Za činžákem se rozkládala zahrádka, kde si nájemníci už před lety vlastníma rukama vytvořili záhonky a pěstovali tam brambory. Pak ale kdosi rozhodl, že si je nemohou sami sníst, vždy při sklizni totiž přišli nějací pánové, všechny brambory sebrali – a lidem z domu nezbylo nic jiného než si za draho koupit brambory v nedalekém obchodě. Ty ovšem zdražovaly stále více.

Jednoho dne už nájemníkům došla trpělivost a zašli za domovnicí Andrlovou. Rozhovor probíhal zhruba takto:

N: Hele, Andrlová, nám už se nelíbí, že se tu dřeme a stejně si ty brambory musíme draze kupovat! K čemu jsme si ty záhony teda dělali? My chceme ty naše brambory pro nás!

MPA: To by bylo hrozně sobecké a nekolegiální. Vždyť se podívejte na lidi z okolních domů, jak na vás koukají, když ty brambory okopáváte. Oni na ně mají taky chuť!

N: Tak si můžou vypěstovat svoje! Vždyť tam měli taky záhonky, je to jejich problém, že je zrušili.

MPA: Buďte s nimi solidární! Navíc nezapoměňte, že z těch vypěstovaných brambor dostáváme provize.

N: My nedostáváme nic! To všechno jde do vaší kapsy a vy ani nenecháte opravit okapy a místo toho si z těch peněz kupujete luxusní kabelky!

MPA: Na kabelky mi nesahejte! Vždyť musím důstojně reprezentovat tenhle dům! A zrovna vy, Kadeřábková, mě nemáte co kritizovat, žijete si nad poměry – koupila jste si nové boty, i když se vám ty staré ještě úplně nerozpadly. Tak mlčte!

N: A proč nám bráníte si levně koupit aspoň jablka? Soused Vasil jich má plnou zahradu a nabízí je za levno.

MPA: S ním nikdo z domu obchodovat nebude, protože toho já nesnáším! Tak si je kupte od jiného souseda, třeba od Helmuta, ten je taky prodává.

N: Ale Helmut je má mnohem dražší! Navíc se šušká, že je prý skoro ani nepěstuje, jen je kupuje od Vasila a pak je mnohem dráž prodává nám.

MPA: To je mi jedno. Koho z vás načapu, jak si je kupuje přímo od Vasila, ten ať si mě nepřeje!

N: A co jako máme dělat? Máme hlad, něco přeci musíme jíst!

MPA: Mám pro vás řešení. Prostě každý den vynechte jedno jídlo – a aby vám to tak nepřišlo, tak si dejte bandáž žaludku. Pak nebudete mít takový hlad.

N: To jako myslíte vážně?

MPA: Samozřejmě! Potom si od souseda Vasila už nebudete kupovat výpěstky a tím ho připravíme o zisky. Bandáží proti nepohodlným sousedům!

Jak asi tušíte, nájemníci se jednou naštvali tak, že domovnici Andrlovou prohodili oknem, přestali své vypěstované brambory dávat pryč a začali z nich živit sebe a svoje rodiny. Stejně tak začali kupovat jablka přímo od pěstitele za rozumné ceny. Dá se tedy říct, že příběh měl šťastný konec.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že podobnost tutoho příběhu s naší současnou situací, zejména s elektřinou a plynem, je čistě náhodná. A to nejen proto, že tady ten šťastný konec (zatím) nenastal.

autor je místopředseda Národní demokracie a předseda Národní mládeže