Přeji vám krásnou neděli. I když vlastencům a národovcům není do zpěvu, pokusím se vám vlít trochu naděje do žil. Budeme to všichni potřebovat.
Na úvod mi ale dovolte poděkovat všem, kteří dali kandidátům Národní demokracie a kandidátům Aliance národních sil (na jejíž kandidátce jsme kandidovali) svůj hlas. A také samozřejmě těm, kteří se nebáli kandidovat – tedy jít se svou kůží na trh. Byl to čin odvahy, byl to vlastenecký čin. Zklamáni jsme všichni, a to nejen z výsledků naší volební aliance, ale i z voleb celkově. Můžeme z nich sice vyčíst i některá pozitiva (například to, že zcela propadli Piráti, což málokdo čekal, vždyť ještě nedávno dělali z Bartoše premiéra), ale převažuje rozčarování. Opravdu takto volil český národ? Pokud ano, pak je to pokus o sebevraždu. Nechce se mi tomu ale věřit…
Nesmíme ale propadnout skepsi, protože volby nejsou jediným způsobem, jak rozhodnout o osudu národa. Dostaneme se k tomu v dalších nedělnících.
Hodnotit, jakou budeme mít vládu (jaké bude mít složení) je také předčasné. Může se stát mnoho věcí. Umím si představit, že si Andrej Babiš nakoupí přeběhlíky, umím si představit, že ODS pošle Fialu do háje (sice zvítězil, ale je to Pyrrhovo vítězství – na to, jak moc Babiše kritizoval, má Babiš stejný počet mandátů jako tři strany SPOLU dohromady, takže to žádné velké vítězství není a jistá část ODS může Fialovi „udělat pápá“ a ANO s ODS pod novým předsedou mají většinu 106 mandátů). To teď nemá smysl rozebírat, protože na základě voleb se teprve rozjedou různé procesy, které nyní můžeme jen těžko předjímat. Na co ale můžeme vzít jed, je to, že příští vláda, ať bude jakákoli, bude minimálně stejně covid-fašistická, ne-li dokonce ještě více covid-fašistická, než ta končící. A spolu s tím, že je po volbách a nastává podzim, nás čeká další covid-fašistický teror.
A právě to je na tom nejpodivnější. Lidé vůbec nevolili strany, které jsou proti covidovému fašismu, takže to může znamenat dvě věci (respektive tři): A) buď jsou zmanipulovaní lidé, nebo B) jsou zmanipulované volby, nebo platí A i B současně. Jistě, chápu, že pod mediální masáží 60 procent národa uvěřilo covidové pohádce a nechalo se naočkovat. Ale co těch 40 procent? Chce mi někdo říci, že 40 procent lidí, kteří odmítají očkování, zůstali doma, když měli šanci volit strany, které jsou proti očkování? Jistě, ne všichni z těchto 40 procent šli k volbám, někteří doma skutečně zůstali. Ale i tak… Po hrozné covidfašistické diktatuře mi chce někdo namluvit, že alternativní strany mají jen o nějakých třicet tisíc hlasů více než před čtyřmi lety? Navzdory tomu, že je větší účast ve volbách (skoro o pět procent)?
Počítejte se mnou. Pro tentokrát udělám výjimku a i když některé strany kritizuji za to, že své vlastenectví jen předstírají, řekněme, že pro tento výpočet budu všem stranám jejich vlastenectví věřit. Vlastenecké strany měly před čtyřmi lety 753 000 hlasů (z toho SPD 538 600 a zbytek, nějakých 215 000, měly strany ostatní). Letos měly vlastenecké strany 786 300 (SPD ztratila, má 513 900, zbylé strany dohromady 272 500). Mohlo by se zdát, že těch 30 tisíc hlasů navíc se odlouplo od ANO, které před 4 lety mělo 1 500 000 hlasů, ale letos 1 458 000 hlasů (tedy o 40 tisíc méně). To by tak trochu sedělo, ale: opravdu mi chce někdo tvrdit, že Babišova vláda, která v době covidu zruinovala zemi, naštvala jen 30-40 tisíc lidí, které Babiš ztratil a vlastenecké strany je naopak získaly?
Navíc – některé pronárodní teze hájí i KSČM. Ale ta ze Sněmovny vypadla úplně, protože oproti minulým volbám ztratila (letos získala 193 800 hlasů místo 393 000 v roce 2017, což je sešup o 200 tisíc hlasů). Jistě, mnoho voličů KSČM umřelo, kvůli vysokému věku nebo na covid, s covidem či na lockdown, ale i tak. Jistě nezemřeli všichni. Kam se tedy ty zbývající hlasy přelily? K ANO určitě ne, když ANO ztratilo, k ČSSD určitě ne, když ČSSD ze Sněmovny rovněž vypadla (přišla o 170 tisíc hlasů, letos měla 250 400, zatímco v roce 368 300). Chce mi tedy někdo namluvit, že hlasy levice přešly k demobloku? Možné je všechno, ale příliš pravděpodobné mi to nepřipadá.
