Poslední dny jsou pro Čechy, a překvapivě i pro Poláky velmi zajímavé. V Polsku včera rozpoutal vášnivou debatu o Polexitu pan Kaczyński. U nás, v České republice se vášnivě diskutuje o nicotných poplatcích pro jistou Českou televizi, o zakotvení možnosti platby českou korunou do Ústavy, nebo o dluhu, který je plánován na příští rok. Tak všechno toto teď hoďte za hlavu. Hledáte příčiny tam, kde nejsou.

První věcí, kterou musíte udělat, je začíst se do smluv. O těch smlouvách krásně hovoří pan Kaczyński. Měla fungovat tzv. subsidiarita – tedy to, že si malé regiony budou rozhodovat samy o sobě. Jenže co se děje nyní? Dochází k centralizaci, kdy relativně samostatné zemi jako je Česká republika je diktováno, že musí zasypat a odstřelit skipové věže černouhelných dolů a dokonce si pokorně vyprosit dostavbu jaderné elektrárny.

Ještě pořád si někdo z vás myslí, že jsme svobodnou, samostatnou a soběstačnou zemí? Já se jenom tiše, v duchu, ale i hlasitě ptám, odkud budeme tu energii pro bateriové úložiště na ČSM brát, když jsme to uhlí zasypali. Odkud ji budeme nakupovat. A bez energie si v současné době tzv. „neškrtnete“. Víte, že bez té energie zkolabuje i zdravotnictví? Mluvím ze své vlastní zkušenosti, kdy jsem se snažila dopátrat informace, že prý jsem alergická na acylpyrin. Málem jsem byla vyškrtnuta od své praktické lékařky. Toto jsou mé zkušenosti.

Česká měnová politika

Podívejme se na českou korunu a českou měnovou politiku. Jako člověk, který se specializoval právě na monetarismus (zde musím a chci poděkovat panu Kulhánkovi a Stanicovi, protože mě naučili mnohé), musím říci, že česká koruna je kotvou. Pokud se jí zbavíme, zbavíme se státnosti i v oblasti měnové.

Už nyní je nám diktováno z Bruselu mnohé, ale pokud se i nejvyšší představitel naší republiky zasazuje za zrušení naší nejenom monetární politiky (a teď pominu třeba i právo veta), pak nemohu říci více, že ten člověk skutečně neví, co je hospodářství. Mimochodem – to funkční hospodářství vytváří potraviny, textilie, léky, energie, ale třeba taky legovanou ocel, železo, beton – a další suroviny pro výstavbu domů pro mladé rodiny. Jenže my už to nemáme. A budeme odkázani na dovoz.

A opět se jen zeptám – proč milí Piráti plédovali za zrušení OKD a černouhelných dolů, a proč to zrušení podepsal i pan Babiš a pan Havlíček? Proč jste si podkopali půdu? Proto teď půjdete do projektů typu PPP, protože nakrmíte své sponzory? Myslím si, že byste to měli říci svým voličům. Myslím si ale, že by Vaši voliči měli vědět, jak volby fungují a jak jsou financovány a jak je s nimi
manipulováno.

Český rozpočet

Co k němu dodat? Máme se učit z Francie a jejího zadlužení, jako to dělá pan Babiš? Promiňte, ale já si toto nepřeji. Já si nepřeji nepokoje na ulicích. Já si nepřeji vyvádění našich financí. Před pár lety, když jsem byla na výuce práva pro překladatele, tak se nás jeden ústavní právník zeptal, jestli považujeme poplatek za psa za daň a já byla jediná, která s ním souhlasila. A tady opět mohu souhlasit a nesouhlasit s Ústavním soudem, ale ten poplatek je skutečně daní – tedy desátkem, který odvádíme do rozpočtů, o kterých nemáme přehled, kam jdou. Museli byste se skutečně začíst do předpisů. A přesně, jako když pochopíte desátky za psa, tak pochopíte i český rozpočet. Co nejvíce sem k nám (proto znovu vyhrajeme a znovu zůstaneme u koryt a budeme si spokojeně chrochtat) a co nejméně vám – plebsu, pracující třídě a chudině.

Výsledky voleb

Volby již nejsou řešením. Z jakého důvodu to říkám? Všechno záleží na financování. Letošní komunální i senátní volby jsem si odžila. Nemohu říci vůbec nic proti médiím – spolupracovaly se mnou neuvěřitelným způsobem, za což jim všem mnohokrát děkuji, ale my máme problém jinde. Ten problém ještě lidem nedochází. Chudoba. A zde si dovolím citovat mého oblíbence Villona: „Chudoba z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad.“

A nyní tedy k závěru.

Czexit je nezbytný, protože jinak budeme zbídačeni. Když už i Polsko říká, že je třeba EU nějak reformovat nebo z ní vystoupit, tak se učme. A teď pomlčím třeba o panu Braunovi nebo Konfederaci, o které hovořím už dlouho a které moc držím palce.

Zamysleme se prosím moc nad tím, co se nyní děje.

Jako národohospodářka, překladatelka a možná teoretická politička říkám – okamžitě zasednout k vyjednávacím stolům, protože jinak Česká republika nepřežije.

Přeberte si to jak chcete, ale až ti vlci vyjdou, tak bude zle,

vlastnoruční rukou Karin Szczyrbová,
Karviná