Asi všichni známe z mládí ze školních lavic ono ikonické rčení Praotce Čecha, který přišedše na horu Říp, prohlásil, že toto je ta země zaslíbená oplývající mlékem a strdím. Od doby rozhlédnutí se Praotce Čecha po své nové domovině prošlo mnoho století a proběhlo tu mnoho pohnutých událostí, a já bych ze své dnešní perspektivy k tomuto tehdejšímu hodnocení naší země Praotcem Čechem přidal, že tím, čím tato země ještě slyne, je také velké množství zrádců, kolaborantů a lidí ochotných prodat tuto zemi za 30 stříbrných.
Stále se mi nemůže z hlavy vytratit vzpomínka na ten nekonečný průvod podporovatelů sudeťáků v Brně, kteří šlapali v květnu 2026 z Pohořelic do Brna, že prý na usmíření s Němci. Udělat si vlka kvůli tomu, abych se usmířil s těmi, co nás tu chtěli vyhubit, tak i bez toho vlka o žádné takové usmíření s potomky likvidátorů našeho národa nestojím. Když se vžiji do situace, že mi někdo zabije příbuzného a já se mu budu cpát do domu, abych mu vnutil svoji ruku na usmířenou, tak to přece uráží lidskou důstojnost. Někteří čeští zaprodanci však smysl pro národní čest a hrdost jaksi postrádají, hanba na jejich hlavy.
Ten průvod Brnem mi připadal nekonečný, a kromě pár známých tváří, které tu vidívám v Praze na akcích Chvilkařů, jsem si nemohl nevšimnout, že úplný závěr sudeťáckého pelotonu tvořila zajímavá dvojice. Ta dvojice sestávala z Foltýna (alias svině) se svojí snad gruzínskou vnučkou Dementersvelli, a nebo je tam jiný než příbuzenský vztah?
Asi bych to hodnotil takto, že aniž jsme znovu okupováni svým západním sousedem, tak už se tu pomalu formuje ta příští kamarila těch Emanuelů Moravců, Emilů Háchů, zrádců typu Čurdů apod. Vždyť to známe z roku 1989, jen nezaspat ten správný čas, kdy je třeba obrátit kabát a naskočit do rozjíždějícího se vlaku, kdo jen chvíli stál, už stojí opodál.
Mně se v souvislosti s touto již formující se pátou kolonou zde v Čechách vybavuje ten zaplněný Václavák 3. 7. 1942, kdy svět truchlil za vyvražděné Lidice a až 260 tisíc našich kolaborantů stálo na Václavském náměstí a hajlovalo a vyjadřovalo oddanost německým okupantům. Tam se těch kolaborantů na Václavák více nevlezlo, myslím si, že kdyby se tenkrát ta kapacita Václaváku dala nafouknout na dvojnásobek, že i ten dvojnásobek by ti Češi dokázali zaplnit.
Že zrádcovství proti vlastní zemi není jen novodobým českým výdobytkem post převratového období, na to se odkažme do historie. Snad první takový případ zrady / nezrady byl známý útěk Miloty z Dědic z bitvy Otakara II. na Moravském poli. Kvůli tomuto zrádnému kroku Miloty přišlo české království o posici, dnes bychom řekli, středoevropské mocnosti a Přemysl Otakar II přišel o život. Historikové se nemohou ujednotit, zdali to byla prachsprostá zrada a nebo jen zbabělost Miloty. V každém případě si tímto útěkem z válečného pole vydobyl Milota v tomto národě nelichotivou pověst.
Tam, kde není pochyb o zradě českých národních zájmů, došlo o cca 350 let později u Albrechta z Valdštejna, který byl původně spíše na straně českých stavů, ale pak záludně uloupil moravským stavům pokladnu a pelášil s ní do Vídně, aby ji položit k nohám rakouského monarchy Ferdinanda II. Zajisté, odpudivý to čin, ale nakonec zrádce zradili zrádci, vypsaná odměna od rakouského vládce na Valdštejnovu hlavu zafungovala a irští žoldáci ho v Chebu zapíchli jako vepře. On se totiž Valdštejn ještě pokoušel údajně zradit i toho rakouského monarchu, kterému původně nesl z Moravy do Vídně tu stavovskou pokladnu.
