Za socialismu byla rozšířená teze, že pokrokový občan musí mít marxisticko-vědecký světonázor. Nic podobného jako vědecký světonázor nemůže existovat. To snad není třeba nikomu vysvětlovat. Jinak je tomu u marxistického světonázoru. Marxistický světonázor je široce rozšířen.
V západní společnosti je jím zasažena naprostá většina jedinců. Díky tomu většina interpretuje skutečnost pouze ideologicky.
Marxistický světonázor by se při jistém zjednodušení nechal charakterizovat třemi momenty. Zaprvé se jedná o materialismus. Vše musí být takto interpretováno skrze hmotu. Zadruhé se jedná o progresivismus. Takto se vše vyvíjí k lepšímu. Nejen empirické vědy, ale i ostatní oblasti jsou v neustálém vzestupu.
Zatřetí se předpokládá, že skutečnost i společnost jsou konstituovány zespoda směrem nahoru. Tedy když něco nefunguje, musíme hledat problém v hmotných základech.
Aktuálně je pro nás důležitý neomarxistický světonázor. Klasický marxismus se vztahoval ke komunistickým společnostem. Liberální demokracie představuje modus komunismu. K liberální demokracie se vztahuje jako legitimizující ideologie neomarxismus, tak jak byl postulován Frankfurtskou školou.
Liberální demokracie viditelně přestává fungovat. Jak se k tomu postaví neomarxista? Neomarxista nebude kritizovat podstatné systémové nedostatky. Neomarxista nesmí v kritice ‚nejlepšího politického systému‘ překročit marxistické světonázorové meze. Pro pobavení lze uvést pár příkladů.
Patokracie
Liberální demokracie nefunguje, protože byla opanovaná psychopaty a sociopaty. Slovutní profesoři zde vycházejí ze Sigmunda Freuda (širší okruh Frankfurtské školy). Freud pocházel z podivné židovské sekty, která je známá tím, že rabín po obřezání odsává novorozenci krev ústy. Freud tuto zkušenost ze svého kulturního prostředí promítl do jedné z vývojových fází jedince.
Dále prováděl pokusy s nemocnými lidmi. Psychopatologicky diagnozovaný člověk jistě není svobodný. Freud však tvrdil, že nikdo není svobodný. Proto zde máme patokracii (vládu nemocných). Stačí se podívat do mozku psychopata. Na mozku jsou patrné změny, které potlačují vnímání emocí.
Díky tomu je psychopat v demokratické soutěži úspěšnější. Jde o typické vysvětlení ‚zdola‘. Plytký materialismus má postihnout hlavní problémy společnosti. I když se teorie tváří vědecky, jde o pěknou absurditu.
Kovidofašismus
Frankfurtská škola interpretovala fašismus jako vyšší vývojové stádium kapitalismu. Teprve až se zbavíme všech inklinací k fašismu, začne liberální demokracie skvěle fungovat. Proto vidíme hon na bílého muže, který má být nositelem fašismu. Liberální demokracie je ideální politický systém, fašismus je ideálně nejhorší.
Když se liberální demokrat-neomarxista setká s nějakým zlem, dá mu proto přívlastek ‚fašistický‘. Jde o extra dementní názor. Nicméně je značně rozšířený.
Vláda korporací
Lidé žijí v nejlepším politickém systému. Všichni jsou způsobilí, aby vládli. Neexistují žádní zlí jedinci, kteří by si pro sebe uzurpovali moc. Lidi však korumpují korporace (nový název pro třídu). Korporace má vlastní mechanismy, které donutí jedince páchat zlo. Až se osvobodíme od korporací, nastane rajský, liberálně demokratický stav.
Opět se najde mnoho dementů, kteří místo analýzy nábožensko-kulturního rámce oligarchů, mluví o ‚zlé hmotě-odcizení‘ v rámci korporací.
KSB teorie
Jak jinak, Koncepce společné bezpečnosti pochází z Ruska. Všelidové bratrství je ničeno jakýmisi entitami z vesmíru nebo snad ze Starého Egypta. Nebýt zlých globální elit a prediktora (utlačovatelů), na Světě by se krásně žilo. Liberální demokracie by jen vzkvétala. Demence podobné teorie je překryta výpočty matematiků.
Prý se nechá společnost matematizovat (tj. kvantifikace-materializace). kdyby tomu nevěřilo mnoho lidí, byl by to jen dobrý žert.
Asi by se nechalo dlouho pokračovat. Nedostatky liberální demokracie jsou známy již z antické politologie. Oligarchové, kteří nutně v liberální demokracii přichází ke slovu, jsou také dlouhodobě známí. Nicméně podobné srandovní teorie budou dále vylézat na světlo světa, dokud nebude u většiny odstraněn neomarxistický světonázor.
Autor: Vít Skalský, předseda kontrolní rady Národní demokracie