Vzhledem k tomu, že se stále častěji objevuje v médiích označování (nálepkování) Národní domobrany nebo jejich představitelů jako extrémistické, rasistické, islamofobní, xenofobní, fašistické apod., dovolím si proto parafrázovat a rozšířit článek Václava Trojana[1], který některé tyto pojmy vysvětluje.
Fobie (obecně)
Původ slova fobie je v řeckém fobos, což je děs či hrůza. Výraz fobie pak znamená v psychiatrii chorobný, iracionální a neovladatelný strach. Strach, který vůbec neodpovídá skutečné nebezpečnosti dané situace. Vezměme ženu, která například trpí musofobií, což je iracionální panický strach z myší. Když uvidí malou domácí myšku, dovede vyskočit snožmo na stůl, ač nikdy nesportovala. Fobie člověka ovládá a vypíná rozum.
Islamofobie, islamizace
Dnes tzv. „sluníčkáři“ (podporovatelé přílivu muslimských imigrantů do Evropy) používají často psychiatrickou diagnózu islamofobie pro každého, kdo vyjadřuje obavy z pokračující islamizace evropského kontinentu. Přesto, že tyto obavy jsou vše jiné než iracionální a chorobné. Např. ve Francii tvoří dnes muslimové přes 11 % obyvatelstva. Z novorozených dětí je podíl muslimů již 30 %. Za poslední rok dorazilo do Evropy přes jeden milión muslimských imigrantů. Většinou samotných mužů. Za každým z nich přijede jeho rodina, tedy dalších 5-8 lidí. To je zřejmě jen začátek, neboť muslimská invaze neslábne. Německé tajné služby upozorňují, že po Německu se již v současnosti pohybují tisíce neregistrovaných islamistů, o kterých nikdo neví, kdo jsou, kde jsou a proč přišli. V holandském Rotterdamu dnes tvoří přistěhovalci a jejich rodiny 47 % obyvatelstva, starostou je muslim Ahmed Aboutaleb z Maroka a městu vévodí čtyři obrovské mešity. Původní obyvatelé postupně Rotterdam opouštějí. Ve velkých městech ve Francii, Belgii, Holandsku, Švédsku a teď již i Německu jsou celé čtvrti, tzv. no-go zóny, které mají muslimští přistěhovalci natolik pod kontrolou, že se do nich bojí vkročit i ozbrojení policisté. V těchto ghettech již údajně vládne mnoho prvků islámského práva šaría, které pravověrný muslim považuje za součást své víry. Zřejmá a doložitelná fakta, čísla, demografické propočty, to vše zakládá jasnou racionalitu obav o další vývoj v Evropě. Co je na těchto obavách chorobného?
Xenofobie, rasismus, nacismus
Xenofobie je chorobná hrůza z cizinců, vyšším stupněm je pak rasismus (snaha legitimizovat společenské nerovnosti na základě biologických (rasových) rozdílů mezi lidmi) a nacismus (přesvědčení o výjimečnosti a nadřazenosti vlastního národa vedoucí k podrobení nebo likvidaci nižší rasy). Václav Trojan uvádí, a jsem přesvědčen, že většina občanů ČR s ním bude souhlasit, že nemá žádný problém s přistěhovalci z jiných zemí. Nemá problém s Indem, Vietnamcem, Ukrajincem nebo Číňanem. Neměl by žádný problém, kdyby si jeho syn vzal za ženu krásnou Thajku. Tito lidé (odlišných ras, náboženství, kultury) sem přicházejí, aby pracovali a jejich děti se měly lépe než oni. Nežijí ze sociálních dávek. Buddhismus, hinduismus, zoroastrismus či konfuciánství jsou mírumilovná náboženství a nemají ambice zničit evropskou civilizaci, ani její hodnoty a její způsob života. Islám tyto cíle má. Je to učení příkladně totalitní a cítí potřebu nastolit svou vládu na celém světě. Dle islámu není jiného boha kromě Alláha. Pud sebezáchovy tedy není psychická porucha, patologickou je spíše jeho absence.
Fašismus, nacionalismus
Další oblíbenou nálepkou je označení fašista (trochu popleteně spojované s pojmem nacionalismus). Původní vlastí fašismu byla Itálie ve dvacátých letech a idea fašismu byla spjata především s pojetím státu a ekonomického prostoru. Fašisté opovrhovali suverénním národním státem a jejich vizí byl jednotný evropský hospodářský prostor se silnými korporacemi propojenými se silným řídícím centrem. Pokud vám tato idea připomíná ideu Evropské unie, tato podobnost není skutečně náhodná.
