Lidé z vedení Bloku proti islámu (BPI) a ti, kteří se pohybují v jeho okolí, v posledních týdnech vydávají nejrůznější prohlášení a články, kterými se velmi ostře vymezují nejen proti Národní demokracii, ale i proti hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) a dalším národně orientovaným subjektům a jejich vedení.

Zřejmě nejhorlivějším kritikem národovecké scény a skutečným rebelem bez příčiny je sociolog a člen strany Svobodných občanů Petr Hampl, který úzce spolupracuje s vedením BPI. Pan Hampl Národní demokracii, jejího předsedu Adama B. Bartoše a další opoziční politické subjekty vytrvale častuje nejrůznějšími nelichotivými přívlastky, čímž zdatně sekunduje exponentům pravdoláskařské fronty. Národní demokraté jsou zvyklí informační kakofonii vnímat se stoickým klidem a těmito výroky se spíše jen baví. Systémoví pisálci a televizní moderátoři zkřížení s pražskou nálevnou se o mediální obraz naší strany starají tak intenzivně, že jakékoli další pomíjivé tvrzení vydané ráno a zapomenuté ještě téhož dopoledne, hravě sneseme.

I když necítíme potřebu ozývat se pokaždé, když někdo na naši adresu vypustí svá moudra, za reakci nám stojí zbytečné „poštěkávání“ představitelů BPI na pana Okamuru, které je nejen chybné, ale zároveň takticky velmi hloupé. Tomia Okamuru považujeme za čestného muže a srdcaře, který navzdory všem protivenstvím nezahořknul a nevzdal svůj boj za to, co považuje za správné. Nikdy nezapomeneme, jak skandálně ho pravdoláska odstavila v prvních přímých prezidentských volbách a dobře si budeme pamatovat, jak ho tatáž pravdoláska maskovaná za „kolegy“ podrazila ve vlastním poslaneckém klubu s cílem odstranit ho definitivně z politiky. Jeho obětavost, přátelskost a pracovní morálka nás, národní demokraty, inspirují. On a jemu loajální kolegové z SPD mají naše sympatie a podporu ve svém konkrétním počínání ve sněmovně. S panem Okamurou nás spojují nejen dobré vztahy, ale i stejné názory na mnohá témata klíčová pro budoucnost českého státu.

Již na samém počátku vetřelecké krize Národní demokracie jasně prohlásila a mnohokráte následně zopakovala, že je čas nechat svá ega stranou a požádala všechny politické subjekty, aby zapomněly na staré spory, nepodstatné názorové rozdíly a soustředily se na společný politický postup vedoucí k zajištění bezpečnosti naší země. Byla a je to Národní demokracie, která se rozhodla jít příkladem a začala organizovat tábory lidu, na které oficiálně zve všechny politické síly, o kterých předpokládá, že by chtěly a měly hájit existenci národního státu. Byla to Národní demokracie, která se stala jedním z katalyzátorů opozičního politického pohybu posledních týdnů a svolala 1. a 2. tábor lidu s účastí nebo podporou 17 národně orientovaných politických stran, hnutí a spolků. Nevíme o žádné jiné politické síle v zemi, která by v novodobé historii zorganizovala podobné akce.

Nyní tedy dochází k politováníhodné situaci – lidé z vedení BPI, kteří nás a další národovecké subjekty na své akce nikdy nezvou a jejichž slovník se hemží těmi nejtvrdšími možnými vyjádřeními na adresu islámu jako takového, začínají Národní demokracii, SPD a další národovecké politické subjekty nálepkovat jako „rasisty, xenofoby a antisemity“. Tedy mnoha nefungujícími nálepkami, které tak neradi sami dostávají od systémových médií. Jde o dětinskou konkurenční řevnivost nebo spíše o něco jiného?

BPI je občanským spolkem, nikoliv politickou stranou s jasně čitelným, konkrétním programem. Jeho jedinou agendou je přesvědčení, že islám jako takový představuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Až potud v pořádku. BPI však vůbec nevolá po vystoupení z Evropské unie, tím méně po okamžitém vystoupení tak, jak o něj usiluje Národní demokracie. Přitom všichni občané, kteří alespoň minimálně využívají svou šedou kůru mozkovou, mají možnost vidět jasnou příčinnou souvislost mezi naším členstvím v EU a katastrofickým stavem, v němž jsme se po 11 letech na všech frontách ocitli – stav našich  svobod, ekonomiky a vnitřní a vnější bezpečnosti je jednoduše alarmující. Mají možnost vidět jasné rovnítko mezi vetřeleckými hordami zaplavujícími Evropu a Bruselem, který jim záměrně otevřel brány. Skutečně se někdo z opozičních politiků nebo občanů domnívá, že setrváním v EU budeme moci sebevražedné imigrační agendě české vlády dlouhodobě a efektivně čelit? To je nebezpečná halucinace. Jedině vystoupením z EU budeme schopni se s touto krizí energicky vypořádat. Do té doby se tato krize bude prohlubovat. Jak dlouho stávající vedení BPI tento schizofrenní postoj před svými sympatizanty dokáže obhajovat, nevíme. Pravděpodobně ne příliš dlouho. Logika a dynamika probíhajících procesů je neúprosná. Spojitost mezi existencí tyranské EU a vlnami vetřelců zaplavujících Evropu je již příliš zjevná. Více a více sympatizantů BPI si na prstech jedné ruky dokáže spočítat, že nic v Evropě se neděje bez vědomí a aktivní asistence psychopatů za belgickou Másou a jejich domácí páté kolony.

