Následující text bude náročnější na myšlení. Nicméně, kdyby někdo chtěl pochopit možná hlavní důvod, proč se nalézáme v zoufalém stavu, může si dát práci s přečtením a pochopením. Téma je složité, v mnohých ohledech půjde spíš o rozcestník problému.

Co je stát? Od Aristotela je v západní okruhu stát pojímaný jako přirozená společnost (societas naturalis). Sama lidská přirozenost vyžaduje toto zespolečenštění. Nižší přirozenou strukturou společnosti je rodina. Rodina však není sama schopna sloužit všem lidským potřebám. Navazuje dokonalá společnost (societa perfecta), které říkáme stát. Stát je dokonalá (perfektní) společnost, protože na stát nenavazuje žádný vývojový stupeň. Stát disponuje prostředky, které nižší společenství nemají. Je úplnou společností (societa completa).

Vznik státu je podmíněn lidskou přirozeností. Svobodná volba člověka je v tomto omezena. Jestliže odmítneme stát, jsme v konfliktu s lidskou přirozeností (nepravda, omyl). Stát je vždy potřebné zachycovat v analogickém vztahu k rodině. Rodina také není pouhým biologickým útvarem spočívajícím v libovůli. Jde o hodnotové a cílové společenství mezi rodiči a dětmi.

Cílem rodiny je dobro-blaho jednotlivce. Cílem státu je obecné blaho (bonum commune).

Stát je v pravém slova smyslu korporace (těleso, organismus). Jde o hierarchickou strukturu. Opět můžeme dát srovnání s rodinou. V rodině má muž pozici odpovědné autority. Odpovídá mimo jiné za bezpečnost a materiální zabezpečení. Žena především zajišťuje reprodukci (plození, výchova). Stejně tak stát má složky, které zajišťují jednotlivé funkce (vzdělání, produkce, obrana, spravedlnost a pod). O těchto věcích se nehlasuje! Jsou dané. Samozřejmě, že odpůrci tradiční rodiny jsou automaticky i odpůrci státu. Principiálně jde o stejnou záležitost.

Od druhé půlky osmnáctého století se zvedá proti tradičnímu pojetí státu a rodiny odpor. Společnost vykazuje mnoho chyb. Přichází ideologové, kteří nechtějí společnost ozdravovat v dokonalých strukturách (rodina, stát), ale chtějí tyto struktury zrušit. Věc má jistou spojitost s ateismem, materialismem a vědecko-technickým pokrokem. Je odmítnuta daná -neměnná lidská přirozenost, která by člověka směřovala k rodině a státu. Materialistická redukce slučuje později liberály a komunisty v ekonomismu. jsou přesvědčeni, že uspokojení materiálních potřeb v rámci státu povede k absolutní spokojenosti. Kapitalismus je v podstatě ekonomický liberalismus. Komunismus je od Marxe založen ve snaze o spravedlivé uspořádání ekonomických vztahů. Z vědecko-technyckého pokroku jsou dělány extrapolace na tradiční struktury společnosti. Má se podobně měnit i rodina a stát (nejsou to perfektní a kompletní jednotky).

Útok na stát byl veden zleva i zprava. Jean-Jacques Rousseau je oprávněně považován za otce marxistického komunismu. Hlásá dokonalého člověka v jeho přírodním- materiálním- rovnostářském stavu. Člověk byl zkažen až institucemi jako je stát a církev. Soukromý majetek vede ke společenskému konfliktu. Stát není přirozenou jednotkou, ale výsledkem společenské smlouvy. Jde o rezult obecné vůle. Lid je suverénem, který rozhoduje o existenci státu a jeho podobě. Útok zprava je veden liberály. John Locke se upíná k jednotlivci na úkor státu. Rozhodující jsou svoboda a soukromé vlastnictví jednotlivce. Stát je opět výsledkem společenské smlouvy. Stát má být minimální. Stát jako umělá entita má sloužit jen potřebám úspěšného jednotlivce. Očekávaně v otázce státu došlo dnes ke konvergenci liberalismu a komunismu. Levicový liberalismus odmítá stát jako přirozenou (dokonalou, kompletní) společenskou jednotku.

28. října 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát. Šlo o republiku. Nicméně republikánství jako forma společenské smlouvy bylo v jistém útlumu. Neprobíhal ještě intenzivní likvidační tlak na perfektní a kompletní společenské jednotky v podobě rodiny a státu. K rozpuku levicového liberalismu dochází až se vznikem České republiky 1. ledna 1993. Moc uchopují demokratičtí populisté a demagogové. Je jim společné, že nemají ideu státu. Stát i rodinu úmyslně likvidují.

Samozřejmě se na obzoru rýsuje námitka proti této deskripci. Když komunisté i liberálové odmítají stát, proč tedy stát zbytňuje? Proč platíme největší daně v historii lidstva? Proč roste cenzura, špiclování a represe? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Instituce státu je přirozená. Nelze ji obejít. Když nevládnou přirozené národní elity, vládnou pseudoelity. Jak v komunismu tak i v liberalismu se politici přirozeně oligarchizují. Nejde o státní zájem, ale o jejich zájem. Stát nerespektují, proto otevírají hranice a stát podřazují nadnárodním institucím. Komunisté i liberálové v rámci ekonomismu podporují volný pohyb osob a kapitálu.

Někdo další může namítnout, že to nesedí, protože socialistické Československo pod vedením KSČ představovalo silný a úspěšný stát. V osmdesátých jsme přece měli silnou armádu, STÁTOTVORNÝ NÁROD SE REPRODUKOVAL, byli jsme schopni postavit jaderné elektrárny a pod. Odpověď je opět prostá. V období normalizace se nevytratila idea státu. Byl podporován silný stát a do jisté míry měla podporu i rodina. Nakolik v této době byly prosazované tyto bohulibé aktivity, natolik se nejednalo o komunismus a liberalismus.

Levicový protistátní liberalismus válcuje celý Západ. Státy, které se nevzdaly ideje státu, rostou. Ať už jde o islámské monarchie, Čínu nebo Ruskou federaci. Islámské země brzy nahradí ekonomicky a mocensky Evropu. Čína ještě nedávno (dvě generace) řešila problém hladovění. Dnes jde o světového ekonomického lídra.

ČR řídí od jejího založení protistátní živly. Pro orientaci lze dát pár příkladů. Přirozené úloha žen při reprodukci je likvidována genderismem, což je podoba radikálního feminismu. Není podporovaný státotvorná národ, ale menšiny. Vymíráme. Tvrdé drogy jsou běžně dostupné mladistvým. Nemáme hranice a funkční armádu Ztratili jsme suverenitu. Dluh se dostává na nesplatitelnou úroveň a pod. Kulturní a genetické škody jsou větší, než byly v průběhu Třicetileté války. To máme oslavovat?

Světlo na konci tunelu není vidět. O současné vládnoucí protistátní spodině ani není třeba hovořit. Nicméně ani Babiš není dobrý státník. Stát si představuje jako firmu. Stát však není firma. Stát je mnohem víc, čemuž on absolutně nerozumí. Proto si do strany natahal různý odpad, jako je třeba Jourová. Okamura je pouhý podnikatel, který populisticky sbírá hlasy vlastenců. Stav je zcela zoufalý. 28. říjen stojí jen za odplivnutí.

Situace není dobrá. Nalézáme se v úseku extrémního státního úpadku. Co s tím? Bohužel, pravděpodobně kvůli záchraně budeme muset projít úsekem extrémně silného státu. Jde o faktickou danost. Těžko lze vymyslet něco jiného.