Vážené dámy, vážení pánové, kolegové, kolegyně, přátelé, kamarádi, spolubojovníci, vlastenci, národovci, ale i vy, kteří jen možná náhodou jdete kolem,

tento den se zapíše do historie. 8. květen 2019

Den 8. květen 2019 je začátkem konce poroby českého národa, je počátkem boje českého národa za svobodu, nezávislost, suverenitu, neutralitu, počátkem novodobého, moderního, národního obrození.

Nezáleží na tom, kolik se nás tu sešlo. Velké věci začínají malými krůčky. Dnes uděláme první malý krok, a pokud vytrváme, jednou se ohlédneme a uvidíme, jak důležité toto datum bylo.

Svým dětem a vnoučatům budete jednou vyprávět, jaké to bylo a jak jste byli u toho, a že jen díky tomu, že jste byli u toho, mohou oni žít tak, jak žijí – už ne jako otroci, ale jako svobodné bytosti. Vaše děti a vaše vnoučata vám jednou poděkují a budou následovat vašeho vzoru.

Dnes začínáme psát novou historii našeho národa. Je toho potřeba a nemůžeme jinak, protože pokud bychom se do toho nepustili, náš národ by za krátkou dobu přestal existovat, nebo by se stal nadobro porobeným národem.

Třicet let poroby národa už ale stačilo. Jak dlouho ještě chceme čekat? Třicet let je jedna generace. Už to je mnoho, už tak jsme ztratili mnoho času, už dnes je pozdě. Už dnes je pět minut po dvanácté. Ale ještě pořád můžeme zatáhnout za ruční brzdu.

Dnes společně zatáhneme za ruční brzdu.

Ne náhodou se scházíme na tomto místě. Socha za mými zády představuje muže, které je v naší historii považován za otce novodobého českého národa.

Tento muž hodně řečnil, a jak je v českém národě, který netrpí nedostatkem humoru, zvykem, i o tak váženém muži se říkalo, že „kecá“. A o jiných, kteří hodně řečnili, se říkalo a říká, že „kecají jako Palacký“. I o mne si možná pomyslíte, že kecám. Ale kdyby nebylo tohoto muže, možná bychom tu dnes nebyli.

Zatímco Marine Le Pen si před 14 dny nebyla schopna vzpomenout na žádné významné jméno z české historie, než na sebevraha Jana Palacha (to by se jim totiž líbilo – někdo, kdo se bez boje vzdá), my Češi, Moravané a Slezané víme, kdo stojí v počátcích našeho národa. A v době, kdy jsou národy v ohrožení, je dobré se k těmto mužům, otcům zakladatelům, symbolicky otočit. Ne zády, ale čelem, sklonit se před nimi a poprosit je o pomoc v boji, který nás čeká. František Palacký byl jedním z těch, kterým za svůj národ vděčíme.

Ale nebyl jediný a kdyby byl zůstal osamocen, nic by nedokázal. Dnes prošel Prahou pochod Nesmrtelného pluku. Je to sice ruská tradice, ale dobře vyjadřuje i to, co chci dnes říci i já. A jak by také nevyjadřovala – jsme všichni Slované a máme podobné uvažování. Myšlenka Nesmrtelného pluku spočívá v tom, že cítíme vděčnost vůči našim předkům, kteří za náš národ tím či oním způsobem bojovali. Ať už to byli velikáni jako je František Palacký, nebo řadoví lidé, občané, vlastenci, obyvatelé této země, naši vlastní předkové, otcové, matky, dědové a báby, pradědové a prabáby, prostě lidé, kteří ve svých obyčejných všedních životech nezapomínali na společenství, kterému se říká národ a kteří pro něj přinášeli oběti.

Proto je důležité, že tu jsme – my, obyčejní lidé, žádné celebrity, žádní politikové, prostí lidé, kteří svůj národ milují, nepřejí si, aby zanikl a jsou odhodláni do poslední kapky krve, ať pomyslné, nebo skutečné, za svůj národ a jeho lepší budoucnost bojovat.

