RNDr. Jan Sedláček: Bitva o Hrad prohrána, ale válka o suverenitu ČR běží dál

Výsledek prezidentské volby ukázal, že od systému nemůžeme čekat nic dobrého. V příštích letech se proto musíme spoléhat jen sami na sebe a své okolí. V článku naleznete pár rad, jak na to.

Prezidentská volba dopadla pro ČR tragicky. Fialova pětikoalice teď ovládá obě komory parlamentu, vládu, většinu krajů, „Ústavní“ soud, „Českou“ televizi a navrch i Hrad. Lze očekávat, že její kroky (další omezování suverenity ČR, tažení proti opozičním názorům a médiím, ožebračování lidí, válečné štvaní apod.), které dosud byly tlumené, se rozjedou v plné míře.

Na druhou stranu se situace velmi zjednodušila. My všichni, kterým záleží na tom, aby se ČR stala svobodným a svrchovaným státem, teď máme jasně definovaného protivníka: systém ovládaný Fialovou mafií. Už se nemusíme dohadovat o tom, zda systém je, nebo není zčásti na naší straně (jako jsme se dohadovali za Babiše a Zemana). Teď, když systém plně opanovala vládní mafie, se všichni můžeme (a musíme) proti tomuto protivníkovi spojit. A není nás úplně málo.

Máme tu 2,4 milionu lidí, kteří nepodlehli mediálnímu tlaku a volili Babiše, a k tomu dalších 2,4 milionu těch, kteří nepodpořili ani jednoho. Ačkoliv tito lidé nebudou mít ve vrcholné politice žádné zastání, neznamená to, že by zmizeli. Pořád je tu poměrně značná síla stojící proti Fialově mocenské klice. A ačkoliv se vláda pokusí tuto sílu za každou cenu zlomit, takový počet lidí dává tušit, že to pro vládu bude tvrdý oříšek.

Naším úkolem teď je, abychom vládě vzdorovali co nejúčinněji a abychom drželi své pozice do dalších voleb. Aby si Fialova pětimafie při svém snažení co nejvíce vylámala zuby a prosadila co nejméně škodlivých změn. Základem k tomu je jednoduché pravidlo: Pokud tato mafie ovládá systém, musíme být na systému (a na státu jako takovém) co nejvíce nezávislí. K tomu může přispět opravdu každý z vás. Jak konkrétně?

Jakožto jednotlivci či rodiny buďte co nejvíce soběstační. Pořiďte si topení na dřevo, nakupte trvanlivé věci do zásoby, pěstujte co nejvíce potravin, a co sami nevypěstujete, nakupujte u místních výrobců. Snažte se, aby co největší část vašeho živobytí a vašich životů stála mimo vliv (a dohled) státních úřadů, protože od státu nás nic dobrého nečeká. Zároveň si udržujte nezávislost i v informacích – zejména nevěřte oficiálním sdělovacím prostředkům, sledujte alternativní média a dělejte si na vše vlastní názor.

To samé se dá použít i na vyšší úrovni. Zakládejte ve vaší obci místní skupiny lidí, kteří jsou nespokojeni s výsledky voleb a s celým současným systémem. Dávejte dohromady zejména lidi, kteří něco dokážou (pěstovat, vyrábět, opravovat aj.) a dohromady vytvářejte společenství, kde bude jeden druhému pomáhat a společně budete nezávislí na systému.

V těchto skupinách se scházejte a kromě těch „praktických věcí“ (výroby, pěstování apod.) také diskutujte a sdílejte mezi sebou informace, které se z velkých médií nedozvíte (a šiřte je dál i mezi ty dosud nepřesvědčené). Důležité věci raději projednávejte osobně a mimo dosah mobilů, protože nikdy nevíte, kdo poslouchá. Vyhýbejte se pokud možno kamerám a dalším šmírovacím systémům. Na internet dávejte jen takové informace, které budou důležité pro oslovení široké veřejnosti, ale nikoliv organizační věci. Nastávají časy, kdy vláda cokoliv, o čem se dozví, použije proti vám.

Kromě toho se (v rodině i v těchto společenstvích) připravujte na chmurné události (black-out, válka, policejní tažení proti opozici). Určete si role, kdo bude v kterém případě co dělat. Máte připravený plán na to, až 3 týdny nepůjde proud? Až se pokusí odvést muže do války? Až přijde Rakušanovo gestapo pro někoho z vaší skupiny? Pokud se na takové situace připravíte, nebudete pak překvapeni. Myslím, že je ten pravý čas budovat místní domobrany.

Pokud se toto vše podaří, vytvoříme tady „paralelní společnost“, na niž nebude mít Fialova vláda téměř žádný vliv, ať se bude snažit sebevíc. Vznikne tady podhoubí nezávislosti a zároveň odporu proti vládě a systému. Tím, že tato struktura bude decentralizovaná, nebude pro vládu jednoduché proti ní zakročit, protože „když usekne jednu hlavu, pět dalších hlav vyroste“.

Prohráli jsme důležitou bitvu, ale válka běží dál. Pořád máme co bránit. Nepřítel je posílen, ale vítězství nemá ještě v kapse. Záleží jen na nás, jestli uspějeme.