Nedá mi to, ale musím s odstupem zareagovat na proběhlé komunální a senátní volby.

Jako člověku, který volby zažil z mnoha různých úhlů pohledu – jako obyčejný volič, jako kandidát, jako lídr, tak mohu říci, že to jsou krásné hry. Hry na demokracii. Ale nic jako demokracie u nás již neexistuje.

Dlouhodobě říkám, že je třeba udělat pořádek v našem právním systému. Víte o tom, že nemohla volit např. moje maminka, která leží v nemocnici? A víte proč? Protože si nezažádala o voličský průkaz v dostatečném předstihu. Netušila o tom. Ano, neznalost zákona neomlouvá, ale proč tady média hovoří o docházce volebních komisí do nemocnic, když nesdělí voličům to „B“ – musíte mít vyřízený voličský průkaz, což sami, když ležíte na lůžku nezvládnete.

Moje maminka, stejně jako i tatínek chodili k volbám vždy do komisí, byli jejich předsedy, já se při volbách snažím neukazovat, pokud kandiduji, abych nemohla zavdat příčinu propagace jakékoliv strany a abych nikdy nemohla být žalovatelná. A jenom připodotknu – když naše rodina šla volit, tak vytáhla ovčí „mantly“ za „desetitíce“ korun, zatímco dnešní hradní rezident má na sobě triko za 3 stovky, ale utratí několik statisíců z našich daní na svou dovolenou v Maroku? Tak kde to jsme? Prostý lid je sdíraný, ale Pepánek si díky své pružné páteři dělá ze svého úřadu cestovní kancelář? Tak to tedy ne!

Jestli někdo ještě pochopí vznik Československé republiky, pak bude muset pochopit její základy.

A jestli někdo ještě pochopí destrukci pozůstatků Československé republiky, tak smeknu klobouk, protože chápe destrukci funkčního hospodářství. Přičemž by se jako národohospodář měl rvát o co největší prosperitu. Ale to už se tady asi nenosí – plán je jiný – naženeme nás do války. Přesně to, co jsem napsala už dříve – lid hodlá mít chléb a hry – když nebudou, bude válka – a teď se ptejte sami sebe, kolik z vás je na válku připravených? Mám uvést, jaké máte mít zásoby? Mám se vrátit k Civilní ochraně? Víte o tom, že ani Polsko, které mohutně zbrojí, nemá připravené bunkry ve Slezsku?

Prosím, zamyslete a zamysleme se nad sebou.

Odkud jsme vzešli, kdo jsme, kam směřujeme a kde bychom chtěli být.

Já určitě ne tam, kam nyní míříme, jelikož máme nakročeno na hodně velký průšvih.

Je mi velmi líto, že toto píšu v dni výročí vzniku Československé republiky, ale podobně, jako psala paní Naděžda Kramářová panu Kramářovi – zakladateli Národní demokracie – tak i já – možná ne státnickými slovy, se snažím urgovat.

Prosím, začněme přemýšlet, zejména my národovci a vlastenci, protože my jediní máme sílu něco změnit.

S neuvěřítelnou úctou k mým předkům, vlastnoručně napsáno:

Karin Szczyrbová
Karviná

P. S. Poděkování míří mnoha lidem – zejména panu Rabasovi, panu Gletovi, ale i dalším, a věřte tomu, že jsem musela jako lídr čelit mnoha útokům. Odnesla jsem to problémy s páteří a nohou, ale já se nevzdám. Budu bojovat dál.