Po dlouhé nemoci zemřel Bc. Vít Skalský, známý plzeňský národovec, autor mnoha článků o politických i duchovních tématech a dlouholetý národní demokrat.
Vít Skalský dlouhodobě vedl naše místní sdružení v Plzni. Svojí celoživotní činností se zapsal jako významná osobnost plzeňské vlastenecké scény. Pořádal či spolupořádal tam i mnohá veřejná shromáždění, jako byl Tábor lidu či protestní akce proti Pilsen Pridu. Ačkoliv mu v poslední době zdravotní stav bránil ve významnější veřejné činnosti, snažil se být činný alespoň na internetu a psát komentáře k veřejnému dění.
„Vítek byl názorově pevný člověk, který neuhnul ze svých zásad a postojů,“ říká k tomu Jan Sedláček, předseda Národní demokracie, a dodává: „Vítek byl vzdělaný člověk se značným přehledem. Díky tomu dokázal vidět do hloubky a věcně argumentovat proti svým oponentům. Právě on byl vždy jedním ze symbolů pevného ideového ukotvení Národní demokracie. O to větší ztrátou pro nás všechny je jeho odchod.“
Náš místopředseda Miroslav Šafář k tomu dodává: „S Tvým odchodem Národní demokracie utrpěla velkou ztrátu a nejen ona, byl jsi Velký člověk, Velký bojovník, nadstandardně vzdělaný muž a také člověk čistého srdce a čistých myšlenek.“
Na Víta Skalského vzpomíná i Ivan Cícha, člen předsednictva ND: „Vít Skalský byl v roce 2014 zakládající člen Národní demokracie a silou své osobnosti se podílel na vložení jí do vínku ideologie nacionalismu, jako jediné možné pro přežití českého národa. Takových osobností na národní scéně se narodilo jen několik a já na něho budu vzpomínat s vděčností.“
„Vítek byl nejen zakládajícím členem Národní demokracie, jak zmínil Ivan, ale angažoval se už mnohem dříve – u republikánů, v HNS, Národním sjednocení, v DSSS. Byl vlastně takovou spojkou mezi nacionalistickým hnutím devadesátých let 20. století a nultých let století jednadvacátého – a námi, kteří jsme se začali politicky angažovat až v desátých letech tohoto století,“ dodává Adam B. Bartoš, někdejší předseda Národní demokracie.
Dodává, že Vít Skalský byl vlastně téměř po celou dobu ve vedení strany ND, protože byl po dlouhá léta předsedou kontrolní rady, která – kromě případných sporů ve straně – měla řešit a hlídat především ideovou čistotu strany a programu. „A nad tím Vít skutečně bděl – vždy jsem věděl, že jeho filosoficky založená povaha dohlíží nad tím, zda se někde Národní demokracie – ve všech těch snahách o spolupráci a spojování a pragmatičnost – nevzdaluje svým hodnotám. Byly situace, kdy jsem si říkal – co na to asi řekne Vítek? Ale moc takových situací jsem mu nepřipravil. A když už nějakou ano, uměl být pragmatický podobně jako já. Zároveň jsem ale věděl, že je to jeden z nejortodoxnějších členů strany a že jestli někdo má být na této pozici, je to on,“ dodává Bartoš.
„Jednou byl jen krůček od toho, aby získal dobré místo v Praze na nějakém státním úřadě či ministerstvu – dostal se tak daleko díky svým schopnostem a zkušenostem. Protože však to místo bylo ´politické´ (o tom, kdo jej dostane, rozhodovaly parlamentní strany, v tomto případě fialovská ODS), stal se Vítek z nadějného kandidáta ihned odmítnutým – vadilo, že byla na internetu k dohledání jeho vazba na Národní demokracii. Tím jeho výběrové řízení skončilo. Moc mne to mrzelo, že svým angažmá v ND přišel o zajímavou práci. To už je ale náš úděl – národních demokratů, kteří nechtějí jít s proudem,“ vzpomíná ABB.
„Do třetice – ještě alespoň jeden zážitek. Když jsme v roce 2014 v srpnu (tedy před 11 lety) na deset minut zastavili pochod Prague Pride, nemohl mezi námi Vít chybět. Nebyl by to ale on, kdyby nebyl ještě tvrdší, než my ostatní (nás zbylých pět). Zatímco my všichni jsme si sedli na vozovku (a tím pochod na tu dobu, než nás odvlekli do antonu, ochromili), Vítek jako jediný si nesedl a zůstal zpříma stát na silnici. Nechtěl si ´gándiovsky´ sednout, zůstal stát vzpřímeně. Takový v našich vzpomínkách zůstane – jako bojovník,“ dodává bývalý předseda ND Adam B. Bartoš.
Vyjadřujeme tímto hlubokou soustrast celé rodině.
