Je dobojováno, Městský soud Praha vydal dne 15. 5. 2025 pravomocný rozsudek ve věci mého obvinění, že jsem údajně křivě nařknul vyšetřovatele kauzy Adularya z něčeho, co údajně nespáchal, a ten trest je: podmínka na rok s odkladem na 15 měsíců.

Soud mi takto ještě zpřísnil původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, proti kterému jsem se odvolal. Senát u Městského soudu byl proti mně nepřátelsky nakloněn od samého začátku, zejména dva jeho členové. Ten jeden člen po celou dobu mé řeči neustále potřásal nesouhlasně hlavou, asi si myslel, že mě tím vyvede z konceptu.

Ale je docela pravděpodobné, že jsem senát proti sobě popudil tím, že jsem uvedl hned na začátku, že tento soud považuji za politický soud, protože jsem podal trestní oznámení, která míří do vysokých politických pater, a proto se také ta moje trestní oznámení vůbec nevyšetřovala.

Jak zmínila předsedkyně senátu při zdůvodňování rozsudku na konci procesu, že ten můj trest mohl být lepší, kdybych nemluvil tak, jak jsem mluvil, jinými slovy, soudcům se nelíbilo, že jsem tam říkal věci, co oni nechtěli slyšet. Oni nechtěli slyšet, že je to politický proces, nechtěli slyšet slovo korupce, nechtěli slyšet – zametání korupce pod koberec, apod. Myslím, že mi tím zkrátka jen chtěli říci, „odsoudit jsme vás museli, to byl vyšší zájem, ale kdybyste přijal tu svoji roli v tomto procesu s pokorou, tak jsme vám ten trest mohli udělat lepší“.

Ne, že bych si myslel, že mi takováto moje otevřená slova u soudu získají sympatii členů senátu, ale cítil jsem potřebu říci soudu nepokrytě, že dobře rozumím, o co se tu jedná, a že nemám problém jim to říci do očí, i když mi to v konečném důsledku uškodí.

Chtěl jsem jim zkrátka připomenout, že tu probíhá justiční nespravedlnost vůči mně, tedy tomu, jehož jediná vina je to, že chtěl, aby se vyšetřila kauza korupce se škodou 14 miliard korun pro českého daňového poplatníka a oni že se stali v této nespravedlnosti spoluaktéry.

Takže sečteno a podtrženo, myslím si, že dne 15. 5. 2025 se opět potvrdilo, že v tomto státě bude nadále hájena korupce, a ti, co na korupci poukáží, tak budou biti po hlavě.

K tomuto odvolacímu soudnímu jednání na Městském soudu Praha nebyli pozváni žádní svědci, jejíž účast na tomto jednání jsme žádali, nebyly soudem vyžádány žádné další listiny, jejíž předložení jsme žádali, a na konci procesu, se mě paní soudkyně zeptala, zdali máme nějaký požadavek na další dokazování? V duši si říkám, a proč? Ani jeden z našich požadavků na toto soudní stání jste nám nezajistili, tak proč se znovu ptáte?

Ale přesto jsem vznesl jeden požadavek na provedení vyšetřování na detektoru lži, a to pro mě, pro žalujícího a pro jeho svědka. Odvolal jsem se na to, že jsem se těch dvou dalších ptal u líčení na Obvodním soudu na Praze 4, zdali by souhlasili s vyšetřením na detektoru lži a oni s tím vyšetřením vyslovili souhlas. Dokonce to bylo i zaznamenáno v zápise od soudu na Praze 4.

Při předložení tohoto svého požadavku na soud jsem uvedl, že mě tímto soud opravdu přesvědčí, že jeho cílem je nalezení pravdy. Podstatou naší soudní pře je totiž tvrzení proti tvrzení, kdy žádná strana není schopna prokázat dalšími svědky, že říká pravdu a ty podpůrné argumenty, jako je, kdo měl důvod lhát apod., soud zkoumat nechtěl a neustále mě okřikoval, že odbíhám od tématu a mluvím o projektu Adularya. Jenže ten důvod, proč jsem u tohoto soudu stál, byl nezájem tuto kauzu vyšetřit na straně policie.

Nakonec jediní, kdo s tímto vyšetřením na detektoru lži nesouhlasili, byli ti, co měli v popisu práce, že mají tuto soudní při rozhodnout spravedlivě, tedy soudci na Městském soudu v Praze.

Od počátku dával soud jasně najevo, že uznává jen jedinou „pravdu“, a to tu, co předkládali vyšetřovatel případu Adularya a dozorující státní zástupce z Vrchního státního zastupitelství Praha. Dozorující státní zástupce z případu Adularya byl taktéž ten, co mě žaloval. Takže ve výsledku mohu říci, že o nestrannosti soudu mám vážné pochybnosti.

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem čekal něco jiného? Odpovím, nečekal, vím přece velice dobře, že zde v tomto státě, a zejména za této vlády, spravedlnost tahá za kratší konec. A nakonec, řekněme si na rovinu, kam by to tu došlo, kdyby se tu začali skutečně trestat politici za korupci? Prostému lidu přece musí stačit k pocitu spravedlnosti, když vidí, že Čapí hnízdo se nenechá a nenechá uspat, i kdyby čert na praseti jezdil.

Pro ilustraci předkládám odkaz na odpověď od policie několik let starou na dotaz někoho mně neznámého, jaký je výsledek vyšetřování případu Adularya. To, co je tam napsáno, už není pravda, už má policie i jednoho odsouzeného v této kauze, a to je ten, co jim tuto prázdnotu ve vyšetřování zaplnil 400 stránkami analýz tohoto případu.

Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie