Ing. Miroslav Kelnar: Perverzní perzekuce Slávka Popelky Fialovou vládou jako špatný seriál na pokračování

Ve čtvrtek 29. 8. 2024 se konal jeden další díl ze šňůry hanebných soudů, kterými se Fialova vláda snaží šikanovat bývalého disidenta Slávka Popelku, který je zosobněním boje za to, co si myslí většina občanů tohoto státu, a to, že na státní budovy českých úřadů nepatří vlajka státu, který vzývá fašismus z druhé světové války jako svoji modlu.

Slávek však nepatří mezi ty, co jen kritizuje, ale on je ochoten jít do skutečné konfrontace s touto protinárodní českou vládou a postavit se jí čelem. A proto si tento režim vybral právě Slávka Popelku jako exemplární příklad, jak ukáže oposici, jak dokáže Fialova kamarila zatočit s těmi, co se příčí Fialově zlovůli.

Všichni přece víme, jakým způsobem se dostala k moci na Ukrajině proamerická a profašistická ukrajinská vláda v roce 2014, kdy při proběhlém fašistickém puči na Ukrajině pomáhali gruzínští odstřelovači, USA promazaly tento fašistický převrat částkou 5 miliard USD, madam Nulandová napekla své ďábelské koláčky a ruku k dílu přiložili i čeští roztleskávači fašistického převratu na Ukrajině, a to Zaorálek, Štětina, Kocáb atd.

To, co následovalo po tomto fašistickém puči na Ukrajině, to je jak obraz z hrůzného Dantova Pekla, upalování lidí za živa za jejich názory, vraždy novinářů (například Buziny), beztrestné mlácení oposice (například Olega Careva), organizování teroristických činů v zahraničí, jako bylo zavraždění novinářky Darji Duginové u Moskvy. Co tak rajcuje Fialu na Zelenského režimu?

Je na místě také vzpomenout, kdy se najednou Ukrajina stala našim nejlepším přítelem. Ano, bylo to právě po tomto fašistickém puči v roce 2014, kdy na Ukrajině zavládly fašistické praktiky, a až od tohoto momentu došlo ke splynutí duší stran současné vládní Pětikolky se zločinným režimem Zelenského. Fialova vláda v tomto diktátorském režimu na Ukrajině hledá svoji inspiraci a snaží se nám tuto profašistickou zemi vnucovat jako příklad vhodný k následování. Možná, že tam Fiala najde i cestu, jak se udržet u koryta, přestože je nejvíce nepopulární předseda vlády na světě, Zelenský mu už cestičku ukázal, jak se to dělá.

A Slávek byl jedním z těch, co se nebáli kritizovat veřejně praktiky této Fialovy vlády a její zalíbení, jaké našla Pětidemolice v profašistickém režimu na Ukrajině.

Slávek byl stejný i za socialismu, když mu něco nevonělo, tak to prostě vyjádřil protestem. Ano, vážení, Slávek je hrdina v tomto českém ovčínu, kde můžete stříhat ovce, jak je vám libo, a jen málokterá ovce alespoň zabečí na znak svého nesouhlasu.

Pamatujete si na to heslo Havlistů „Nejsme jako oni“, prostřednictvím tohoto hesla se k nám po špičkách vkradlo pokrytectví a lhaní. Zkusím si v tomto kontextu odpovědět na otázku, jaký je rozdíl mezi socialismem a dnešní dobou.

V zásadě žádný, za socialismu se zavíralo za vyjádření veřejného odporu proti režimu, a teď se rovněž zavírá za veřejné vyjádření svého odporu vůči této české vládě. Ten rozdíl je v tom, že za socialismu by o stíhání Slávka Popelky řvala do éteru každý večer Lída Rakušanová ze Svobodné Evropy a samozřejmě stejně by se prezentoval i Hlas Ameriky, tedy ty hlásné trouby tzv. „demokracie“ řízené CIA, kdy tato organizace řídila fašistický převrat na Ukrajině. A dnes při stíhání Slávka Popelky za podobné kriminální činy jako za socialismu po Slávkovi ani pes neštěkne na straně těchto zahraničních médií. A proč? No přece v českých zemích je už hotovo, tady už není potřeba platit žádné převraty a tak se jde zase investovat do podvracení režimu do jiných zemí.

Dnes zavírají opět Urválkové na pokyn Fialovy vlády ty svoje oponenty do vězení, ale alespoň zde vylézá na povrch, že není rozdíl v metodách, jak potlačovat oposici, a rozdíl je jen v tom, že za socialismu se stát alespoň staral o to, aby v každé vesnici měli její obyvatelé pracovní příležitosti, aby matky měly k disposici školy a jesle, a aby byly v okolí sídlišť obchody, polikliniky, a aby mládí lidé mohli získat byt od státu. Havlistický režim se na druhé straně stará jen o to, aby ti, co jsou u koryta, si mohli nacpat bez obavy z vyšetřování do kapes co nejvíce špinavých peněz vybraných od českých daňových poplatníků.

Ano, byl jsem u tohoto procesu se Slávkem Popelkou, byli jsme tam dva, jak píší v tomto článku z tisku, dokonce je tam i moje foto s transparentem „ZA KATR PATŘÍ FIALA, A NE POPELKA“.