Chápu, že se hlasy různě přelévají (někdo také na protest mohl volit Přísahu), ale zkrátka nevěřím tomu, že ve chvíli ohrožení národa covidfašismem je výsledek vlasteneckých stran v podstatě stejný. A protože pro covidový fašismus nebylo jen ANO, ale i opozice, vypadá to, že si hlasy nějakým způsobem obstaralo jak vládní ANO, tak opoziční demoblok. Někomu přišly ze zahraničí, někdo si je obstaral přes noc úpravou lístků v nehlídaných urnách. A protože počty voličů se nedají přifukovat a musí sedět s voličskými seznamy, je jasné, že když chcete nějaké straně přidat, jiné straně musíte ubrat. Nejlépe těm vlasteneckým. A ubrány byly nejspíše všem, protože ani nejhlasitější Volný blok, který věřil, že bude sestavovat vládu, nedosáhl ani na první metu (státní příspěvek).
Naše výsledky mne nikterak neopravňují k tomu, abych se konkurenci vysmíval, ale položit otázky snad mohu. Že se Trikolóra nedostane do Sněmovny, se předpokládalo. Sice tvrdí, že jedou dál (a státní příspěvek může tuto formaci ještě nějaký čas udržovat při životě), ale na to, že to byla strana, se kterou se počítalo do vlády, zcela propadla. Volný blok tvrdil, že bude mít 20 procent a nakonec nemá ani 1,5. Luboši Volnému to nevyšlo a nebude poslancem, ale Bobošíková a Volfová rovněž pláčou – nerozdělí si peníze, jejichž vidina je do tohoto projektu vedla. To znamená jediné – že Volný blok končí.
Naše výsledky jsou ještě o poznání horší, ale v náš prospěch hraje několik věcí, kvůli kterým stojí za to v boji vytrvat a neutéci z něj. Protože kdo neuteče, vyhraje. My si zkrátka jen počkáme na ten náš čas, který přijde. A teď ty argumenty:
1) SPD neposílila, ale ztratila (sice jen mírně, ale neroste). V nové vládě nebude, takže si těžko přihraje v budoucnu nové body, protože v opozici už byla a tam své šance také příliš nevyužila.
2) Trikolóra, i kdyby pokračovala, vyčerpala svůj potenciál a rozpadne se.
3) Volný blok, který věřil v dějinnou úlohu Luboše Volného a v náklonnost Prozřetelnosti, pohořel a nesáhl si ani na peníze, takže se jeho další činnost nedá předpokládat (nedala by se předpokládat ani tehdy, kdyby si na ně sáhl, protože by se o ně podělili Bobo + Volfová + dva poslanci – bylo to vymyšleno jako podnikatelský projekt a nevyšlo to, takže je zcela jasné, že končí).
4) Rozumní také neuspěli, letos se spojili s Aliancí pro budoucnost a s tou nás sice předběhli, ale oproti minulým volbám si značně pohoršili (tehdy měli Rozumní s ND za nákladů zhruba 300 tisíc Kč zisk 0,73 procent hlasů, tedy nejlepší z výsledků vlasteneckých stran vyjma SPD, ale letos s miliardářem Sehnalem, který dal do kampaně přes 11 milionů korun, získali jen 0,2). Petr Hannig navíc říká, že vzhledem ke svému věku to byly jeho poslední volby, takže Rozumní v podstatě končí.
5) Otevřeme Česko sice dosáhlo lepšího výsledku, než my, ale protože to není klasická politická strana, ale jen spolek hostinských, kteří mají dost své vlastní práce a na politiku nemají čas, a především pak vzhledem k tomu, že vynaložené prostředky se jim nevrátí (také nedostanou peníze od státu), nejspíše pokračovat nebudou. Na trpělivou „mravenčí“ politickou práci nemají čas.
6) Hnutí Prameny dopadlo sice také lépe než my, ale je to dost nesourodý spolek spíše esotericky zaměřených lidí a vzhledem k tomu, že ani oni nedosáhli na státní příspěvek, kterým by si mohli zajistit financování do dalších let, ani zde se nedá předpokládat, že budou v politice pokračovat. Poněkud paradoxně tak nejlépe „z malých“ dopadla Švýcarská demokracie (díky angažmá Soni Pekové), ale protože ani ŠD nedostane peníze, ani zde se nedá čekat, že by byla velká snaha pokračovat.
7) O DSSS jsem se už zmiňoval. Mohlo by se zdát, že tím, že vlastně nekandidovala, se vyhnula porážce. Ale protože se ztrapnila tím, že ji zradil Volný blok, který sám nakonec pohořel, není její pozice nikterak slavná. Totéž platí pro Republikány Miroslava Sládka.
8) A teď se dostáváme k nám. Jakožto národní strany a strany protisystémové, navíc veřejně deklarující, že na rozdíl od naší konkurence nikdy nebudeme provádět proizraelskou politiku, jsme pro systém tím největším nebezpečím. Právě proto jsme si v minulosti prožili, co jsme si prožili a právě proto nás v kampani před těmito volbami nejvíce diskriminovali – dokonce tak, že nám (jako jediné ze stran) cenzurovali i předvolební vizitky na Českém rozhlase. I proto jsme museli být exemplárně potrestáni, že nám byla Statistickým úřadem přisouzena až potupná místa někde na chvostu. Ukazuje se, že za tohoto režimu nejsou volby způsobem, jak se dostat k moci, ale zkusit jsme to museli. Je to ale pro nás zároveň ponaučení do budoucna, abychom se zamýšleli i nad dalšími možnostmi.
Protože na rozdíl do všech stran jmenovaných v bodech výše, nás odlišuje toto:
1) nejsme podnikatelský projekt, takže to, že jsme nedosáhli na státní příspěvek, nás nemůže znepokojit. Naši politiku děláme bez státního příspěvku už 8 let, takže se z toho nehroutíme
2) jsme pronárodní strana, které jde o národ, tedy z principu jsme bojovníci, kteří se nechtějí smířit s tím, co se děje a co se chystá, a proto neutečeme z boje, neboť ten je naší povinností, bojovat za národní zájmy je pro nás věcí cti
3) jsme srdcaři a jsme už vycvičení a zvyklí na různé podpásovky, neférové podmínky souboje apod, známe svého nepřítele – zkrátka, nás jen tak někdo a jen tak něco neodradí
4) jsme vytrvalí, umíme se zakopat do svých pozic v nepříznivé době a přečkat, počkat si na náš čas, který jistě přijde, protože přijde krize a budou se dít hrozné věc a pak bude národ potřebovat ochotné bojovníky a my se na tuto roli už dlouhodobě připravujeme – jinými slovy, nevzdáváme to, z boje neutíkáme, víme, že kdo neuteče, ten vyhraje
5) Otevírá se nám nový manévrovací prostor – zatím nebudu odkrývat více (až v dalších nedělnících), ale překreslení kontur českého parlamentu pro nás znamená jisté výzvy a rovněž příležitosti, kterých se jistojistě chopíme.
6) My pravdivosti těch výsledků zkrátka nevěříme, tak se jimi ani nenecháme odradit. Pokud může v USA, „kolébce demokracie“, prezidentský kandidát s historicky největším ziskem skončit až jako druhý na pásce, pak se nedivme, že ve vazalské zemi se volby falšují také, byť jen trochu jinými způsoby. Američané pomohli Andrejovi a trochu mu přifoukli hlasy, Němci zase přifoukli hlasy sudeťákům ze Spolu. Někde je vzít musí, takže vlastenecké strany dopadly jak sedláci u Chlumce. Neříkám, že mne to neštve, ale kdybychom to teď vzdali, dali bychom jim za pravdu, přistoupili bychom na jejich hru. Takovou radost jim neuděláme. Takže – jedeme dál…
7) To, že jsme neuspěli, nás nesmí odradit. Není to žádný příjemný pocit, ale nejsme jediní, kdo se nedostal do Sněmovny. Pokud se tam nedostala ani systémová ČSSD či KSČM, těžko se někdo může posmívat nám, kteří jsme s minimem prostředků a téměř nulovou mediální podporou (vyjma některých alternativních médií) šli proti ohromné přesile. Jak řekl kolega Marek Adam, po morální stránce jsme vítězové. Nezadali jsme si, neplatili nás žádní mafiáni, bojovali jsme v nerovném boji, dali jsme do toho srdce, náš program byl jednoznačný…
Na závěr malé shrnutí: Český národ se pokusil o sebevraždu, ale hroutit se z toho nemusíte, protože není všem dnům konec. Stále jsme tu my, tímto režimem diskriminovaní, ale nenechající se odradit zdánlivou překážkou, chladnokrevně čekající na svou příležitost, na svůj čas, nic nevzdávající, konceptuálně vzdělaní, připravení, vycvičení, dokonce už přemýšlející o tom, jak nastalé situace využít. A poučeni z nezdarů a aktivující plán B…
Takže navzdory všemu tomu neblahému, co se nám o tomto víkendu přihodilo, mám docela dobrou náladu (v sobotu jsem vyčistil okapy, věnoval se dětem, užíval si sluníčka, byl to docela fajn den), jsem vnitřně klidný, odhodlaný pokračovat, a vám radím totéž. Buďte klidní a pokračujte s námi. Nebo to snad chcete vzdát?
Nevzdávejte to.
Jedeme dál.
Čas pracuje pro nás.
Náš čas teprve přijde.
Kdo si počká, ten se dočká.
Kdo neuteče, vyhraje.
Hezký zbytek neděle vám přeje
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie
PS na úvodní fotce vidíte, jaká panovala dnes v neděli atmosféra, když jsme se – ANS a ND – sešli, abychom „probrali“ volby. Ani byste nepoznali, že jsme ve volbách neuspěli: srdečná atmosféra, odhodlání pokračovat, dobrá nálada, bojovný duch. Žádné poraženecké řeči, žádné házení flinty do žita, žádná deprese, žádné truchlení. Foto: Dušan Dvořák