Tak to již je opravdu vzor dvojzrádce. Co na této vraždě Valdštejna bolí dvojnásob, je, že majetek, který si Valdštejn levně přihrál z konfiskací majetku českých stavů, pak propadl rakouskému císaři a přešel jeho prostřednictvím do cizích rukou. Je známo, že konfiskaci majetku českých stavů v Čechách měli na starosti Lichtenštejnové‚ konkrétně Karel z Lichtenštejna, a že jím z těchto transakcí zůstalo něco hodně za nehty. A už jsme zpátky u původního tématu, co vedlo tuto zrádnou protičeskou 5. kolonu v Brně k tomu, aby se tu znovu klaněla před Sudeťáky. A teď vezmu na přetřes ten chvost toho prosebného procesí k Berndu Posseltovi, aby nám hříšným Čechům tu velkou genocidu na Němcích za 2. světové války spáchanou odpustiti ráčil.
Budu teď možná trošku spekulovat, abych vysvětlil přítomnost Foltýna na tomto sudeťáckém potlachu v Brně. Na vrácení majetku Lichtenštejnům je osobně zainteresován náš Pávek, to je veřejně známo. Co je však jeho pohnutkou, aby prodával náš český národ a český majetek do zahraničí?
Možná jen potěšení ze zrady tohoto národa a nebo možná nějaké ty další finanční přísliby. Ona ta předvolební propagace na příštího prezidenta spolkne miliony, a tady v této zemi se nic jen tak za zaplať pán Bůh nedělá.
Nejsme snad natolik naivní, abychom nechápali, že za tímto přátelským třepáním rukou a řečmi o odpuštění jsou sudeťácké majetkové zájmy. Jenže prosazovat vrácení majetku zabaveného za kolaboraci s Němci na základě Benešových dekretů u jednoho jediného zájemce, jak to činí Pávek u těch Lichtenštejnů, je navýsost podezřelé. Ale co kdyby se Lichtenštejnům ty majetky vrátily v rámci celého toho balíku vrácení majetku Sudeťákům? Vždyť to nakonec mají od Havla ti Sudeťáci slíbeno již z těch 90. let minulého století.
Odpuštění válečných reparací Němcům, to již Havel s Klausem zařídili v těch 90. létech a teď ještě to vrácení toho sudeťáckého majetku, to ještě nemají Havlisté odškrtnuto. A pro tento důvod byl obraceč kabátu na Hradě k sudeťáckému potlachu v Brně podle mě tak vstřícný. A jakou roli v tom hrál Foltýn?
Tady podle mě existuje určitý závazek Foltýna vůči Pávkovi. Je známo, že Foltýn vedl nějaký naprosto zbytečný útvar koordinátora pro strategickou komunikaci na Úřadu vlády. My jsme tam chodili po dva roky vždy ve středu protestovat před Úřad vlády proti Fialově vládě, my ho tam u Úřadu vlády potkali.
A když bylo jasné, že Fialova Pětidemolice projela ty poslední parlamentní volby a že jaksi bude nutno se brzy pakovat z Úřadu vlády, a strategických komunikátorů že bude na úřadech práce přetlak, tak kdo natáhl pomocnou ruku Foltýnovi v tuto nelehkou dobu? Nelehkou, protože mít eventuálně mladou milenku, to vyžaduje přece mít nějakou tu finanční vatu. A byl to Pávek, který pozval v tuto nelehkou dobu svého zeleného kolegu zpátky na Hrad. Nevím, jestli jako poradce a nebo něco podobného, ale tímto krokem umožnil Pávek Foltýnovi, aby tento zavčas vypadl z Úřadu vlády a nemusel čekat, než bude potupně novou vládou vyražen. Takže Foltýn má Pávkovi co splácet.
Jen se stále nedokáži rozhodnout, zdali považuji za většího zrádce českých zájmů a českého majetku Albrechta z Valdštejna a nebo Vencu od flašky. Myslím, že to druhé je to pravé ořechové. Sestavil jsem si sám pro sebe pořadí největších českých škůdců: Venca flaška, Albrecht z Valdštejna a Milota z Dědic.
Ještě jednu paralelu bych si dovolil udělat. Stalinovi připsali angličtí historikové snad až 20 milionů obětí jeho čistek. Podle seriózních ruských historiků těch obětí bylo jen cca 750 tisíc a většinu z nich ještě má na svědomí klan kolem Lva Trockého. Mám jen obavu, aby bezectní západní historikové nenabobtnali časem počet těch pár desítek Němců zahynulých díky úplavici a dalším nemocem na cestě z Brna do Pohořelic a v kempu v Pohořelicích na statisíce.
Praotče Čechu, sorry jako, vím, že tě tímto článkem nepotěším.
Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie