Rozumní – naděje voleb 2017?

Dříve než mne odsoudíte za to, že nadpis a následující úvaha je jen zbožným přáním někoho, kdo se ve volebním projektu Rozumní aktivně angažuje a má tedy osobní zájem, aby uspěl, zamyslete se prosím nad mým příspěvkem.

Především ze strany konkurence, která je letos historicky největší (kandiduje historicky nejvíce stran od roku 1989 – plných 31, o deset více, než před čtyřmi lety), zaznívají hlasy, že „vlasteneckou scénu“ tříštíme a bereme hlasy těm, kteří prý mají větší šanci se do Sněmovny dostat.

To je sám o sobě paradox – protože volební uskupení ROZUMNÍ vzniklo právě jako výsledek naší snahy pospojovat vlastenecké a občanské strany, které mají kritický názor k EU a migraci. Na kandidátkách ROZUMNÝCH kandidují totiž členové hned sedmi politických stran či politických hnutí. Nebýt nás, šlo by do voleb ne 31 stran, ale 36 či více. Více jsme pro sjednocení udělat nemohli – žádná další strana už o „sjednocení“ zájem neměla. Vlastenecká scéna volala po sjednocení a my, na rozdíl od těch, kteří o sjednocení jen mluví, jsme pro něj něco konkrétního udělali. Nebylo to jednoduché – znamenalo to například v mém případě zkousnout to, že značka Národní demokracie, kterou buduji přes tři roky, bude upozaděna. Ale národ je víc než strana…

Ale pojďme dále. Tradiční politické strany, tedy parlamentní, za 27 let prokázaly, že jim o voliče nejde. Dokázaly, že to nedokážou – dát tuto zemi do pořádku. Naopak nesou zodpovědnost za její rozkradení a marasmus, ve kterém se naše společnost nachází. Odliv voličů od klasických parlamentních stran byl započat už před mnoha lety. Skandály ODS, skandály ČSSD, výpadek KDU-ČSL ze Sněmovny, tragikomická zkušenost se Stranou zelených, to vše napomohlo tomu, že lidé hledali naději v nějaké nové straně, která slibovala, že s tím vším rázně zatočí. Věci veřejné na tuto strunu brnkaly tak dovedně, že se jim to v roce 2010 podařilo. Jak skončily, máme ještě v nedávné paměti – další volby zcela propadly. A volič, jsa veden upřímnou a prostou touhou po změně tedy hledal dál. I proto v roce 2013 uspěly strany, kterým by (podobně jako VV) spíše slušelo přízvisko „podnikatelský záměr“. ANO Andreje Babiše a Úsvit Tomia Okamury. Prvně jmenovaný uspěl proto, že se mu podařilo vytvořit iluzi, že pro své bohatství nepotřebuje krást, druhý byl podnikatelský záměr podnikatele Víta Bárty, kterému předcházející projekt Věci Veřejné nevyšel. Úsvit Tomia Okamury sliboval lidem přímou demokracii, což se samozřejmě voličům, kteří byli ze zastupitelské demokracie unaveni a zklamáni, líbilo.

Uběhly čtyři roky a máme tu nové volby. A jak dopadli ti, kteří tehdy byli považováni za naději na změnu? Neproběhla žádná a to proto, že ti, kteří o ní před čtyřmi lety mluvili, ji nemysleli vážně a nebo to jen nezvládli.

Andrej Babiš, který sliboval, že bude líp, je trestně stíhán kvůli finančním podvodům. Ten, kdo sliboval boj proti korupci, skončil s cejchem podvodníka. I když je jeho kauza účelová, jeho aureola spravedlivého politika, který zatočí s těmi, kteří kradou, utrpěla. A voliči se budou od ANO odklánět.

A druhý objev roku 2013? Tomio Okamura dostal od voličů ohromnou důvěru a příležitost něco dokázat – byl do parlamentu vyslán v počtu 14 poslanců, což je množství, se kterým se dá mnohého dosáhnout. Volili ho především vlastenci, protože se jim líbilo, jak mluvil. A co za ty čtyři roky předvedl? Nechť si na to každý odpoví sám.

A tak upřímní voliči toužící po změně mohou být zklamáni. Po čtyřech letech Babiš bojující proti kradoucím politikům se svou dotační kauzou Čapí hnízdo a ufňukaný Okamura, který si stěžuje, že s ním nikdo nemluví.

Takže koho volit? Kdo může být tou nadějí na změnu? V koho by mohli voliči svou důvěru svěřit letos? Kdo nemá žádné škraloupy a kostlivce ve skříni a pokud je trestně stíhán, tak jen za své názory a kritické výroky na adresu vlády a vůči migrantům? Kdo ještě nedostal šanci, takže ho nemůžeme odsuzovat a můžeme mít naději, že to myslí vážně? Kdo říká to, co si většina myslí a slibuje to, co si většina přeje? Kdo není na billboardech, protože za ním nestojí žádní kmotři a podnikatelé, kteří by mu je zaplatili a je tudíž nezávislý, protože se nemusí nikomu za podporu odvděčovat? Kdo už roky bojuje a boj nevzdává, protože mu nejde o peníze, ale o podstatu – lepší budoucnost této země?

Ano, jsou to ROZUMNÍ, kteří sdružují několik protisystémových stran.

I já zažil volební prohry, ale to k boji nové strany, která nemá peníze a čelí mediální blokádě patří. Ale neodradilo mne to, i když to znamenalo velké těžkosti pro mne a moji rodinu (více o tom v mém textu „Můj příběh“). Do sněmovních voleb jdu poprvé.

A nezastírám, že bych rád byl poslancem. Jinými slovy, mám osobní zájem být zvolen. Ne ale kvůli platu, jak by si někdo mohl myslet (od chvíle, co jsem obnovil Národní demokracii, nemám žádný plat, dělám to bez honoráře a utratil jsem všechny své úspory), ale kvůli poslanecké imunitě. Jen 200 lidí ve Sněmovně má dnes to privilegium, že mohou říkat, co si myslí, aniž by byli za svá slova trestně stíháni. Svoboda slova je dnes v ČR totiž jen na papíře. Většina poslanců ale říká nesmysly a tento institut (nebýt trestán za to, co řeknu) pro ně tedy není zajímavý. Maximálně ho používají (či spíše zneužívají) ke špinění svých protivníků. Já, který jsem za svá pravdivá slova o politicích a migrantech trestně stíhán, bych poslaneckou imunitu naopak ocenil, protože „říkat pravdu“ je pro mne tím nejdůležitějším „přikázáním“. Když budeme pravdu trestat, když nebudeme moci nazvat věci pravým jménem a pojmenovávat problémy, ve kterých se nacházíme, nikdy se nepohneme z místa. Proto je svoboda slova tak důležitá a ve Sněmovně jsem mimo jiné připraven zasadit se o to, aby gumové zákony, kterými je svoboda slova dnes omezována, byly zrušeny.

Zároveň slibuji, že budu ve Sněmovně spolu se svými dalšími kolegy odvádět kvalitní práci a hledat podporu pro další zákony, kterými bychom splnili své předvolební sliby. Nechci tam jen plameně (ale planě) řečnit, důležité je umět se s dalšími dohodnout na podpoře našich programových bodů, aby za námi po těch čtyřech letech byla vidět nějaká práce, ne jen slova a sliby.

Kdo mne zná, ví, že držím slovo. Dávám vám své slovo, že vás nezklamu.

Volte Rozumné, volte č. 10.

Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie
a lídr kandidátky ROZUMNÝCH
do voleb 2017 v Ústeckém kraji

Dále si můžete přečíst