání a naučit se používat hlavu k přemýšlení, tvořit si nezávislý úsudek a sledovat souvislosti mezi různými informačními výstupy. Braňme se přesvědčení, že když jsme večer shlédli televizní zprávy, nějakou politicky korektní debatu či dokonce mediálně sofistikovaný dokument, že víme co se děje. Nevíme. Pravdu je nutné vždy hledat a mít k tomuto hledání vůli. Takže hodně zdaru.

DOPORUČENÁ ALTERNATIVNÍ MÉDIA:

protiproud_logo zvedavec_logo hlas_ruska_logo CFP_logo