Mgr. Jan Sedláček: Vládní opatření jedním slovem: Holockdown

Poslední dobou mi přijde, že vláda dělá vše proto, aby obětí na životech bylo co nejvíce. Namísto zvyšování imunity obyvatel se vláda snaží, abychom byli v co nejhorší kondici a co nejnáchylnější k těžkému průběhu virózy.

Poté, co vláda od začátku března vyhlásila novou vlnu přísnějších zákazů, si snad už nikdo nemůže myslet, že se opravdu jedná o opatření zamířená proti šíření viru. Nejenže jsou ta opatření neúčinná, ale mnohdy nákazu spíše podporují. Jen tak namátkou – namísto malých obchůdků, kde jsou 2-3 osoby, si lidé pro ty samé věci půjdou na poštu, kde čekají klidně desítky lidí, nebo do supermarketů, kde jsou stovky lidí. A pokud by se ta nová opatření dodržovala (což se naštěstí dít nebude), tak bychom místo do lesa pár kilometrů za městem, kde se toulá jeden člověk na 50 hektarů, museli jít do městského parku, kde je teď hlava na hlavě.

Tohle je obecně známo. Co ale tak dobře vidět není, jsou další věci, které vyplývají z vládních opatření a které mají vliv na naše zdraví, především skrz psychiku.

Jak známo, psychika hraje značnou roli i v tělesném stavu člověka včetně jeho imunity (ne nadarmo se říká, že veselá mysl je půl zdraví). Asi každý může potvrdit, že setkávání s lidmi, ať už v hospodě nebo třeba na nějaké masovější akci, je určitým „generátorem dobré nálady“, kde si člověk „dobije baterky“ pro svoji duševní pohodu. Tím, jak vláda tyto možnosti omezuje, samozřejmě tato duševní pohoda slábne, člověk má pak pokleslou náladu a je mnohem náchylnější ke stresovým situacím, které pak negativně ovlivní i tělesné zdraví.

A těchto stresových situací navíc přibývá – právě kvůli vládním opatřením. Strach z krachu podnikání či z vyhazovu z práce, problematická výuka dětí na dálku, potíže s prací z domova (kombinace dvou předchozích věcí v malém bytě je stresovou situací sama o sobě), starosti se sháněním respirátorů a dalších dříve nepoužívaných věcí, atd.

Někomu se to může zdát jako malichernost. Avšak stres má prokazatelný vliv i na biochemické pochody v našem těle a zejména u starších lidí může být smrtící. Mám s tím bohužel smutné zkušenosti z naší rodiny. Moje babička před rokem a půl zemřela na žaludeční vředy způsobené stresem z psychického týrání od její dcery; podobně i švagrovou druhé babičky před 12 lety oslabil stres z psychického týrání od dcery a zhoršil jí stávající chronické nemoci natolik, že po pár měsících zemřela.

Dejme si to do souvislostí s tím, co se děje teď. Staří lidé jsou poslední rok v ještě větším osamění než dříve – ať už jsou v domovech důchodců, nebo u sebe doma, většina z nich se dočkala mnohem méně návštěv než obvykle. Teď se vláda dokonce pokusila je o možnost návštěv připravit úplně. Osamění je pro tyto lidi přitom velmi kruté a přináší jim značný stres. Navíc staří lidé v televizi neustále vidí hysterické reportáže, které zveličují význam nákazy, což v nich vyvolává strach. To vše oslabuje jejich duševní a následně i tělesný stav. Tito lidé (i bez kovidu) chřadnou a dříve umírají – a pokud k tomu navíc ještě chytí kovid, tak samotný pozitivní test je vystresuje natolik, že si „vsugerují“, že zemřou, a právě tato psychická stránka způsobí těžší průběh.

Kromě stresu se na horším zdravotním stavu podílejí také další faktory – například zanedbávání ostatních chorob. A to nejen ze strany lékařů a nemocnic (odložené operace a další „nekovidové“ zákroky), ale i samotných pacientů. Mediální hysterie totiž způsobuje, že se lidé bojí chodit k lékaři, když se o ně pokouší nějaká jiná než respirační choroba („přece teď nepolezu do čekárny, ještě tam od nějakýho chrchly chytím ten kovid…“). Kvůli tomu až příliš pozdě odhalí různé chronické choroby, které pak způsobí jejich smrt.

Do toho všeho vláda nařídila povinné nošení roušek či respirátorů i venku. Naštěstí už to málokdo dodržuje, ale u těch, kdo je opravdu nosí, to způsobí opětovné vdechování CO2 a tím špatné prokysličení tkání, což samozřejmě zhorší jejich buněčné zdraví (vím o případu, kdy stará paní zkolabovala, protože se jí přes roušku špatně dýchalo). Nemluvě o tom, že látka, z níž jsou vyrobeny, je semeništěm bakterií a plísní, které pak lidé vdechují.

Kromě toho vláda velmi účinně brání tomu, aby si lidé zlepšovali svoji kondici (a tím i imunitu). Zavřená fitcentra a další sportoviště, značně omezené venkovní volnočasové aktivity a teď i zákaz vycházek na oblíbená místa mimo katastr své obce – to vše způsobuje, že lidé více sedí doma, leniví, tloustnou a postupně se jim snižuje kondice – a tím pádem se mnohem víc lidí dostane do ohrožené skupiny.

Když si to všechno spojíme dohromady, vyjde nám, že vládní opatření dělají v ohledu boje s virem víc škody než užitku. Přístup vlády se dá popsat asi tak, jako když máte v domě myš a rozhodnete se jí zbavit tak, že celý dům vyhodíte do povětří. Ve výsledku máte z domu hromadu trosek – a myš to pravděpodobně přežije a skulinami mezi troskami unikne ven. Stejně tak vládní opatření (a také mediální hysterie) nejenže většinou nepomáhají proti viru, ale dokonce zabíjejí mnohem více lidí, než kolik jich zabije sám virus (dokládají to i čísla o úmrtnosti – viz zde nebo zde).

Abych ale byl objektivní: není to jen problém vládních stran. I většina opozice, zejména ODS a Piráti, vládní opatření podporuje, ač před veřejností pokrytecky tvrdí opak. Důkazem je nedávné hlasování, kde poslanci včetně opozičních vyzvali vládu k vyhlášení nového nouzového stavu, což Babišovi s Hamáčkem umožnilo provést současná zvěrstva.

Proto je potřeba na podzim jít k volbám a vytrestat jak vládní strany, tak i ty rádoby-opoziční za to, co provádějí.

Pokud ovšem volby vůbec budou. A pokud tu vůbec zbydeme my, voliči. Neboť pokud se budou opatření nadále zpřísňovat, tak brzy budeme pod drnem všichni. Nevyhladí nás však sám virus, nýbrž vládní holockdown.

obrázek: Pixabay.com