Evropa není ohrožována nacionalismem a národním smýšlením, jak nám to leckdo tvrdí. Skutečnou hrozbou je myšlenková zbabělost, která prostupuje společností od základů až po vrchol!
Jestli má moderní lidstvo jako celek nějaký cíl, pak je to vytvořit takový svět, ve kterém by nikdo netrpěl a všichni žili v hojnosti. Tento cíl pro mnoho lidí znamená dobro samo a ani ti nejodvážnější si nedovolí jej kritizovat.
Ve skutečnosti ale takové snahy vedou především ke zhoubě. Utrpení a nouze jsou totiž k životu stejně nezbytné jako radost a štěstí. Jen díky nim se člověk stává silným.
A čeho jsme svědky dnes? Mravokárci brojí proti každému náznaku nebezpečí, proti každé drobné komplikaci každodenního stereotypu. Námraza na silnici nebo padající větve v lese, jaká pohroma! Musíme to vyřešit!
Jak směšné. Ale nemylme se, nejedná se tu o nic neškodného. Přímým důsledkem pohodlí a bezpečí je děsivá vlna změkčilosti a tělesného úpadku, která zachvátila moderní svět.
Prostředí má na utváření osobnosti obrovský vliv. Když chybí nepříjemné podněty, člověk je přecitlivělý. Ženy si dneska stěžují, že muži přestávají být muži. A jak by ne vzhledem k prostředí, ve kterém vyrůstají. Chlap se nestane mužem tím, že se bude válet na gauči. Mužnost je modernímu světu dokonce na obtíž, protože se může stát zdrojem komplikací v hladkém chodu konzumní společnosti.
Lidem je místo toho předhazován eunušský ideál moderního muže, který už netropí žádné vylomeniny a nadšeně tlačí nákupní vozík. Zodpovědnost za bezpečí jednotlivce přešla téměř zcela na bedra státu. To je řešení nešťastné, protože současný stát neumí zvyšovat bezpečí jinak než skrze kontroly, což znamená více buzerace a nesvobody v běžném životě. A v krizové chvíli se přes to vše ukáže, že jsou to stejně zas jen vaše pěsti, co jediné je schopné spolehlivě obhájit vaše práva.
Do kontextu snah o život bez nedostatku spadá také v Evropě rozšířený pocit, že západní země mají morální povinnost starat se o blaho jiných národů a šířit svoje pohodlí dál. Proto jsme prý také povinni přijmout a zaopatřit množství imigrantů, kteří do Evropy v poslední době dorazili.
Zastánci přijímání argumentují například tím, že v minulosti také docházelo k mísení národů a k emigračním vlnám a národy se přesto nezhroutily. Musíme ovšem rozlišovat okolnosti. Jevy, které se dějí v současném světě, nemají vzhledem ke svému rozsahu žádnou historickou analogii.
Národ, který je zdravý a sebevědomý, se vypořádá s kde čím. Ale dnes jsou národy rozloženy vlastním úpadkem. Pod povrchem zdánlivě fungující občanské společnosti všechno hnije a kypí. Výčet problémů by šel do desítek, jako příklady uveďme civilizační choroby, již zmíněnou změkčilost, neudržitelnou spotřebu zdrojů a přehnané nároky, názorové zmatení, atomizovanou společnost nebo chorobné, úpadkové ideály.
Velká Evropa obrostla drobnou plísní, je bezmála v posledním tažení a musí se reálně zabývat otázkou svého přetrvání. Dlouhodobá otevřenost vůči imigraci způsobuje prohlubující se etnický rozklad evropských národů. V řadě západoevropských měst je už dnes více přistěhovalců než původních obyvatel. Všichni víme, k čemu to spěje. Imigrantským čtvrtím se starousedlíci začnou vyhýbat. Evropské státy se dobrovolně vzdávají svých území. Za této situace je jakékoli zintenzivnění migračních toků krajně nežádoucí.
To, co se děje, však není dílem vůle obyvatelstva, mohou za to zmatené a zbabělé vládnoucí skupiny. A ano, ovšem, část veřejnosti tu příchozí vítá. Tihle lidé se domnívají, že tu imigranti budou v klidu žít a podílet se na chodu občanské společnosti. Uvědomují si, že k tomu se budou muset vnitřně přizpůsobit, čili integrovat. Ale věří, že když tomu my, Evropané, věnujeme náležitou péči, že se to podaří.
Přání otcem myšlenky! Část imigrantů se nehodlá přizpůsobit a bude se tu roztahovat a dělat bordel. A jak by ne, když jim my Evropané sami uhýbáme z cesty! Když takový levicový aktivista, který uprchlíky vítal s transparentem, dostane pod rouškou tmy od nějakého pěstí, jako první poběží s brekem domů! Jediné, co umí, je schovávat se za holé ruce a doufat, že se protivník slituje.
Imigrantů může do Evropy přijít obrovské množství. Nejdříve se mluvilo o stovkách. Prý co nám to udělá, přijmout pár set běženců. Ze stovek jsou však záhy desetitisíce a z desetitisíců miliony. Nikdo neví, jak velká ta současná vlna nakonec bude. Platí tu jednoduchý vztah: čím lepšího přijetí se příchozím dostane, tím více jich bude.
Imigrace se zdá nezpůsobovat fatální problémy do té doby, dokud má místní obyvatelstvo početní většinu a drží většinu politické moci. Pokud ale začnou početně převládat přistěhovalci, budou si zákonitě nárokovat i politickou moc a jejich pokusy mohou klidně vyústit v občanskou válku. A demografické výpočty jasně ukazují, že k převážení přistěhovalců má v řadě oblastí Evropy v dohledné době dojít.
Žádný optimismus ani otevřenost nejsou na místě. A to zejména ne v situaci, kdy jsme zrazováni vlastními ustrašenými vládami i médii. V Německu jsou protiimigrační nálady systematicky potlačovány a jistě každý slyšel o silvestrovských incidentech, po kterých měli hosté diskuzních pořadů zakázáno spojovat je s imigrací. Veřejnost je cíleně obelhávána. Když se podobná aféra provalí, viníci se omluví a myslí si, že je všechno v pořádku. Ale to nestačí! Jsou to zrádci Evropy a já myslím, že se dočkáme dne, kdy se budou zodpovídat!