Sociální politika: Kdo nechce pracovat, ať nejí!
- demontáž přebujelého sociálního státu
- omezení a zjednodušení sociálních dávek
- dávky hlavně rodinám, ne jednotlivcům
- legalizace „švarcsystému“
- návrat odborů ke skutečnému hájení práv zaměstnanců
Sociální systém musí sloužit jen těm, kdo ho skutečně potřebují. V současnosti je přebujelý a zneužívaný, často ještě navíc cikánskou menšinou. Moderní sociální stát nemá se skutečnou solidaritou a pomocí co dělat. Stal se nástrojem korumpování lidí, nástrojem udržení současného režimu a výrazně přispívá k nezdravému stavu společnosti. Přenáší totiž odpovědnost z rodin, které by za normálních okolností měly své příslušníky zajistit a v případě potřeby jim pomáhat, na stát.
Současná sociální politika „vychovává“ občany k nesamostatnosti, pasivitě, lenosti a závislosti nikoli na rodině, ale právě na státu. Přitom pomoc a podpora z jeho strany by měla být až poslední možností. Protože rodina je základem státu, budeme podporu směřovat především rodinám. Rozhodování o sociální pomoci je rovněž třeba přivést co nejblíže k lidem, na okresy či obce, aby bylo zajištěno její co nejefektivnější využití. Nepřehledný sociální systém zjednodušíme a vyplácení dávek podmíníme veřejnou kontrolou. Každý občan získá právo nahlížet do registru těch, kdo dávky pobírají, od čehož si slibujeme zásadní snížení podvodů.
Národní demokracie legalizuje tzv. švarcsystém, neboť zastáváme názor, že by stát měl do vzájemného poměru a vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem zasahovat co možná nejméně a neměl by kriminalizovat dobrovolně uzavřenou pracovní dohodu. Z toho důvodu zásadně zjednodušíme pracovně právní předpisy a snížíme překážky, které brání snadnému vytváření a rozvazování pracovního poměru. Nadto systém, který nutí občany, aby byli zaměstnanci, následně jim legálně vezme polovinu výdělku (ve formách všemožných daní a poplatků) a přerozdělí jej ostatním, považujeme za nemravný a demotivující.
Podporu v nezaměstnanosti hodláme vyplácet nejvýše šest měsíců a podmíníme ji veřejně prospěšnou prací nebo jinou činností pro obec či stát. V případě, že nezaměstnaný z objektivních důvodů nenajde v dané lhůtě práci, zůstane povinnost o jeho zajištění na straně státu (tuto kapitolu budeme ve svém programu postupně upřesňovat). Osoby, které bez zjevného důvodu nepracují, nebudou mít žádný nárok na pomoc.
Nelíbí se nám ani role, kterou v současnosti sehrávají odbory. Považujeme je za legitimní nástroj obrany a prosazování zájmů zaměstnanců, avšak nyní se často soustředí jen na vlastní mocenské hry. Odborářští bossové si žijí v luxusu, vydírají politiky a zneužívají moci, kterou mají, pro prosazování svých partikulárních zájmů. Proto je úlohu odborů nutné vrátit ke konkrétnímu hájení práv zaměstnanců. V tom tkví jejich smysl.