Další věcí, která vzbuzuje obavy a nahrává úvahám o politickém amatérismu a určité ztrátě soudnosti je skutečnost, že BPI začal oficiálně spolupracovat s morálně problematickými a veřejně naprosto zdiskreditovanými osobami z hnutí Úsvit přímé demokracie, které velkolepým způsobem podrazily svého vlastního předsedu Tomia Okamuru. Vedení BPI tím vyslalo nejen jasný signál nově se formující SPD, ale především celé veřejnosti, která dobře ví, že Černoch a spol. budou nejen těmi, kteří sněmovnu již brzy a navždy opustí, protože jsou jednoduše nevolitelní, ale i těmi, kteří jsou schopni BPI při nejbližší příležitosti politicky vytunelovat. I kdyby lidé z Úsvitu na současnou vetřeleckou invazi měli seberozumnější názor, veřejnost jim již nikdy neuvěří. Svého předsedu a voliče podrazili jednou, podrazí je i podruhé.

Pokračující útoky proti Národní demokracii, SPD a proti dalším národoveckým stranám, hnutím a spolkům by snad byly pochopitelné a omluvitelné v předvolebním boji, nikoliv však v dnešní krizové situaci, kdy sám BPI vyzývá k jednotnému postupu při řešení problémů souvisejících s islámem. Namísto toho, aby si BPI hleděl především své vlastní agendy, pasuje se do role kádrováka otatních opozičních subjektů a deklaruje, s kým je možné se na dobré věci spojovat a s kým nikoliv. Používá přitom směšný a naprosto zdiskreditovaný systémový slovník pravdolásky. Lze takové jednání považovat za projev dobré vůle a touhy spolupracovat s ostatními? My tyto výroky považujeme za politicky neprofesionální a krátkozraké. A budoucí vývoj tento náš názor potvrdí.

Jak tedy celé situaci rozumět? Je vždy složité pronášet jednoznačné soudy, ale průběžně se hromadící indície vytvářejí dojem, že BPI může být projektem, jehož skutečným cílem může být vhazování písku do soukolí rozvíjející se spolupráce národovecky orientovaných stran a znemožnění vzniku jednotně vystupujícího, předvolebního opozičního bloku. Nebylo by to poprvé a naposled v novodobé historii české politiky – účelových politických projektů podchycujících oprávněný hněv českých voličů a odvádějících jej do ztracena, zde spatřilo světlo světa již mnoho. Příští parlamentní volby mohou být poslední legální možností, jak otočit kolo dějin a zastavit probíhající kolaps republiky. A vlastizrádný režim udělá vše, aby takový vývoj zastavil. Považujeme proto za nezbytné na tuto možnost příznivce a sympatizanty BPI předem upozornit a poukázat na rizika, která stávající rétorika vedení BPI představuje pro funkční spolupráci všech vlastenecky orientovaných sil v zemi. Mnoho příznivců a sympatizantů BPI dobře ví, že jejich autentickému občanskému snažení přejeme zdar a verbálně jej podporujeme. A bez ohledu na velmi neuvážená vyjádření vedení BPI v této podpoře budeme i nadále pokračovat. BPI již brzy oficiálně pozveme na 3. tábor lidu a souběžně vyzveme jeho sympatizanty a příznivce, aby nezávisle a o své vlastní vůli přišli podpořit společnou a správnou věc.

