V České republice není příliš známo, že plány na založení EU nevznikly v 50. letech, ale už mnohem dříve. Občas se objeví informace, že „sjednocenou Evropu“ chtěl už Adolf Hitler. Ale ani Hitler nebyl otcem německých plánů na ovládnutí Evropy, Hitler sice bojoval proti Židům a zednářům, ale ve skutečnosti plně převzal jejich zahraniční politiku. Je paradoxem, že v době kdy němečtí Židé byli v koncentračních táborech a zednáři v ilegalitě, nacisté uskutečňovali jejich staré plány na ovládnutí Evropy. O tom svědčí válečné plány Německé říše ze začátku první světové války. Následující text jsem přeložil z němčiny (text v němčině např. zde )
Odpověď na otázku, jaké cíle sledovala Německá říše v první světové válce, nám dává tak zvaný „Zářijový program“ (Septemberprogram) tehdejšího říšského kancléře Bethmanna-Hollwega. V září 1914 naplánoval kancléř Bethmann-Hollweg plán na územní změny po vítězství ve válce. Program zahrnoval plány na ovládnutí velké části Evropy. Za hlavní cíl války považoval Bethmann-Hollweg „zabezpečení Německé říše na Západě i na Východě na věčné časy. K tomuto účelu musí být Francie tak oslabena, že už se nikdy nestane velmocí. Rusko musí být zatlačeno daleko od německých hranic a jeho vláda nad neruskými národy musí být zlomena“. V konkrétních otázkách pak Bethmann-Hollweg plánoval, že Francie bude muset Německu předat město Belfort, západní Vogézy a pás pobřeží od Dünkirchen (franc. Dunkerque) k Boulogne sur Mer. Francouzské pevnosti měly být zbourány a Německo mělo anektovat oblast Briey, ve které se nacházela významná ložiska železné rudy. Francie měla platit tak vysoké válečné reparace, aby v příštích desetiletích neměla žádné prostředky na zbrojení. Navíc měla být Francie donucena uzavřít s Německou říší obchodní smlouvu, podle které by německé podniky získaly zcela neomezený přístup na francouzský trh a anglické podniky by naopak byly z francouzského trhu vyřazeny. Smlouva měla Francii přivést do hospodářské závislosti na Německu. Německá říše měla anektovat severní a východní část Belgie včetně Lüttichu (franc. Liége) a Antwerp a další belgické přístavy. Německé námořnictvo by tak získalo celé pobřeží Belgie a severní Francie přilehlé k Velké Británii, která by se ocitla v přímém vojenském ohrožení ze strany Německa. Zbytek Belgie by se stal neživotaschopným státem, politicky i hospodářsky zcela závislým na Německu (Vasallensstaat).
Lucembursko, zvětšené o přilehlou část Belgie, se mělo stát německým spolkovým státem. Holandsko mělo zůstat formálně nezávislé, avšak muselo by vejít v celní a ochranný spolek s Německou říší, na které by se stalo fakticky silně závislé. Podle kancléře též stála za úvahu anexe strategicky významného ústí řeky Šeldy. Francie, Belgie, Holandsko, Dánsko, Rakousko-Uhersko, v budoucnu vytvořené Polsko a případně i Itálie, Švédsko a Norsko měly vstoupit do „Středoevropského hospodářského svazu“ (mitteleuropäischen Wirtschaftsverbandes). Tento svaz, sice bez oficiální společné vlády a s formální rovností členských států, ve skutečnosti však pod německým vedením, měl zajistit hospodářskou nadvládu Německa nad Střední Evropou. Německo dále mělo získat souvislou koloniální říši ve střední Africe na úkor Francie a Belgie a dále na úkor Ruska kolonie ve východní Evropě. O která území se konkrétně mělo jednat Bethmann-Hollweg pravděpodobně úmyslně nepíše, neboť nemohl vědět jak daleko se v Rusku dostane Německá armáda. Hollwegův plán ukazuje, s jakými cíli šla Německá říše do války. Historik Fritz Fischer poznamenává, že se nejednalo o izolovaný požadavek kancléře, ale že tento plán reprezentoval ideje vůdců německého hospodářství, politiky i armády.
Ale ani říšský kancléř Bethmann-Hollweg nebyl skutečným autorem plánů na vytvoření EU, možná je jen podrobněji rozpracoval, poprvé se s plánem na „sjednocenou Evropu“ setkáváme ještě o 17 let dříve, v roce 1897 v Protokolech sionských mudrců. V 10. protokolu je odstavec Co slibuje Masonský (tj. zednářský) státní převrat, kde je uvedeno: Až provedeme svůj státní převrat, řekneme lidu: vše šlo velice špatně, všichni trpěli. Odstraníme Vaše utrpení: nacionalismus, zemské hranice, rozdílnou měnu. Zde je zcela jasně a zřetelně vidět, že Schengenský prostor i jednotná měna EURO byly naplánované již sto let předtím, než byly zavedeny. Sionisté dodnes trvrdí, že Protokoly jsou padělané ruskou tajnou službou, ačkoliv k tomu nepředložili jediný důkaz. To, kdo je jejich autorem, však není důležité, stejně jako není důležité, kdo napsal jízdní řád, ale to jestli podle něj jezdí vlaky. A podle tohoto jízdního řádu jezdí vlaky už více než sto let.
Zde vidíme, jak jsou staré plány na založení EU. Je tragickým omylem dějin, že přestože Německo prohrálo dvě světové války, tyto zločinné plány se v podstatě podařilo uskutečnit. Kvůli porážce ve válkách se sice Německu nepodařilo anektovat území, o které měli zájem v roce 1914, naopak Německo se výrazně zmenšilo, ale dnešní Evropská unie je prakticky totéž, co měl být „Středoevropský hospodářský svaz“ (mitteleuropäische Wirtschaftsverband) z roku 1914. Také je pozoruhodná věta „Rusko musí být zatlačeno daleko od německých hranic a jeho vláda nad neruskými národy musí být zlomena“, to jasně dokazuje, že autonomie a později nezávislost Ukrajiny, Běloruska, Litvy, Lotyšska a Estonska nebyla výsledkem boje těchto národů za nezávislost ale jen a pouze plánem německého imperialismu, neboť právě Německá říše založila tyto státy po brest-litevském míru v roce 1918 jako „nezávislé“ loutkové státy řízené z Berlína.
Přesto je však od roku 1914 jeden zásadní rozdíl, tehdy bylo Německo suverénním státem a světovou velmocí, dnes je samo vazalským státem USA, je okupováno americkými posádkami o síle 100.000 mužů a každý budoucí kancléř musí před nástupem do funkce podepsat „kancléřský zákon“ (Kanzlerakt), podle kterého musí každé zásadní zahraničněpolitické nebo ekonomické rozhodnutí předem konzultovat s americkým velvyslancem, bez jehož schválení nemůže toto rozhodnutí přijmout. Německo je zahraničněpoliticky podřízeno USA, samo však ovládá a ekonomicky drancuje další protektoráty, jako je Česká republiky, Slovensko, Polsko i další země, ze kterých se tak staly kolonie druhého řádu.
Miliony obětí za obou světových válek nebyly nic platné, naše vítězství jsme si nechali ukrást tím, že jsme vstoupili do NATO a Evropské unie a jsme opět protektorátem. Pokud má náš národ přežít, je třeba se postavit na odpor a z obou těchto zločineckých organizací vystoupit.