Nacionalismem proti kulturnímu marxismu | stavovským státem proti demoliberalismu
O víkendu v Afghánistánu přišli o život tři čeští vojáci. Zaútočil na ně sebevražedný útočník hlásící se k hnutí Tálibán. Tato tragická událost by měla znovu rozpoutat debatu o nasazení české armády ve válečných konfliktech, které nám jsou cizí. Zatím je ticho po pěšině. Politická reprezentace svůj podíl na smrti Čechů zřejmě necítí.
Národní demokracie je znepokojena množícími se útoky cikánů proti majoritě, které se odehrály v minulých dnech na severu Čech.
Prevencí by bylo, nepustit na náš kontinent ani jediného nelegálního migranta. Toto politici nechtějí, takže zbývá cesta tvrdé represe.
Národní demokracie považuje – ve smyslu naší tradice – ochotu riskovat nebo obětovat život za dobrou věc obecně za nejvyšší ctnost člověka. V souvislosti s úmrtím našich vojáků v Afghánistánu vyjadřujeme hluboký soucit pozůstalým. Jednalo se však o dobrou věc, za kterou přinesli čeští vojáci nejvyšší oběť?
Jak je již několikaletou tradicí, také letos připravuje Evropská fronta solidarity pro Kosovo humanitární misi do této násilím odtržené srbské oblasti. EFSK zde podporuje již několik let srbské rodiny a školská zařízení.
„Někteří systémem prosazovaní umělci byli a jsou vždy lokaji režimů své doby. Bylo tomu tak v historii a nejinak je tomu dnes. V naší zemi je daleko více špičkových houslistů než všemi médii prosazovaný Pavel Šporcl, ti ale nejsou režimem upřednostňováni. Za všechny skutečné mistry svého nástroje jmenujme alespoň Václava Hudečka, Bohuslava Matouška či Ivana Ženatého. Nikdo ale není médii tolik hýčkán jako extravagantní Pavel Šporcl, který se snaží všemožnými mimohudebními prostředky na sebe upozornit, dokonce pro efekt hraje na barevně netypické housle. Režimní umělci si musejí přízeň systému zasloužit a to je případ právě Pavla Šporcla a jeho nesmyslného obvinění mé osoby a laciného poukazování na můj domnělý antisemitismus.“
Rakouská metropole má svoje kouzlo, jež bylo vytvářeno staletými historickými událostmi a tvořivostí jeho obyvatel. Ta nejznámější událost, na kterou bychom i my, Češi, měli být dodnes hrdí, je poražení mnohatisícového muslimského agresívního vojska spojenými křesťanskými silami, vedenými polským králem Janem III. Sobieskim. Mezi obětmi úspěšné obrany Vídně z r. 1683 – ale nejen jí, celého křesťanského světa -, se nacházejí i čeští bojovníci. Máme být právem nač hrdí. O to více se s bolestí v srdci dívám na současnou agresi muslimů do postkřesťanského Rakouska; je celkem běžné, že na ulicích Vídně potkáte zahalené ženy, povykující arabské děti, stále větší otevírání muslimských restaurací – např. restaurace Marakéš, drze otevřená hned naproti kapucínskému […]
Ještě mám v živé paměti názor francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že když nebudou chtít přijímat migranty jednotlivé státy EU, měly by je mít možnost přijímat města (obce) těchto států.
Zásadním bodem našeho programu je rychlé snižování českého státního dluhu. Dnes činí více než 1 bilion 600 miliard Kč! To je asi 32% podíl vůči HDP!
V dalším díle našeho seriálu máme možnost nahlédnout do zákulisí života Adama B. Bartoše a jeho Národní demokracie, že to bude rozhovor zajímavý nám jistě prozradí již to, že Adam B. Bartoš byl souzen za své politické aktivity a za vydávání knih, při tomto politickém procesu, (což je takřka nemožné) přišel o autorská práva na své knihy. Celý proces i jiné Adamovy kauzy můžete sledovat na blogu Tomáše Peciny Paragraphos.
