Tenistky- tak to je kapitola. Můžeme býti hrdi na naše holky, jak vždy v pohodě reprezentují naši milovanou vlast. Některé daní v jiných zemích, ale mají recht, dávat státovky této loupežnické bandě, která předčila mnohonásobně Alibabu (ten břídil jich měl pouze 40), tomu rozumím. Takže odkloněno z Fú Babiš na Fú Monaco.

Holky dají vítězný míček a okamžitě zatínají pěst směrem k soupeřce, přitom hledají očima svého trenéra, či rodiče, nebo aktuálního milence. Současně řvou buď nějaký anglický skřek, nebo se už vyřvaly při odvracení jednotlivých míčků svých soupeřek, těch mrch všivých. O nějaké úctě k soupeřce nemůže býti ani řeči. Viděly vůbec Evertovou nebo nedej bože jinou tenistku před rokem, kdy do tenisu vtrhlo „zlaté tele“? Slušnost a grácie patřila k tenisu. Ale co to melu. Peníze, nenávist, úspěch, ego, to je tenis. Do toho je třeba investovat.

Což teprve, když je rozhodující čtyřhra Feďáku a naše holky se u zadní lajny domlouvají, zda použijí klasické postavení na podání nebo „australana“ a mají před ústy ruce, aby nebyla slyšet čeština, protože třeba Rumunky jistě češtinu dokonale ovládají. Ledaže by se domlouvaly v angličtině, pak by jejich šeptání mělo smysl.

Lépe na tom nejsou ani “kopačky“, ani“ hokejky“. Pan Petržela, bývalý král heren na Něvě, dnes trenér „baníčku olé“ prohlásil, že platy sestupujícího oddílu musí jít pod sto, jinak to není možné. Tím říká, že v naší první lize mají všichni kopálisti platy nad sto. Nikoliv lidé, co vytvářejí hodnoty, nikoliv lidé, co opravdu pracují a bez nichž by náš svět nemohl fungovat, ale sportovci. Podle mne je to pokřivení hodnot a odměn za práci. Už slyším, že jsem nic nedokázal a kritizuji naše skvělé sportovce, že závist mne obejmula a nevidím tu dřinu a odříkání. Je mi to u zadele.

Zeptejte se sportovců dříve narozených, co bylo pro ně odměnou a jak byli národem milováni.

Umělci – jsou mezi herci, spisovateli, malíři, básníky a zpěváky i slušní lidé, co se vyjadřují jenom k věcem, kterým rozumějí, co nemají rozervané umělecké srdce vnitřním bojem, chazarským původem, dotacemi a napojením na penězovody z daní té lůzi, která nerozumí elitám národa, nerozumí, co je pro ni nejlepší. Stále se pro ně vypisují granty a ceny, kde potom všichni všechny navzájem oslavují. Zvou se navzájem, a mnoho se navzájem i mrouská, a donátoři pouštějí peníze na rauty, ceny a oslavy jejich skvělých počinů. Mají takovou drzost, že jako hlavní cenu používají českého lva pro chazarské ceny. Neměl bych nic proti tomu, kdyby si dali za vítězství třeba diamantovou jarmulku nebo pyramidu s useknutým vrškem.

Jejich největší guru, umělec, ochlasta, zasvěcenec a modla to dotáhnul z kulisáka až na prezidenta, kam ho navrhl židovský kavárenský povaleč Jirka Bartoška. (Vážím si ho, že se takto sám nazval). Je ale s těma klukama ušatýma i sranda. Například při představení „Je třeba zabít Sekala“ v Brně spadnul na jeviště kulisák (ne, nebyl to bývalý prezident), který nahoře asi neměl co dělat. Žuch!!! Někteří diváci si chvíli mysleli, že je to součást představení, ale nářek spadnuvšího je po chvíli znejistěl a když přijela záchranka, tak to pochopili i ti, co neoplývali IQ nad 75. Asi už není jak přilákat do Brna diváky. Sám jsem se sebe zeptal, kdy to divadlo i s pádem budou opakovat a kolik budou stát lístky do první řady? Prostě tam spadl jako Mr. Bean.

Jo, takové větší divadlo, má kolem 400 zaměstnanců, to je jako větší střední fabrika. Přesto umění jako takové bylo vždy součástí naší kultury, ale ještě před sto lety byli tito lidé, zvláště herci, chudí jak myši, pokorní ke svému povolání. Proč by měl být oslavován člověk jenom proto, že se umí vcítit do cizího těla a myšlenky, umí se převléct a namaskovat, a vytrubuje věci, s kterými není zajedno…

Kdo jsou ti mistři převleků a přetvářky…?

Odpoví si jistě každý sám.