Školství: Kvalitní vzdělání ve zdravém duchu
- státní školství zdarma
- kvalitní vzdělání všem, ale univerzity jen pro nemnohé
- boj proti škodlivým ideologiím
- tradiční postupy místo digitalizace, autorita místo rovnostářství
- podpora domácího vzdělávání
České školství je v katastrofálním stavu. Úroveň vzdělání dorůstajících generací klesá a jejich gramotnost a intelektuální schopnosti se snižují. Tomuto trendu musíme učinit přítrž. Podpora školství je proto naší prioritou. To sice říkají snad všechny politické strany, Národní demokracie však prosazuje jeho hlubokou a radikální přestavbu.
Všechny stupně státních škol musejí být bezplatné, aby se kvalitního vzdělání mohlo dostat každému. Rozhodně ale odmítáme, aby každý měl vysokoškolský titul. Musí tomu být právě naopak: počet vysokých škol výrazně omezíme a nároky na studenty i pedagogy zpřísníme tak, aby vysoké školy byly jen pro ty, kteří na to skutečně mají. Diplom musí být zárukou elitního vzdělání, proto počet jejich nositelů bude omezený. Desetitisíce ambiciózních, namyšlených a od reálného života odtržených „intelektuálů“, kteří se chlubí titulem z pochybných oborů, jsou naprosto k ničemu.
Je třeba vrátit prestiž dělnickým a řemeslným profesím, bez nichž se žádná společnost neobejde. Národní demokracie bude z toho důvodu podporovat učňovské a odborné střední školství a sníží počet gymnázií, která mají navštěvovat jen budoucí vysokoškoláci. Hodláme podporovat spolupráci mezi odbornými školami a podnikateli a zřizování těchto škol budoucími zaměstnavateli žáků, kteří se tak nebudou muset strachovat o své budoucí uplatnění.
Jsme zastánci státní maturity, ovšem patřičně rozrůzněné podle typu školy. Je nesmysl, aby měli gymnazisté stejnou školní maturitu jako učňové. Zároveň chceme omezit počet přihlášek, které žáci podávají na střední či vysoké školy. Zrušíme systém financování vysokých škol, jehož základem je výpočet státní podpory podle počtu studentů. Vysoké školy jsou tím fakticky nuceny k přijetí co největšího počtu uchazečů bez ohledu na jejich schopnosti a předpoklady, což má zničující důsledky. Odmítáme boloňský systém vysokoškolského vzdělání, který ignoruje specifické podmínky vzdělání v jednotlivých zemích a vnucuje všem jediný standardizovaný model.
Na jedné straně hodláme prosadit jednotné osnovy pro jednotlivé typy škol, neboť současný systém rámcových vzdělávacích programů vede leda ke zmatkům, na straně druhé se kladně stavíme k domácímu vzdělávání, nebude-li se výuka obsahově odlišovat od jednotných školních osnov. Rodiče mají nezpochybnitelné právo na výchovu a výuku vlastních dětí na základě vlastního přesvědčení.
Aby nedocházelo k odtržení domácího a státního vzdělávání, je nutno očistit české školství od škodlivých ideologií a trendů. Za zcela nepřípustnou považujeme propagaci multikulturalismu, homosexualismu, feminismu, genderismu a dalších zvrácených ideologických koncepcí, které nemají ve zdravé společnosti místo. S tím souvisí i nahrazení sexuální výchovy rodinnou, jež by žáky připravovala na budoucí manželství. Je zároveň třeba v učebních pomůckách a při výuce zdůrazňovat různost přístupů ve vědě, omezenost vědeckých teorií, a probouzet tak v dorůstajících generacích kritické myšlení.
Stavíme se zásadně proti „digitalizaci“ výuky, proti masivnímu používání moderních technologií, nahrazování učebnic a sešitů počítači, a to zejména na základních školách, neboť to jen přispívá k úpadku schopností a myšlení dětí. Musíme v nich naopak vytvářet kladný vztah ke knize, k rukou psanému i ústnímu projevu a odstup od informací dostupných na internetu. Za fatální pokládáme i upadající zájem o český jazyk, lhostejnost k němu a čím dál menší schopnost používat jej v celé jeho rozmanitosti. Velký prostor musí být proto ve školách věnován výuce českého jazyka, jakož i kultury a reálií našeho českého národa – ve vlasteneckém duchu.
Neméně důležitý úkol představuje obnovení úcty k učitelům, kteří se nyní často stávají oběťmi šikany ze strany žáků. Proto je třeba dát učitelům možnost děti přiměřeně trestat. Zároveň přeneseme trestní odpovědnost za chování svých dětí na rodiče – a tato odpovědnost bude důsledně vymáhána. Učitel musí být pro žáky autoritou, a proto by nejen rodiče, ale i školy měli v dětech a dospívajících probouzet vědomí hierarchičnosti, autority a poslušnosti. Rovnostářství je totiž cestou do pekel.