Smuteční řeč ABB na pohřbu Jana Skácela

Smuteční řeč ABB na pohřbu Jana Skácela

Vážení pozůstalí, vážení přátelé, smuteční hosté, dámy a pánové, i mně připadl ten nelehký úkol, několika větami vzpomenout na kolegu a kamaráda, kterého jsme měli tak vroucně rádi, kterému za tolik vděčíme a který nám bude tolik chybět.


Mluvím zde jako zástupce poslední, nejmladší generace, kterou Jan Skácel za svůj život politicky vychoval, ovlivnil a nasměroval. Ačkoli byl do poslední chvíle předsedou vlastní politické strany, Českého hnutí za národní jednotu, Národní demokracii, za kterou mluvím, měl rád – byla to ostatně rodinná tradice. A Národní demokracie měla ráda jeho. Těch posledních pět let jsme tak politicky prožili spolu, i když jsem ho vlastně znal ještě o několik let déle. Těch vzpomínek, zážitků, akcí, hospod, debat či společně vypitých piv je za tu dobu tolik, že je nesnadné vybrat vzpomínku nejdůležitější.

A proto mi odpusťte, že na shromáždění, které není politické, si vypomohu malou politickou úvahou. Vždyť život Jana Skácela byl s politikou neodmyslitelně spjat.

Letos poprvé se 17. listopadu nekonala žádná manifestace, demonstrace či pietní akce, kterou bychom mohli nazvat vlasteneckou, na rozdíl od všech let předchozích. Jsme tu z různých skupin, ale vesměs všichni vlastenci ten den zůstali doma.

Jakoby tušili, že by to stejně nebylo ono, když vedle nás nestojí on, jak jsme byli zvyklí, nepronáší svůj plamenný projev, jak jsme byli zvyklí, a v jeho závěru necituje krásné Dykovy verše, jak jsme byli zvyklí. A pak nás, v pondělí, zastihla ta smutná zpráva, která tak moc bolí.

Vlastenci a národovci se nesešli 17. listopadu, ale sešli se o několik dní později, zde, na tomto místě. A sešli se všichni, protože i ti, kteří nemohli, jsou tu v duchu s námi. A je tu s námi i on, náš táta, táta všech vlastenců.

Jako celoživotní bojovník za svobodu si nemohl vybrat lepší datum svého odchodu, než je svátek boje za svobodu. A jakoby tím vlasti ještě naposledy prokázal službu – tomu ukradenému, zneužitému svátku, který si vlastenci poslední roky už ani nechtěli připomínat, znovu vrátil jeho pravý smysl a obsah.

Sedmnáctý listopad, pokud Jane dovolíš, bude pro nás vlastence, opět dnem, který si budeme připomínat rádi. Budeme totiž myslet na tebe, který jsi nám byl ve svém vlastenectví a lásce k národu vzorem.

Za to ti, Honzo, děkuji

Praha, velká obřadní síň krematoria Strašnice, 23. listopadu 2018