„Já už nepoznám, která země hraje“ psala mi jedna známá. „Všechny týmy jsou jeden velký mišmaš. Copak Švýcarsko mělo kolonie, že je v jejich týmu tolik Afričanů?“
Zdravím všechny členy a příznivce ND, jakož i ostatní čtenáře, z cesty po rakouských a německých Alpách. Jako člověk politický jsem koncipoval dovolenou coby tzv. oddychovou, tedy pln předsevzetí, že mě projevy islamizace a afrikanizace, na které u germánských sousedů narážím na každém kroku, či smutné kontrasty mezi tím, jak některá místa vypadala ještě před pár lety a jak dnes, nechají chladným jak horský ledovec, a že se nenechám vyprovokovat k žádnému zamýšlení nad stavem mateřského kontinentu, neřku-li k nějaké úvaze. O jeden zážitek se ovšem podělit musím, protože jde o nepominutelně výstižný, přímo modelový příklad chování západoevropské society vůči novým výzvám.
Tři mistři tvořící osu ideologického zla, co mají společného, vyjma jejich židovského kulturně náboženského zázemí? Každý z nich položil základní ideje moderní všeobjímající ideologie na Západě, současný kulturní marxismus pouze spojil a vystupňoval jejich myšlenky. Marx redukoval člověka na produkt ekonomických sil, osvobození je dle něj možné, jen odstraněním nespravedlivé distribuce kapitálu. Freud v psychoanalytické mytologii zachytil jedince v konceptu tří složek-id, ego a superego. Superego jako nad-já je produktem kultury, je tvořené kulturními a náboženskými předsudky. Diktát super-ega nad ostatními složkami osobnosti je zdrojem neuróz, osvobození spočívá ve zrušení jeho nadvlády. Kulturně sociální antropolog Boas přišel s konceptem multikulturalismu. Stejně jako každý člověk má svou pravdu a svůj pohled na […]
Na začátku devadesátých let, když jsme se zbavili bolševické totality (ta se ovšem transformovala do méně křiklavé levicové modifikace, zato ale zákeřně atakující samou podstatu života lidí bílé rasy), běžely v televizi, rozhlase i tisku (tehdy ještě nebyl internet) různé besedy s tzv. odborníky (zhusta bývalými bolševiky), jak prý je možné, že náš národ ve své historii sklouznul k totalitě, a to tak zrůdné, jakým byl komunismus.
Asi jste si toho taky všimli. Jakmile někde proběhnou volby a uspěje někdo protisystémový, hned odevšaď slyšíme, že se to prý Evropě nelíbí.
K sepsání tohoto článku mne vedly informace, které se jednak dozvídám od svých přátel a kolegů, jednak ty, které není těžké dohledat na mainstreamových zpravodajských webech, protože neuplyne týden, aby média nepsala o sporech v jednotlivých buňkách SPD a o odchodech jejich členů. Nemá smysl vyjmenovávat všechny případy, které vypluly na veřejnost v posledních měsících, myslím, že každý zaznamenal v SPD určité pnutí a neshody.
Dostala se mi do rukou kniha, vydaná v Praze v roce 1936, vydavatelem Kropáčem a Kucharským, s názvem ANTIKRIST V NĚMECKU; kniha má dvě stě stran a, cituji: Za pomoci četných spolupracovníků napsal H.Sch., autor se zřejmě bál podepsat. Kniha totiž pojednává o tehdejším pronásledování katolíků v hitlerovském Německu. Čili nejen pronásledování Židů a politických odpůrců, ale i pravověrných synů církve svaté, katolické!
Žijeme v době, která přehlíží potřeby člověka a staví na vyšší úroveň jiné hodnoty. Těmi jsou ochrana přírody, ochrana klimatu, ochrana zvířat, ochrana migrantů, ochrana práv menšin na úkor většin, ochrana a preference sexuálních odchylek na úkor heterosexuální většiny. Ochrana práv dítěte na úkor práv rodičů. Rozbíjení rodin a odebírání dětí. Omezování provozu klasických aut uplatňováním nesplnitelných emisních limitů a přechod na elektromobily, které budou schopny dopravovat osoby jen na omezenou vzdálenost. Neustálý růst cen nemovitostí a jejich nedostupnost pro soukromé vlastnictví. Stále více preferované modely sdílené ekonomiky. Větší a větší kontrola jedince a špehování, sledování zvyků a aktivit. Přechod společnosti k bezhotovostním platbám. Stále více systémů v lidském životě […]
Na mnohé otázky, proč jsem ve druhém kole prezidentské volby podpořil Miloše Zemana zcela prostě odpovídám: Protože tu nechce žádné migranty ze zemí, které mohou produkovat islámské teroristy.
Kam oko dohlédne, všude velké plochy betonu, řepky nebo kukuřice na siláž. Sice jsme tím “in“ na Západě, ale naše krajina trpí a přicházíme o náš nejcennější poklad – ornou půdu, která nás všechny živí.