Poslyšte, co pravil např. Artur Seyss-Inquart, fašistický místodržící v Němci zabraném Holandsku: „Koncepci národního státu převyšuje a překonává idea nového společenství. Ta bude transformovat životní prostor, který nám všem daly dějiny, v novou říši. Evropa solidarity a spolupráce mezi všemi svými národy, Evropa bez nezaměstnanosti, hospodářských a měnových krizí, Evropa plánování a dělby práce, která bude mít k dispozici nejmodernější techniku a kontinentální systém obchodu a komunikací, jež budou rozvinuty na společném základě. Po odstranění národních hospodářských bariér si najde pevný základ a bude v rostoucí míře prosperovat.“
A ještě jeden citát: „Kolik obtíží by si evropské národy ušetřily, kdyby byly respektovány přirozené a zjevné životní podmínky v době, kdy byly přetvářeny evropský životní prostor a hospodářská spolupráce. Evropské národy představují v tomto světě rodinu. Není velmi inteligentní si představovat, že v tak přeplněném domě, jako je evropský, by mohlo společenství národů dlouho udržovat odlišné právní systémy a odlišné koncepce práva.“ Tohle, co možná bude znít jako zápis z jednání Evropské komise, je zápis z jednání Reichstagu v r. 1936 a řekl to jistý Adolf Hitler.
Nacionalismus (z lat. natio, národ), a příbuzné pojmy národovectví a patriotismus, jsou myšlenkové tendence, ideologie a politika zdůrazňující význam národa, tedy sounáležitost skupiny lidí, kteří obvykle sdílejí společný původ, historii, jazyk, kulturu a území. Z nacionalismu vychází myšlenka národních států, která se rozvíjela v 19. století v Evropě, kdy v oblasti kultury se projevovala národními obrozeními a v oblasti politiky novými národními státy vzniklými sjednocením menších států. Nacionalismus je představován několika proudy (liberální, konzervativní, …), specifickým je židovský nacionalismus projevující se v politické rovině jako sionismus a jistě nechvalně známým se stal německý nacionalismus projevující se v rasistických a antisemitských teoriích rozvíjených nacisty (NSDAP) v letech tzv. Třetí říše a ve snaze nastolit v Evropě i ve světě německou hegemonii.
Porovnáním hlavních myšlenek fašismu a nacionalismu lze dojít k závěru, že představují v podstatě protichůdné názory a jejich vzájemné spojování je snad omluvitelné (pouze) v souvislosti s činností německých nacistů, ale jinak svědčí spíše o neznalosti významu těchto pojmů.
Šíření nenávisti a extrémismus
Další oblíbená floskule je šíření nenávisti. Je zvláštní, že každý, kdo nesouhlasí s vítáním migrantů, je šiřitel nenávisti a extrémista. Václav Trojan přiznává, že by nechtěl mít doma skupinu tučňáků, protože strašlivě smrdí. Ale z toho přece nevyplývá, že musí nenávidět tučňáky. Nechť spokojeně žijí ve své domovině, rád se na ně podívá v televizi, neb jsou zajímaví a legrační. Nicméně odmítá, aby mu je někdo nasadil do obýváku. Stejně tak pranic nemá proti muslimům žijícím ve své domovině podle svých zvyků. Jen by nerad, aby „hnízdili v jeho zahradě“, neboť má jiné zvyky. To je snad nenávist?
Často to působí dojmem, že každý, kdo obviňuje ostatní ze šíření nenávisti, by nejraději své názorové odpůrce umlčel, postihoval v zaměstnání nebo postavil mimo zákon. Potvrzením jsou i zprávy ze silvestrovských (31. 12. 2015) událostí v některých evropských městech (především v německém Kolíně nad Rýnem), kde bylo svědkům a obětem těchto událostí zakazováno označit v médiích, včetně veřejnoprávní televize, skutečný původ pachatelů. Není extrémistická právě tato snaha o potlačení svobody slova?
Další pojmy
Na závěr dodejme, že se stále častěji objevují v příspěvcích (nejen) novinářů, zdánlivě omylem (záměrně?), záměny výrazově podobných pojmů, které se svým významem ale často značně odlišují. Každý sám, již bez podrobnějšího vysvětlování, posuďme některé z nich:
již zmíněné pojmy (neo)nacismus vs. nacionalismus
(anti)islamizace vs. (anti)islám (jako náboženství nebo spíše ideologie)
protiunijní (proti EU a jejímu řízení nevolenými orgány) vs. protievropské názory a postoje
antisemitismus (nenávist k Židům jako etnické skupině) vs. antisionismus (proti sionismu projevujícího se v boji, ekonomickými i vojenskými prostředky, ve jménu svého domněle nadřazeného a vyvoleného židovského národa a státu Izrael)
[1] Trojan Václav. Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko. Neviditelný pes (Lidovky.cz). [Online, citace 7.1.2016] dostupné z http://neviditelnypes.lidovky.cz/migrace-slunicko-slunicko-popojdi-malicko-fj3-/p_spolecnost.aspx?c=A160105_101857_p_spolecnost_wag.
převzato se svolením ze stránek Národní domobrany