Nemáme tu obří podium, nemáme tu obří obrazovky, obří aparaturu a zvučná jména celebrit ze zahraničí. Naše podium je tato naše země, naše obrazovky jsou náš život, naše aparatura je hlas, který se nebojí mluvit pravdu navzdory sankcím a trestům, které za to schytáváme a schytávat budeme. Celebrity nepotřebujeme, protože ty nám nepomohou. Musíme si pomoci sami. Nikdo za nás nic neudělá, náš národ za nás nikdo nezachrání, pokud ho nezachráníme my sami.

Tato hrstka statečných lidí, která se sešla na tomto náměstí, je zárodek nové silné armády vlastenců, která si svoji zemi v následujících letech vybojuje zpět.

A klidně si nás natočte, vy tajní policisté, protože my se nebojíme, my se za své názory nestydíme a své rozhodnutí myslíme vážně. My už totiž nemůžeme a nemáme kam ustupovat, nemáme co ztratit, protože jsme už ztratili téměř vše, ale jedno jsme neztratili – naději, víru a lásku. Naději, že bude lépe, víru, že se nám toho podaří dosáhnout a lásku k této zemi, bez které bychom naději a víru ani neměli.

Před pěti lety jsem vstoupil do politického boje. Vstoupil jsem do něj s naivními představami a s ideály. Velice rychle jsem vystřízlivěl, když jsem na svém vlastním osobním životě poznal, jaké všechny nepříjemnosti vám systém může udělat, když vytuší, že svůj boj myslíte vážně. Naivní představy jsem ztratil. Ale ideály nikoli.

Po pěti letech boje proti větrným mlýnům, jak by to někdo mohl nazvat, je naprosto přirozené, když si člověk klade otázku, zda pokračovat a jak. I já si ji kladu. Ale i přes všechny nepříjemnosti, které jsem si za své názory vykoledoval, přes všechny soudy, mediální dehonestaci, přes to, že jsem jednou nohou ve vězení za své politické přesvědčení a za to, že jsem se odvážil říkat pravdu, přes to, že oni využijí každý prostředek, aby člověka zastavili, otrávili a odradili, jako když mi například před nyní oznámili, že mi v souvislosti s mým odsouzením odeberou živnostenskou činnost, abych nemohl už ani vydávat a prodávat knihy – navzdory všem těmto ústrkům, atakům a zastrašování docházím k závěru, že je mojí povinností z boje neutéci a bojovat dál.

A podobně i vy všichni. Nevěřím na náhody. To, že jsme se tu sešli, znamená, že jsme se tu měli sejít. Byli jste sem přivedeni hnutím osudu, Prozřetelností, ale museli jste s tím i vnitřně souhlasit. Nepřišli jste sem jen tak. Nic se neděje náhodou.

A co se stane, když se na jednom místě sejdou ti, kteří jsou odhodláni za svůj národ bojovat? Co se stane, když se na jednom místě sejdou bojovníci?

Stane se něco velkého. Z jisker se utvoří plamínek a z plamínku plamen. Z plamene velký oheň, který spálí vše nečisté, který očistí zemi. Oheň, který hoří v našich srdcích, není oheň nenávisti a zloby, ale oheň vášně. Vášně pro tuto zemi, která je naše a kterou si nenecháme nikdy a nikým vzít.

Dnes zapálíme pomyslný plamen, který v přístích měsících a letech zapálí celou tuto zemi. V onom ohni shoří vše, co není opravdové, vše, co je falešné, všechen plevel, vše, co je jen klamným pozlátkem, a to, co je skutečné a opravdové, vyjde z onoho ohně očištěno a zoceleno, ukáže se jako ryzí.

Ne, nechystám revoluci, ani nemluvím o evropských volbách, nemluvím o násilí, aby mne zase někdo uprostřed projevu nezatknul. Mluvím obrazně, v symbolech.

Celé toto shromáždění je symbol. Naše kroky budou symbol. To, že půjdeme k Evropskému domu, bude symbol. To, co tam budu říkat, bude symbol. Ale to, co dnes symbolicky zažehneme, už nepůjde uhasit.

