Ano, dnes je den havířů (rozlišujte mezi havíři a horníky). Jenže my jsme si černouhelné doly nechali zasypat a zabetonovat.

Nedělám si legraci – víte, kolik betonu tam bylo v tichosti nevezeno? Víte, jak se ty doly zatopovaly? Proto mě „berou mory“ (s tímto souslovím se můžete setkat např. v písničce pana Nohavicy), když naši političtí představitelé vůbec netuší, co se v republice děje a s čím souhlasili, nebo k čemu dali před pár lety souhlas.

Jsem dcerou, vnučkou a neteří lidí, kteří byli s černouhelnými doly spojeni, kteří tam pracovali, kteří tam položili své zdraví, ale díky kterým naše země prosperovala.

Hrála jsem např. ve filmu Dukla (důlní neštěstí, přesný název si nepamatuji, pamatuji jenom ty prostory, kde jsme natáčeli, vnučka pana režiséra Formana přede mnou klekala – vím, jak měla vycpaná kolena a jak jsme ji na zem před Barborou dávali polštáře). Nebo si pamatuji koksovnu u dolu ČSA, který má jít k zemi za pár dnů. Pamatuji si, že jsem z rádia slyšela, že tam došlo k výbuchu, nějací lidé zemřeli a já jsem věděla, že můj taťka pracuje zrovna na tom provoze. Zkuste někdy být v tomto postavení, když se dovíte, že možná váš taťka zemřel.

Toto je život havířských rodin, na které s oblibou plivou zástupci Zelených nebo Pirátů či Stanařů, ba dokonce i zástupci oficiálního zastupitelstva Karvné, kteří se bezostyšně setkávají s vlasti a velezrádcem Pepíčkem, jenž zastává post nejvyšší. Tomu člověku nemohu přijít na jméno, proto si domyslete. Je dočasným rezidentem určitého hradu v Praze. Jenže já dokáži jet třeba s panem taxikářem s mým nemocným Rockáčkem, přičemž pan taxikář je obdivovatelem pana prezidenta. Čímž děkuji jisté taxi službě v Karviné.

Slíbila jsem, že začnu mluvit. Nastal totiž čas. Takže tady máte první, a velmi osobní, postřehy.

Ing. Karin Szczyrbová, národohospodářka, členka ND a jednička kandidátky Změna pro Karvinou