Když už jsem toto téma nakousl, tak mi v hlavě leží otázka, proč tam nebyli u soudu toho 29. 8. 2024 ti Slávkovi disidentští kamarádi jako Cibulka, Vondra atd.? Většina z těch bývalých disidentů si z toho tzv. „disidentství“ udělala výnosné koryto, a žije z toho dodnes, viz ProMoPro Vondra. Jen Slávek zůstal tím poctivým Čechem, který má ryzí duši a nehledal v tom žádný prospěch. Jak ukazuje tento případ jeho soudu, který ti jeho disidentští kamarádi odignorovali, tak Slávek Popelka už pro ně nemá žádnou hodnotu. Už soud s Popelkou nezajímá Rakušanovou na Svobodné Evropě (zajímá to spíše Rakušana na policii), a CIA už nechce platit ty relace „demokracie“ vysílané ze zahraničí pro české ovce. Tak teď už Slávka může ta česká justice zašít za katr, až bude černý a nikde se nezvedne žádný hlas na jeho podporu. Tedy kromě nás dvou, co jsme včera nelenili a šli jsem Slávka k soudu podpořit.

Alespoň je vidět názorně, o co tu Havlistům šlo před těmi 35 lety, že se tu vůbec nejednalo o žádnou demokracii, ale jen o sprostý převrat, který nás měl dostat do područí USA. Divím se, že zde ještě někteří z nás dnes nemají hanbu přiznat, že tehdy zvonili klíči, a oni se za to vůbec nestydí, jen se tomu diví, kam se to obrátilo. Byla to vaše naivita, věřit, že ze západu přijde něco dobrého pro nás Slovany.

Já jen uvedu na konkrétním příkladu, jak směšný a hloupý je ten trestný čin, za který byl Slávek Popelka souzen toho 29. 8. 2024, a to je za údajné šíření poplašné zprávy. Slávek napsal v roce 2022 na ředitele Národního muzea Lukeše dopis, kde ho žádá o to, aby sundal z Muzea ukrajinskou vlajku, nebo že Slávek zná nějaké extremistické skupiny, které tu vlajku sundají z Národního muzea násilím. Takže pokud Slávek vyhrožoval, tak vyhrožoval té budově, a ne tomu řediteli Národního Muzea Lukešovi, za to mu tento ubohý slouha mocných opravdu nestál. A tento ředitel muzea Lukeš neměl v sobě žádnou hanbu a poslal ten Slávkův dopis na Odbor extrémismu a terorismu při Krajské policii Praha. Lukeš, to je ta dnešní Fialova mladá avantgarda lidé ochotní ke každé špíně.

A teď pro srovnání absurdity tohoto rozsudku můj případ. Ke mně při sběru podpisů pro kandidátku na českou prezidentku Alenu Vitáskovou přistoupil dne 2. 8. 2022 před Hlavním vlakovým nádražím muž a informoval mě o tom, že právě vyslechl rozhovor dvou lidí, kteří se bavili o tom, že je v Třeboni připraven atentát na tehdejšího premiéra A. Babiše. Ten člověk, co mi tu informaci podal, tvrdil, že je bývalým pracovníkem české vojenské rozvědky, a že s tím mám něco udělat já, protože jeho prý všichni u policie znají atd. A protože bylo cca půl hodiny do začátku setkání A. Babiše s občany v Třeboni, tak jsem neměl jinou možnost, než jít podat tuto informaci na policejní stanici na Hlavní vlakové nádraží a ti policisté zajistili, že premiéru A. Babišovi bylo jeho setkání s občany Třeboně zrušeno.

Nakonec se ukázalo, že ten, co mi tu smyšlenou informaci podsunul, byl zřejmě příznivec Pětidemolice a sledoval tím jeden cíl, a to narušit A. Babišovi předvolební kampaň.

Policie zná samozřejmě identitu tohoto člověka a já ji znám také a tak jsem na toho člověka podal trestní oznámení za šíření poplašné zprávy a představte si, že tento případ smyšlené informace o atentátu na A. Babiše nebyl policií vyhodnocen jako šíření poplašné zprávy. Jak tomu rozumět, že pokud si vymyslíte a nahlásíte smyšlený atentát na premiéra České republiky, tak že jste nic špatného neučinil ve světle toho, za co je teď žalován Slávek?

Jak jistě chápete, má to svůj háček, ono totiž záleží na tom, na jakého toho premiéra by ten atentát měl být spáchán. A to je na celé té věci to nejpodstatnější. Dovolím si zaspekulovat, že co u A. Babiše nevadí, tak to by u Fialy nejspíše vadilo.

Možná, že si A. Babiš myslel, že když se bratříčkuje s CIA, a na jejich přání tu vytváří fiktivní báchorky o Vrběticích a ricinovém oleji a o Novičoku atd., že se mu přece nemůže stát. Tak něco podobného si myslel Erdogan v Turecku také a pak se divil, když na něho jeho přátelé od CIA poslali v červenci 2016 partu zabijáků, aby ho zlikvidovali.

Při srovnání těchto dvou případů dvojího metru mezi kauzou Slávka Popelky a mezi podvodně nahlášeným atentátem na A. Babiše, pak přece už nikdo nemůže tvrdit, že tu policie a justice není jen loutka na niti politiků.

Já se ptám, jak dlouho bude trvat, než se občané této země proberou z této letargie a přestanou se chovat jako ovce? Představa „já plavu po proudu, mně se nemůže nic spatného stát“, sice skýtá perspektivu poklidného života, ale tato strategie v sobě skrývá jedno nebezpečí, že si dotyčný vyslouží u svých potomků pohrdání za zbabělé chování.

Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie