Tuto sobotu večer na zahrádce restaurace v samém centru Prahy, pár kroků od Národní třídy, napadlo sedm cizinců personál restaurace. Nejhůře dopadl číšník, který skončil na jednotce intenzivní péče. V pondělí večer policie pachatele dopadla na pražském letišti. Podle dostupných záběrů jsou muži jednoznačně neevropského etnického původu.

Lidé se rozhořčují na sociálních sítích, což je navýsost logické. Je ale bohužel téměř jisté, že ačkoli tohle zdaleka nebyl ojedinělý případ, v bezpečnostním nastavení, které má údajně za cíl ochranu občanů, se nic zásadního nezmění.

Je potřeba si uvědomit, že tohle je teprve začátek. Lidé u nás obecně ještě naštěstí nemají tolik zkušeností s cizími civilizačními elementy, a tak mohou někdy reagovat naivně. Stejně tak reagovali zaměstnanci restaurace v centru Prahy, u nichž by se čekala větší zkušenost. Ale dost možná právě dlouhodobá frustrace z chování některých typů lidí je vyprovokovala až k neopatrné reakci, která vyústila v konfrontaci, v níž proti dobře vycvičeným, všehoschopným cizincům neměli šanci. Samozřejmě se přitom projevila i česká holubičí povaha převážné většiny kol dokola „očumujících“ lidiček.

Skutečně mají pravdu sluníčkáři, že mnozí Češi málo znají cizince z jiných kultur, a proto jsou xenofobní. Kdyby je znali lépe, byli by xenofobní mnohem více. Nedovedou si zatím totiž představit bezohlednost, agresivitu a brutalitu v genech a chování těchto lidí. Na Západě už pochopili, že vyhnout se konfrontaci s nimi lze jedině neustálým ustupováním jejich požadavkům a přáním. Funguje to tak nejen na úrovni celých států, ale i v případě běžného mezilidského kontaktu ve veřejném prostoru. Už mnoho let jezdím do Paříže a pozoruji, jak rapidně a rychle se situace zhoršuje. Když pominu no-go zóny, o jejichž faktickém vyjmutí z dosahu francouzského zákonodárství se již napsalo mnohé, vnímám rozdíl mezi Prahou a Paříží v kontextu se sobotním napadením číšníka. V Paříži k takovým situacím dochází velice výjimečně, neboť autochtonní obyvatelstvo ukázněněji vyklízí prostor, a každé další posunutí hranice ve svůj neprospěch s tichou rezignací respektuje. Domácí Francouzi jsou velmi opatrní, aby nenarušili rozpínající se veřejný prostor vetřelců. Vědí totiž velmi dobře, že v případné konfrontaci nemohou obstát. Ve hře jsou totiž jen dvě varianty jejich porážky: Buď dostanete na hubu a skončíte v nemocnici (to je možná ještě ta lepší varianta), nebo se budete bránit, a pokud se vám podaří nějakým způsobem uspět a zachránit si život a zdraví, bude to nutně za cenu zranění nebo dokonce smrti agresora. A ouha! Okamžitě se z vás stane rasista, nacista a tak dále a velmi pravděpodobně skončíte ve vězení. Ve francouzském vězení, kde každý druhý, koho potkáte, bude muslim. Tak si vyberte.

Ostatně známe to i od nás. Muž, chránící lidi před agresivním útočníkem v Chomutově, byl nedávno odsouzen na neuvěřitelných 12,5 roku let. Jen proto, že jím zabitý agresor byl Rom. Zkusme si jen představit situaci v obráceném gardu: Běloch najíždí autem do skupiny lidí a je zneškodněn statečným Romem. Ten vzápětí dostává Řád Bílého lva, Řád čestné legie a nakonec o něm ČT natočí medailonek do „Galerie elity národa“.

Jsme vedeni k jedinému – nebránit se. Zapomeňte na spravedlnost. Jsme jako lovná zvěř, odsouzeni předat svou zemi agresorům. V rámci systému s tím nelze dělat prakticky nic. Jedinou nadějí jsou zásadní systémové změny.

Jestli je pravda, že pachatelé pražského útoku byly občany Nizozemí, je to jen dobrá ilustrace onoho velkého nebezpečí, kdy civilizačně přestává být rozdíl mezi částmi západní Evropy a Tureckem nebo Afghánistánem. V této situaci je krajně nebezpečné, že nemáme možnost sem určité typy lidí nepouštět, neboť nepřijíždějí z jihu nebo z východu, ale ze západu – s občankou EU, v nekontrolovatelném a stále masivnějším počtu. Jestli se Západ nějakým Zázrakem nevyléčí ze své chronické deindividuace, nezbude nám, kterým na Evropě ještě záleží, než se, rádi nebo neradi, od EU prostě odstřihnout.