Můžete něco krátce povědět o činnosti vaší strany ?

Národní demokracie vznikla roku 2014, přesněji řečeno, byla obnovena, protože navazuje na stranu téhož jména, kterou roku 1918, tedy přesně před sto lety, založil a vedl první premiér Československa, Karel Kramář. Proto je zahraniční politika Národní demokracie od počátku ovlivněna hlubokými sympatiemi k Rusku a s obdivem sledujeme pronárodní politiku Vladimíra Putina, stejně jako jeho uvážlivou zahraniční politiku, která je zárukou stability a míru v Evropě a ve světě. Národní demokracie je národoveckou (nacionalistickou) stranou, v etických otázkách stranou konzervativní (úcta k tradičním hodnotám), usilující o nezávislost a suverenitu České republiky, tedy vystoupení ČR z NATO a EU (princip neutrality), aby tak správa věcí veřejných zůstala v českých rukou (svoboda) a český stát byl soběstačný (nezávislost).

Jak jste se dostal do skupiny účastníků Jaltského fóra. S jakými cíli jste jel na fórum.

Přijal jsem pozvání od fondu, který spravuje Jaltské fórum. Pozvání si vážím, protože v něm vidím jistou symboliku. Karel Kramář byl nejen přítelem Ruska, ale miloval Krym, kde se oženil se svojí ruskou ženou Naděždou, strávili zde líbánky, postavili si zde vilu, ve které až do roku 1914 trávili letní měsíce, shodou okolností se tato vila nachází nedaleko místa, kde probíhala konference. Chtěl jsem touto cestou vyjádřit, že Národní demokracie je přítelem Krymu, v rámci konference jsme se totiž účastnili i setkání Spolku přátel Krymu a budu rád, když ve vznikající české pobočce přátel Krymu bude Národní demokracie zastoupena. Karel Kramář by si to tak určitě přál. Na fórum jsem jel nasát atmosféru, poznat místo, které je u nás v tisku démonizováno, navázat kontakty, poznat nové lidi. To se podařilo.

Jaké jsou vaše dojmy z Krymu?

Krym je krásná země a vůbec se nedivím, že prozápadně orientovaní Ukrajinci naříkají nad tím, že o něj přišli. Chápu, že z něj chce Rusko udělat výkladní skříň a také se mu to daří. Hospodářský růst je nevídaný (téměř 18 procent). Moderní stavby rostou rychlostí, kterou Západ může závidět. Západ má v sobě zakódovanou destrukci, chaos, skrze NATO vyvolává války a ničí země. Rusko naproti tomu buduje, tvoří, snaží se konfliktům vyhýbat. To se musí nutně na ekonomice podepsat – člověk sklízí, co zasévá. Kdo zasévá války, rozbroje, ekonomické krize, sklidí chudobu (Západ). Kdo zasévá pozitivní hodnoty, kdo se snaží zachovat tradiční hodnoty, kdo usiluje o mír, bude v tomto smyslu pozitivně odměněn, bude prosperovat, a to navzdory sankcím (Rusko). Na Krymu je to vidět. Ukrajina jde po nevydařeném americkém puči vstříc bídě, Krym vzkvétá.

Jak se čeští politici a česká společnost stavějí k oficiálnímu stanovisku EU, že Rusko anektovalo Krym silou?

Pokud je mi známo, prezident Miloš Zeman, ale i představitelé některých parlamentních stran, například KSČM nebo SPD, nepodléhají západní propagandě a názor o anexi Krymu silou nesdílejí. Předseda nejsilnější politické strany a premiér Andrej Babiš lavíruje, jeho kroky z poslední doby bohužel ukazují, že jde na ruku neokonzervativním kruhům v USA, které si libují ve vyvolávání konfliktů mezi Západem a Ruskem. Vydání Jevgenije Mikulina do USA, vyhoštění ruských diplomatů, souhlas s bombardováním Sýrie, to jsou vše kroky, které poukazují na to, že Babiš nedělá sebevědomou politiku, ale podléhá nátlaku z USA a z EU. Není se čemu divit, se svým podnikatelským impériem je zcela závislý na Evropské unii, proto nemůže dělat sebevědomou politiku. I další politické strany v České republice se ve vztahu k USA chovají podlézavě.

