„Není to sexuální agrese, ale silný pud přírody. I mnoho evropských žen časem svůj pud určitě bude dobrovolně směřovat k novým samcům…“

Autorka tohoto otřesného výroku je Veronika Stropnická, alias bývalá herečka Žilková, která se loni rozhodla herecké kariéry zanechat a pomoci svému manželovi v politice. Nevím, v čem její pomoc spočívá, zastupování v městské části Praha-Suchdol za ANO 2011 mi přece jen připadá nedostatečně reprezentativní. Ale přemýšlím, co by na její slova řekl její otec Václav Žilka, čestný občan této městské části, troufám si však tvrdit, že nadšení by neprojevil. Nejspíš se otočil v hrobě. Tento věřící katolík si na nebesích musí zoufat z toho, co jeho dcera v politice vyvádí. Asi ji málo přehýbal přes koleno.

Jakoupak důležitou cenu Stropnická obdrží za tak obohacující výrok, když ji opravdu, ale opravdu nelze udělit za kreativní disent, jako obdržely Výtržnické kundy? Ledaže by se snad přihlédlo k faktu, že jí suchdolské zastupitelstvo zrušilo výbor pro rozvoj Suchdola, jemuž předsedala – a ona tudíž přešla do ilegality? Nemohu si pomoci, přijde mi to jako slabý důvod. Bude muset opravdu přidat, má našlápnuto dobře.

Věřím tudíž, že pro ni multikulti sebranka v kavárně něco vysoce uměleckého vymyslí… Dobrovolné členství ve výboru pro multikulti jí mnoho nepomůže, tam je naší kulturní frontou přeplněno. To chce něco ještě výraznějšího…

Třeba by se slavná Donutilem pouze vyprávěná pohádka mohla přepsat do hrané podoby. Ztvárnění Sněhurky, jak dobrovolně svým pudem směřuje k černému samci by zahrála nesporně skvěle, a nikdo by pak už nemohl o pravdivosti této pohádky pochybovat.

No jo, ale když ona se své herecké dráhy vzdala! Nu, to vlastně nevadí, jednak nebude na obrazovkách překážet, ale hlavně: možnosti na politické scéně jsou, i přes obdobně velké tlačenice, nepřeberné. Počkáme si, co jí pudy ještě napoví…