V poslední době začíná mezi vůdčími postavami odporu proti masové imigraci platit, že kdo nemá na krku policejní obvinění, jakoby snad ani nebyl. Mezi obviněné se nyní zařadili také přední představitelé Národní demokracie.

Podle informací právního blogu „Paragraphos“ bylo Policií ČR sděleno politikům Národní demokracie obvinění z hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 trestního zákoníku. Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek kvůli tomu mohou ve vězení strávit až tři roky.

Ani jeden z nich se sice nepouštěl do výroků o masokostní moučce jako pan Konvička, ale policii se přece jenom podařilo najít záminku pro obvinění, které se paradoxně vůbec netýká nelegálních imigrantů ani muslimů. Oba pánové totiž v březnu 2015 vyrazili na místo smrti Anežky Hrůzové poblíž Polné, kde za nulového zájmu veřejnosti vyvěsili tabulku s textem: „Na tomto místě byla o Velikonocích 1899 brutálně zavražděna nevinná dívka Anežka Hrůzová. Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ O této akci pak referovali na webu své strany, což opět prošlo bez zájmu veřejnosti, a tentokrát dokonce i bez hysterických reakcí židovských spolků, které se rozhodně nevyznačují shovívavostí a tolerancí ke svým protivníkům.

Případ surové vraždy Anežky Hrůzové kdysi skutečně rozbouřil českou veřejnost, která ve své době Židy vnímala převážně negativně, a ochotně proto uvěřila verzi o rituální vraždě, která se však nikdy neprokázala. Nevzdělaný, násilnický a podprůměrně inteligentní povaleč Leopold Hilsner, proti kterému svědčila celá řada důkazů, byl proto odsouzen k smrti za podíl na „obyčejné“ vraždě Anežky Hrůzové. Nakonec si však díky císařským milostem odseděl pouze 18 let. Svou vinu přitom popíral a neprozradil ani své komplice, jejichž jména se už nikdy s určitostí nedozvíme.

Nicméně je jisté, že negativní postoje Čechů vůči Židům nevyplývaly primárně z náboženských důvodů nebo víry v provádění rituálních vražd. Hlavní roli hrála spíš převažující jazyková sebeidentifikace českých Židů s českými Němci, což platilo zejména v době vyhrocených národnostních třenic a tvrdých bojů o zrovnoprávnění češtiny s němčinou na sklonku 19. století, přičemž ty boje jsou míněny doslovně, protože například pouhé dva roky před hilsneriádou byl v roce 1897 kvůli masovým národnostním bouřím v Praze dokonce vyhlášen výjimečný stav.

Další příčinou celkové neoblíbenosti Židů u Čechů i Němců bylo jejich disproporčně vysoké zastoupení v kontroverzních oborech podnikání, které byly sice legální a velmi výnosné, ale svým provozovatelům dost často přinášely také odpor a pohrdání okolí. Tím rozhodně není řečeno, že se takovou činností zabývali všichni Židé, nebo že by snad měli na podobné počínání monopol. Ostatně bez spolehlivých statistik je vůbec otázkou, nakolik se v dané době jednalo o objektivní fakt a do jaké míry šlo o dozvuky sdíleného stereotypu, který mohl ve sledovaném období alespoň částečně ztratit na reálném základě. Nejspíš však není pouhým dílem náhody, že ještě generace našich babiček běžně používala slovo Žid jako synonymum pro lichváře či obecněji pro bezcitného, hrabivého a bezcharakterního vyčuránka, který pro své obohacení úmyslně zneužívá slabost, neznalost a závislost nebo tísnivou situaci druhých. Ostatně ze stejného soudku jsou i výroky o nekřesťanských cenách apod.

Cedule národních demokratů tedy nelže. Smrt Anežky Hrůzové opravdu semkla náš národ. Jenže tato část sdělení evidentně není předmětem trestního stíhání jeho autorů. Klíčovou otázkou proto zůstává, co to vlastně podle národních demokratů je „uspokojivé řešení židovské otázky“? Má to být něco jako Endlösung der Judenfrage, tedy konečné řešení židovské otázky, které během 2. světové války přineslo diskriminaci, deportaci, utrpení a smrt mnoha Židů? Nebo je to míněno úplně jinak, v nějakém vlastním, z právního hlediska nezávadném významu?

Policii by se samozřejmě mnohem více hodila první možnost, protože je tu nepřehlédnutelná politická objednávka na umlčení nepohodlných „extremistů“, kteří ve svém odporu k bezhlavému přijímání tzv. uprchlíků získali na svou stranu podstatnou část veřejného mínění a úspěšně zatlačili vládu do antiimigračních a protibruselských pozic, kam se zejména sociálním demokratům původně vůbec nechtělo. Proto bylo potřeba nejprve panu Konvičkovi a nyní i národním demokratům za každou cenu něco přišít, aby bylo čím je „držet za koule“ a odradit je od další opoziční činnosti. Proč by jinak policisté prohrabávali několik let staré facebookové statusy pana Konvičky, nebo dávno zapomenuté exhibice pánů Bartoše a Zemánka, jejichž ohlas by se v době jejich konání dal shrnout jako jedna velká nula?

Zatímco pan Konvička svým nepříliš promyšleným vyjádřením policii sám nahrál na smeč, oběma národním demokratům bude potřeba nejprve prokázat, že svým výrokem měli na mysli něco zločinného. To máme panečku demokracii a svobodu slova, že? Policie si proto přizvala na pomoc nájemného vykladače cizích myšlenek. Nesmějte se, tohle vážně existuje, jenom oficiální název této funkce zní soudní znalec se specializací na extremismus. Netuším, jestli tito šarlatáni věští ze zvířecích vnitřností nebo výšky letu ptáků, každopádně se vyznačují tím, že za peníze jsou ochotni tvrdit v podstatě cokoliv, co potřebuje slyšet jejich štědře platící klient, v daném případě policie. Z nejednoznačně formulované věty se pak snadno může stát zločin výší trestu plně srovnatelný třeba s těžkým ublížením na zdraví.

Potom už záleží jenom na osobní odvaze soudců, jestli si dovolí ignorovat politické zadání a bláboly těchto obchodníků s deštěm smést ze stolu. Ano, i to se v našem postbolševickém absurdistánu občas stává! Bohužel je však pořád téměř pravidlem, že ochočení soudci plavou s proudem a poslušně hrají divadélko o vědeckém čtení cizích myšlenek. Je také možné, že k žádnému procesu ani nedojde, protože se představitelé opozice zaleknou všehoschopnosti režimu a raději utečou z veřejného života výměnou za zastavení trestního stíhání. Může se však také přihodit, že získají auru mučedníků a policejní šikana je naopak ještě posílí. Uvidíme.

Přál bych si, aby se policie konečně přestala chovat jako StB a místo opozičních aktivistů stíhala jenom skutečné zločince. Jenže to bych asi chtěl příliš mnoho, když žiju ve středoevropské obdobě jihoamerického banánistánu, kde je úplně klidně možné, aby policejní plukovníci a státní zástupci kvůli prkotině svrhli vládu nebo určovali lidem, co smí veřejně říkat a jaké knihy mohou číst. Snad jednou většina občanů odmítne, aby je všemocný stát prostřednictvím policie a justice i nadále chránil před „nevhodnou četbou a závadovými názory“, protože budou cítit, že mají dostatek vzdělání a sebevědomí pro vlastní rozhodnutí, a nepotřebují proto od nikoho vodit za ručičku. Když však koukám na volební preference vládních stran, říkám si, že asi dřív uvidím prasata létat. Škoda.

Zdroj: Blog iDNES