Osobně jsem přesvědčen, že za ztrátu Krymu si mohou Ukrajinci sami, přesněji, může za to americká zahraniční politika (a osobnosti jako George Soros), která vyvolala násilnou barevnou revoluci a následnou krvavou občanskou válku a nedovedla odhadnout další vývoj. Obyvatelé Krymu však chtějí žít v míru, nechtějí skončit jako jejich kolegové v Oděse, které zfanatizovaný dav upálil. Proto se ani na chvíli nedivím, že v referendu se vyjádřili pro návrat Krymu pod Rusko a ukazuje se, že si vybrali správně. Krym prosperuje, je bezpečný a rozvíjí se tolik, že by si o tom západní země mohly nechat leda zdát. Krym byl navíc historicky vždy ruský a období, kdy patřil Ukrajině, bylo anomálií. Navíc se domnívám, že Rusko má na Krym i morální právo, protože Krym je spojený s dějinami anticko-křesťanské civilizace, na které stojíme (vznikala zde první řecká města apod.) a jejíž hodnoty dnes vyznává už jen Rusko, zatímco Západ je opustil a jde cíleně proti nim. I proto je spravedlivé, že ten kus krásné země patří tomu, kdo je dnes dědicem tradičních hodnot, které se zde po tisíciletí utvářely. Evropa dědicem těchto hodnot, bohužel, až na výjimky střední Evropy, není.

Snažil jste se zprostředkovat české společnosti objektivní informace o tom, co se doopravdy děje na Krymu, o potřebě přátelských vztahů s Ruskem?

O potřebě přátelských vztahů s Ruskem mluvíme jako politická strana ve svých prohlášeních stále. Jsme v tom konzistentní a nálepka, kterou si za to od českých medií a prozápadních aktivistů občas vysloužíme, nás nechává zcela chladnými. Ostatně, názory prezentované v českých médiích nebo některými českými politiky, nijak nevystihují názory většinové české společnosti. Ta není Rusku nepřátelsky nakloněná, respektive, většina společnosti dokáže prohlédnout prozápadní propagandu (jak se například ukázalo při znovuzvolení prezidenta Miloše Zemana). Problém je to spíše u mladé generace, která je ovlivňována médii, neziskovými organizacemi a vzdělávacím systémem, na kterém neziskové organizace parazitují a deformují ho. To je potřeba změnit a Rusko je v tom dobrým příkladem svými zákony, které regulují aktivitu neziskových organizací placených ze zahraničí.

O cestě na Krym jsem napsal tři texty na webových stránkách naší strany a poskytl více než hodinový rozhovor pro nezávislé internetové rádio Svobodný vysílač.

Co můžete poradit zástupcům Krymské republiky, aby zprostředkovali pravdivé informace o poloostrově západnímu publiku?

Celá tato konference měla tento cíl. To, že na ní bylo přes 3 tisíce lidí ze 75 zemí a pěti kontinentů, to, že mezi řečníky byli i politici evropských stran, bylo (diplomatickým) krokem správným směrem. Rusko podle mne více udělat nemůže. Pokud je někdo tak omezený, že propadá rusofobii, aniž by si vyslechl argumenty a zamyslel se, není mu pomoci a nepřesvědčí ho nic. V České republice si všímáme toho, že se ve společnosti otevírá propast, kterou nelze překlenout žádnými argumenty – prozápadně orientovaná část veřejnosti si počíná fanaticky, nenávistně, nechce slyšet názor druhé strany, bojí se ho přijmout, protože by ztratila světonázorové ukotvení. Pro mnoho lidí u nás byl Sovětský svaz dříve nepřítelem a USA vzorem a garantem svobody, ale dnes se role proměnily. Lidé prohlédli, že USA se chovají agresivně a arogantně, napadají cizí státy a vysávají je a že Rusko je dnes obhájcem evropských hodnot, které se z Evropy vytratily. Tuto změnu si jsou ale ochotni připustit jen někteří, pro mnohé jiné je podobná úvaha nemyslitelná, protože žijí ve starých schématech a bojují staré bitvy. Nepochopili, že se svět změnil. Tyto lidi nic nepřesvědčí. Každý si na to musí přijít sám. A časem, tomu věřím, na to lidé přijdou.

Ptal se Eduard Popov

vyšlo zde