Pro řadu zákulisních skupin a falešných figur fakticky ovládajících českou politickou a mediální scénu není Národní demokracie nebezpečná ani tak proto, že kritizuje vetřeleckou politiku, což se beztak stává obecnou politickou povinností, ale především proto, že od svého vzniku kritizuje pro český stát neúnosné, jednoznačně škodlivé, viditelné a objektivně prokazatelné působení místních mediálních a bankovních skupin řízených globálními elitami. Tedy faktor, který mimo jiné spoluzpůsobil náš zmanipulovaný vstup do EU a další následné problémy s ním spojené – včetně nejpalčivějšího bezpečnostního problému dneška a zítřka – záměrně vyvolané invazi vetřeleckých hord. Je to mediálně velmi nepopulární, nicméně zcela legitimní politický postoj, který vyvěrá z našeho komplexního chápání české a mezinárodní historie a novodobého vývoje po listopadové pseudorevoluci roku 1989. Hyperkritický postoj k JAKÝMKOLI nevoleným skupinám, které usilují o skryté či veřejné ovládání republiky budeme, podobně jako národní demokraté první republiky pod vedením Karla Kramáře a Aloise Rašína, zastávat i nadále. Český stát patří lidu této země a spravovat jej v jejich prospěch mohou pouze čitelné a demokraticky zvolené politické subjekty, nikoliv samozvané a nikým nevolené zájmové skupiny tak, jako je tomu nyní.

Národní demokraté nejsou zavilými fanatiky jednoho tématu, ale racionálně a komplexně uvažujícími lidmi. Je vždy dobré definovat problém. Je také ale třeba označit jeho příčiny a navrhnout řešení, které znemožní jeho opakování. Říkáme-li, že za současné chaotické bezpečnostní situace v Evropě je třeba odmítnout příchod jakékoliv další imigrace a především imigrace z islámských zemí jako kritické bezpečnostní riziko pro český stát a jeho kulturu, neznamená to, že bychom naivně věřili v to, že islám jako takový a jeho nejrůznější umírněné i radikální formy jako mávnutím kouzelného proutku zmizí z povrchu zemského. Nezmizí a budou i nadále existovat za našimi hranicemi. Celou problematiku radikalizace islámu chápeme v širších mezinárodních souvislostech a jasně vnímáme řetězec příčin a následků, ve kterém Západní svět, jehož jsme bohužel momentální politickou součástí, hraje odsouzeníhodnou a jednoznačně negativní roli. Kdyby v posledních dekádách EU jako taková a jednotlivé evropské státy nepodporovaly ostudné vojenské intervence Spojených států proti suverénním severoafrickým a středovýchodním zemím, nedošlo by k jejich rozvratu, ke vzniku chaosu, k exponencionálnímu nárůstu nenávisti vůči všemu západnímu a ke zcela předvídatelnému exodu miliónů jejich obyvatel do Evropy. Vztahy evropských zemí s islámskými zeměmi by v tuto chvíli sice jistě nebyly ideální (tak, jako tomu bylo prakticky vždy v historii), ale rozhodně by byly na snesitelnější úrovni. Režimy, které existovaly ještě včera, by existovaly i dnes a plnily by funkci přirozené imigrační hráze – a to v našem vlastním zájmu.

Národní demokracie hodlá velmi tvrdě a neúprosně hájit český geografický, politický a kulturní prostor a dovolit v něm jen to, co bude považovat za rozumné, společensky přínosné a dlouhodobě udržitelné. Silové složky sekulárního českého státu jsou povinny v samém zárodku nemilosrdně rozdrtit jakékoli nátlakové skupiny, které by chtěly protiústavní nebo násilnou formou vnucovat své představy většinové společnosti – a je zcela jedno, zdali půjde o islámistické nebo jiné náboženské či politické buňky maskované za neziskové organizace. Jedním dechem ale říkáme, že na mezinárodní scéně je český stát povinen hledat racionální způsoby komunikace s jednotlivými sekulárními a moderátními islámskými státy a rozvíjet s nimi vzájemně výhodné politické a ekonomické vztahy. A to nebude možné, dokud se Česká republika nezbaví okovů Evropské unie a neobnoví vlastní státní svrchovanost a nezávislou zahraniční politiku.

Bez ohledu na mediální mínusové body Národní demokracie i nadále hodlá nazývat věci pravými jmény a pokračovat v detabuizaci všech témat, která podle jejího mínění brzdí realizaci toho nejdůležitějšího národního projektu 21. století, kterým je obnovení svrchovaného českého státu. Národní demokracie svými myšlenkami a činy hodlá i nadále spoluvytvářet dynamiku procesů, které zamýšleným způsobem ovlivní ostatní politické síly a vyústí v žádoucí společenské změny v České republice. Náš výjimečný politický a ekonomický program, jehož těžiště spočívá v obnovení státní svrchovanosti, ochraně české rodiny a resuscitaci zlatem kryté koruny, je naším spolehlivým kompasem v rozbouřených vodách současné politiky.

Věrnost této zemi, vlastním názorům, loajalita k vlastním lidem, otevřená a pragmatická spolupráce s našimi kolegy a přáteli v ostatních vlastenecky orientovaných stranách jsou pro nás, národní demokraty, těmi nejdůležitějšími věcmi.

Naše země – naše věc!
Předsednictvo Národní demokracie,
v Praze dne 24. července 2015