Někdo řekne, že je v tom příliš pathosu. Ale my potřebujeme pathos, zvláště v době, kdy je vše mělké, neupřímné, falešné, neopravdové, malé, přízemní, ustrašené, povrchní. Potřebujeme vášeň, která nás bude spalovat a se kterou se rozhoříme pro velké věci a nakazíme svojí vášní, svou vírou a svým odhodláním i ty ostatní, utlačené, shrbené, zotročené, zašlapané, unavené, beznadějné.

Přitom nejsme ti, kteří by jen tlachali a žili v nějakých vzdušných zámcích. Právě my stojíme pevně nohama na zemi, nejsme naivní. Máme konkrétní představy, vize, plány. Jsme pragmatici.

Pokud se vám nelíbí pojem nacionalismus, říkejme tomu třeba národní pragmatismus. Nabízím vám národní pragmatismus, ale ne ve smyslu, co se momentálně pro nás zdá nejvýhodnější nebo lákavé, ale to, o čem víme a jsme přesvědčeni, že nám z dlouhodobého hlediska přinese prospěch. Mysleme v prvé řadě na sebe a naše děti – na svůj národ, na Českou republiku, na naše země – českou, moravskou a slezskou. Nic ostatní nás nesmí zajímat. Nemáme žádné povinnosti vůči nikomu jinému, nemáme žádné závazky a pokud je někdo za nás v minulosti přijal, my je neuznáváme. Naše povinnosti a závazky jsou jen vůči této zemi a vůči našemu národu. Blaho národa, jeho prospěch, musí být na prvním místě. Problémy, které si nadrobily ostatní země, nás nezajímají, nejsou to naše problémy.

Ničím jsme se neprovinili, nemáme vůči nikomu žádné dluhy. Nevedli jsme žádné války, neměli jsme kolonie, nemáme se za co omlouvat, nemáme se proč hrbit, jsme svobodný hrdý národ. Budeme myslet jen a pouze na sebe, aby se nám, kterým tato země patří a kteří se zde narodili, dobře žilo. Pokud se chce někdo přidat k nám, pak – když bude respektovat naše pravidla – může tu s námi žít. Ale nebude nám pravidla určovat. Vše, co budeme dělat, bude sledovat jediný cíl – prospěch této země a lidu této země, ne samozvaných elit, ne těch, kteří sem ze zvědavosti nebo ze zištných cílů přicestovali. Od této chvíle budeme sobecky myslet na sebe, protože falešná solidarita, kterou po nás všichni chtějí, se nevyplácí.

Ti, v kterých jsme se zhlíželi, nás už tolikrát zradili. Nebudeme opakovat stejnou chybu, abychom jim věřili a abychom jim podlézali. Budeme neutrální zemí, která se nenechá zatáhnout do žádné války, protože my válku nechceme. Chceme žít v klidu a míru a chceme svoji českou pohodu. A budeme tvrdí vůči všem, kteří nám ji chtějí vzít nebo ji jenom narušit.

V minulosti náš národ zažil slavné okamžiky, kdy nejen vítězství, ale i zdánlivé prohry, byly předehrou velké budoucnosti. Hořeli jsme na hranicích pro svou pravdu, když nás upalovali a my jsme nechtěli odvolat. Bojovali jsme a naši nepřátelé se třásli. Před sto lety jsme si vybojovali vlastní stát, ale jak málo jsme mohli do jeho politiky mluvit. Zažili jsme i tragické chvíle, kdy jsme nebojovali a kdy nám boj byl znemožněn a zakázán.

Dnes činíme tlustou čáru, píšeme tlustou čáru za vším kapitulanstvím, podrobením, zotročením, útlakem, za vší zradou, bezradností, strachem, malomyslností, úzkostí a kolaborací. Nenecháme se déle vydírat, zesměšňovat, nedovolíme, aby námi bylo pohrdáno. Bereme osud své země a svého národa do vlastních rukou, cítíme to břímě zodpovědnosti vůči našim předkům a potomkům.

Proto jsem tu, proto tu stojím před vámi.

Proto jste tu a proto tu stojíte přede mnou.

