Týden s týdnem se sešel a rád bych učinil malou vzpomínku na soukromé setkání s členy Národní demokracie. Nikdy jsem nebyl na žádném protestním shromáždění, ať již veřejném či soukromém, tak jsem využil příležitosti a jel podpořit Národní demokracii v „Akci Rosa“, kdy se stavěl symbolický plot na hranicích s Chalífátem Deutschland.
Nechci zde rozebírat úvahy o plotech, jeden okolo domu stavím a je to úplně přirozená věc, tudíž nevidím problém v tom jej stavět i okolo domu, jenž se nazývá Republika. Spíše bych se rád pozastavil nad článkem ČTK ze dne 7. 5. 2016 nesoucím název „Národní demokracie chce postavit u hranic s Německem plot“.
Pozorného čtenáře jistě zaujme hned v úvodu vyřčený nepoměr mezi účastníky prvního dne akce (sám jsem napočítal osm lidí včetně mne) a policisty střežícími pořádek (což bylo cca šest automobilů a více jak desítka členů sboru). K tomu ještě nutno připočítat helikoptéru. A to dle článku z jakého důvodu? Nechme pohovořit Rudolfa Císaře, náměstka krajského ředitele policie:„Děláme běžná opatření v souvislosti s citlivým územím jako je CHKO a státní hranice.“ Čili nešlo ani tak o krajně pravicové extrémisty, ale o přírodu (velice jsem si oddechl, neboť nejsem pravicový extrémista a bojím se jich jak čert kříže, i když ten nacismus je jaksi trochu na levačku, ale to si holt již pár desítek let někdo plete strany a po něm to papouškují všichni). Toť opravdu bohulibá činnost naší policie, která nemá snad nic jiného na práci, než hlídat pár lidí (jeden bývalý skaut, další tramp, další vesničan žijící kvůli přírodě na vsi, další místní obyvatel, další městští lidé, kteří se velmi kultivovaně chovali k přírodě a upozorňovali, abychom zbytečně nešlapali po rumištní flóře soukromého pozemku, který à propos není součástí CHKO), aby nepováleli trávník v CHKO či nerozsedli hřib, samozřejmě pravý. Že zde přes CHKO projížděly vesměs německé automobily či nad námi kroužila ona helikoptéra, to už naše zelené (pardon modré) aktivisty nějak příliš netankovalo (a že někde jich bylo jistě více potřeba, o tom raději ani nepřemýšlet). Ani ředitele CHKO Český les Tomáše Peckerta. No ale jsem rád, že naši přírodu naše orgány bedlivě střeží, bude se mi určitě lépe usínat při otevřeném okně, šumění vánku, řinčení žab a nad pořádkem bdící helikoptéře.
Slavomír Randis
Švarcava na Šumavě se nedá srovnat s běžnou demonstrací v Praze, kdy lidi přijedou do Prahy, oddemonstrují si pár hodin, pak si jdou sednout na chvilku do hospody a jedou domů. Jasně, ti, co přišli jen na ten akt stříhání pásky a projevy to mají jednoduché, jako to demonstrování v Praze. Dá se říci že tato akce byla ojedinělá v tom smyslu, že se to odehrávalo v lese. Účastníci, co část života prožili ve skautu nebo trempu to měli mnohem jednodušší než účastníci, kteří vandrování neznají. Naštěstí většina z nás, co tam byli už od pátku a soboty, se spaním v lese měla už nějaké zkušenosti. Pro příště je důležité, aby všichni byli dobře připraveni, to znamená mít karimatku, spacák, zásobu vody, konzerv, baterku, nůž, otvírák na konzervy a hlavně šaty, které jsou vhodné do lesa. Nikdy totiž nevíte, co se může stát – například těm účastníkům, co si objednali pokoj v pensionu, na poslední chvíli zrušili ubytování, když měli zaplacenou zálohu i klíče. Přestože tohle v oboru hotelnictví nemá obdoby, stalo se to.
Tímto režimem jsme považováni za extrémisty, a proto máme všechno ztížené. Kdyby kdokoli parkoval v lese nebo si rozdělal malý ohníček, nejspíše by ho nechali být, ale nás měli pod drobnohledem. Museli jsme mít hlídky.
Policisté němečtí i čeští nás jezdili kontrolovat každou půlhodinu. Nad hlavou nám létal vrtulník z německé strany a dokonce přijel i ředitel CHKO, abychom přeparkovali auto.
Když si vzpomenu na to, jak jsem vloni s jedním trempířem prošlapal Šumavu a nikde nebyl jediný problém (přestože jsem měl jižanskou vlaječku) a srovnám to s tím, co jsme zažili za ty dva dny ve Švarcavě, vypadá to, že se opravdu někomu nahoře strana Národní demokracie nehodí. Policisté se chovali slušně, čeští i ti němečtí. Bylo vidět, že nechtějí problém – na rozdíl od těch pražských, co nás masakrovali nedávno, když zatkli Jirku Černohorského a Adama B. Bartoše. Měli jsme také sympatie německých turistů, protože věděli, že ta barikáda není namířena proti jedinému Němci. Byli jsme připraveni i na případný výskyt provokatérů, proto jsme barikádu hlídali ve dne v noci a nakonec uhlídali.
V neděli se slavnostně přestřihla páska, Adam B. Bartoš a Miroslav Timura měli projevy. Šli jsme pak ještě položit kytičku k dalšímu pomníku zastřeleného celního úředníka Oczka. Stihli jsme ještě pozdní oběd i výlet na zříceninu loveckého zámečku Diana. Odhalení bariéry přijeli podpořit také aktivisté ze sdružení Generace identity a domobranci Národní domobrany. Akci můžeme považovat za zdařilou.
Přesto je třeba si nalít čistého vína a říci si, co se na akci ROSA povedlo více a co méně. Důležité je ono skautské heslo BUĎ PŘIPRAVEN. To znamená být připraven na déšť, na policejní represe, na ozbrojené nepřátele, na žízeň, hlad a zimu v lese. Každý, kdo příště pojede na podobnou, která trvá déle než jeden den, by měl vědět, do čeho jde. Jistěžě se nemůže stát z nikoho zálesák ze dne na den, ale právě proto je dobré se na takovou cestu do přírody (zvláště na Šumavě, která si dělá počasí sama) dobře připravit. Kdyby Národní demokracie dělala příště blokádu státní hranice třeba týden, bylo by to vhodné na místě, kde se může parkovat či rozdělávat oheň. Jinak děkuji za krásný víkend. Zakončil bych tuto reportáž heslem BUĎ PŘIPRAVEN!
Jan Čáka
