Prohlášení Národní demokracie k nápadům ministra pro lidská práva

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier se opět objevil na jevišti se svými žertovnými mentálními kolážemi. Navrhuje, aby byla zrušena příloha školského zákona, která zajišťuje zvláštní přístup k dětem s lehkým mentálním postižením.

Důsledkem zrušení této přílohy nastane opět situace, že do školních tříd zasednou i děti, které nejenže nezvládají výuku, ale díky svému zázemí mohou být dokonce ohrožením pro ostatní děti.

V praxi jde o děti z tzv. vyloučených komunit, tedy cikánské děti, které vyrůstají v prostředí, které jim dokonce nezprostředkuje ani základní civilizační a sociální návyky. Jistěže jsou vzdělavatelné, ale pouze prostřednictvím speciální péče a lidmi, kteří se na tuto problematiku profesně orientují. Každý ví, že vzdělávat tyto děti je velmi nelehký úkol, protože mnohdy není ani zájem. Učitelé o tom vědí své.

Národní demokracie odmítá tyto experimenty s dětmi občanů České republiky, kteří řádně platí daně, pravidelně pracují, živí se poctivou činností a trvale nevisí na sociálním systému. Každý rodič ví, že školní kolektiv, v němž děti tráví mnoho času, děti vždy formuje. Ze zkušenosti ovšem také víme, že kolektiv nedospělé jedince mnohdy svádí k chování, které nelze označit jako mravně dobré a společensky prospěšné. Stačí několik „nepřizpůsobivých“ jedinců a škola se může stát peklem, kde menšina šikanuje většinu. Učitelé jsou pak rukojmími těchto skupin, protože už bohužel nemohou vést třídu jako Igor Hnízdo z filmu Obecná škola. Díky lidskoprávním dekadentům typu soudruha Dienstbiera by se totiž ocitli na lavici obžalovaných a jen díky těmto aktivistům se náš státní vzdělávací systém stal nekontrolovatelnou džunglí.

Rodiče, kteří sdílejí sociální a kulturní vazby, pracují a platí daně, a kteří si nemohou dovolit platit soukromé školy, mají tedy přinejmenším právo nemít strach o své děti, když jsou v práci a ony zase ve škole. Je to ono minimum, které nám náš pan pseudoministr hodlá upřít.

David Hibsch
předseda komise pro rodinu

Dále si můžete přečíst