Jsme jedné mysli, naše srdce planou pro stejnou myšlenku, pro národní myšlenku. A kdo neví, co je národní myšlenka, co si pod ní má představit, tomu říkám – naše srdce planou pro naše děti, pro naše rodiny, pro naše ženy a u žen pro jejich muže, pro náš domov, pro naši vlast, pro naši svobodu, pro lepší budoucnost, pro to, abychom se všichni měli dobře a aby se nikomu neděla žádná křivda, planou pro pravdu, pro naše dědictví, pro naši velkou slavnou historii, pro naše velikány, kteří jsou již pod zemí i pro budoucí velikány, která tato země ještě porodí, planou pro naše vesnice a města, pro naše tradice a zvyky, planou pro velký slavný český národ, který tu je tisíc let.

A nikdo z našich nepřátel, žádná neziskovka, žádná vláda, žádná nadnárodní organizace, žádná banka, žádná korporace, nikdo nebude ohrožovat náš slavný národ, který si vydobil svoji pověst mezi ostatními velkými národy. Nikdo nás nebude hanět, nikdo nás nebude urážet, nikdo nás nebude vydírat, nikdo nás nebude okupovat, nikdo nás nebude ohrožovat, nikdo nás nebude zotročovat, nikdo nás nebude okrádat, nikdo nás nebude ponižovat, nikdo se nám nebude vysmívat, nikdo nám nebude diktovat a nikdo nás nebude peskovat, nikdo nás nebude zesměšňovat, nikdo nás nebude odírat, nikdo nás nebude manipulovat, nikdo nás nebude vystavovat své propagandě, nikdo nás nebude vést do války, nikdo nebude ovlivňovat naše děti, nikdo nebude ničit naše rodiny, nikdo nám nebude prodávat podřadné zboží, nikdo nás nebude zadlužovat, nikdo nás nebude otravovat a nikdo nás nebude trávit, nikdo nás nebude poškozovat a nikdo se nebude odvažovat naše lidi převychovávat, geneticky je poškozovat, nikdo nás nebude ohlupovat, nikdo nás nebude přeprogramovávat, nikdo nás nebude zneužívat, nikdo si s námi nebude vytírat pozadí.

My jsme Češi. Moravané. Slezané. A tím je řečeno vše.

Tak si nás zapamatujte, protože s takovými se budete potkávat. Budete s námi jednat jako rovný s rovným.

A ti, kteří by z našich řad chtěli s vámi kolaborovat, by měli vědět, že všechna moc vychází z lidu a pokud tomu tak poslední desetiletí nebylo, tak tomu tak bude. Nechť všichni kolaboranti a vlastizrádci zmizí z této země do svých luxusních zahraničních apartmánů, které si za mrzké peníze nakoupili u svých chlebodárců. My si tuto zemi budeme spravovat sami.

Nebojte, nebudu řečnit hodinu. Dostávám se pomalu k tomu hlavnímu, co jsem vám chtěl říci, nebo proč jsme se tu vlastně sešli.

Budeme dělat tábory lidu na památných místech… Národní demokracie ve spolupráci s dalšími vlasteneckými stranami navštíví v příštích měsících a letech všechna památná místa a udělá na nich tábor lidu, protože na památných místech se v minulosti tábory lidu odehrávaly. Ne někde v centru města, kde nás okukují nic nechápající turisté. My sami se potřebujeme setkávat a posilovat se na místech, která jsou spojena s naší národní historií a tradicí, ať už v dobrém nebo v tom méně šťastném slova smyslu. Blaník, Říp, Vyšehrad, Bílá hora, Kostnice, Tábor…

Budeme putovat po místech, kde naši předci bojovali, umírali, vítězili, kde se psaly dějiny. Budeme posilovat ducha českého národa…

Každého čtvrt roku uděláme velký tábor lidu a první bude na hoře Říp, kde toto hnutí začalo. Budou to celodenní akce, se zábavou, s celodenním programem, s koncertem apod. Budeme je připravovat a ohlašovat dlouho dopředu, abyste si na ně udělali čas. Navrátíme se ke svým kořenům, aby koruna našeho národa mohla obrašit.

Děkuji za pozornost

Vlasti zdar, EU zmar!