Jedna zcela smyšlená příhoda o člověku, který se chtěl léčit, ale zjistil, že je to považováno za extremismus.

Pacient: Pane doktore, šíleně mě pálí v krku a mám horečku. Myslím si, že to bude angína.

Lékař: Tak to je naprosto v pořádku, buďte za to rád.

P: Jak to myslíte? Mně to naopak dost vadí.

L: Dokážete si představit, jak ty chudinky bakterie trpěly, než se usadily ve vaší krční sliznici? Musely vydržet kdovíjak dlouho bez potravy v tom ledovém venkovním vzduchu. Buďte rád, že se dostaly k vám a že jim je konečně dobře!

P: A to mám podle vás žít s angínou jen kvůli tomu, aby se nějaké bakterie měly dobře?

L: No jistě – copak nechápete, jaké je to pro vaše tělo úžasné obohacení? Hlavně teď nejezte moc vitamínů, ať nemáte moc silnou imunitu. To by ty bakterie mohlo stresovat.

P: Ale pane doktore, já jsem spíš přišel proto, abyste mi předepsal nějaké léky, abych se té nemoci mohl zbavit…

L (zvýšeným hlasem): No to snad nemyslíte vážně! Vy jste zase další bakteriofob! Jenže tahle ordinace je hejtfrý. Tady žádnou bakteriofobii ani jinou nesnášenlivost nestrpíme! (ukáže na zeď, kde visí cedule HateFree – bakterie a viry #přijímám).

P: Já měl za to, že byste se jako můj doktor měl starat o moje tělo a ne o nějaké cizí bakterie. Navíc jeden můj soused měl z neléčené angíny komplikace, které ho ohrozily na životě. To byste jako lékař měl vědět, že se to děje.

L: Vy necito! Kvůli pár špatným bakteriím přece nemůžete uplatňovat princip kolektivní viny a zbavovat se angíny jako takové! To byste se řadil mezi ty nejhorší extremisty. Jestli se o to pokusíte, tak se to dozví soudruh Janda z Lékařských hodnot, ten vám zkrouhne hřebínek!

P: Myslíte toho pornoherce, který nám za naše vlastní peníze říká, co máme dělat se svým tělem a kolik bacilů si tam máme pustit?

L (vyskočí ze židle): A dost! Vy si chcete sám rozhodovat, co je pro vás nejlepší? Tak to jste na špatné adrese! Tahle ordinace je součástí Lékařské unie, tady ctíme solidaritu s bakteriemi! Táhněte odtud, vy extremisto, a opovažte se tu ještě někdy ukázat!

Po tomto vyčerpávajícím rozhovoru pacient pochopil, že se od lékaře pomoci nedočká. Proto mu nezbylo, než se vrátit domů a zahájit domácí léčbu.

(Upozorňuji, že podobnost se skutečností, zejména s imigrační vlnou a s neochotou našich politiků ji řešit, je čistě náhodná).