V těchto dnech si připomínáme již 21. výročí brutální vraždy mladého nacionalisty Miloše Reha, ke které došlo v Litvínově 16. května 1999. Toto výročí se stalo symbolem a každoročně přijíždějí do Litvínova uctít Milošovu památku nacionalisté ze všech koutů Čech a Moravy i ze zahraničí. Ačkoliv letos vzhledem k okolnostem nebylo možné připravit důstojnou vzpomínku pro veřejnost, nesmíme na tento čin zapomínat a Milošův odkaz si připomeňme.

Miloš Reho, mladý devatenáctiletý nacionalista, se v podvečer 15. května 1999 vydal oslavovat do zdejší restaurace Jáva. V pozdějších hodinách se zde skupinka nacionalistů dostala do konfliktu se skupinkou Cikánů, která přišla restauraci navštívit a vyvolávat konflikty. Nadávky, strkanice, běžná hospodská rozepře, za kterou si ale těžko můžeme troufat jednu nebo druhou stranu hodnotit či odsuzovat. Skutečná tragédie se začala psát ve chvíli, kdy se jeden ze skupinky agresorů vydal domů pro nůž a se svými dvěma kumpány počkali, až vyrazí litvínovští nacionalisté domů. Zde, v brzkých ranních hodinách, se po další strkanici vrhl jeden z nich na Miloše Reha, kterého na ulici před litvínovským nádražím ubodal.

Ačkoliv je jasné na základě skutečnosti, kdy pachatel si byl schopný dojít pro nůž a na místo konfliktu se posléze vrátit opatřen zbraní, že se jednalo o chladnokrevnou a připravenou vraždu, byl odsouzen pouze za „ublížení na zdraví s následkem smrti“ a odsouzen k mnohem nižšímu trestu, v jeho případě deseti rokům vězení. Jsme hluboce přesvědčeni, že tato nespravedlnost byla důsledkem systémové politiky dvojího metru a čin překlasifikován z vraždy na pouhé ublížení na zdraví na základě etnicity pachatele a výchozím postavení nacionalista versus příslušník minority.

Pietní shromáždění navštívily za dlouhých dvacet let veřejných akcí dozajista tisícovky nacionalistů, aby uctili památku zavražděného a upozorňovali na problémy, které tíží naši zemi, na hodnoty, které Miloš Reho vyznával a které jsou nám blízké. Aktuální jsou pořád, nyní možná ještě více než kdy jindy. Národ ukolébaný donedávným ekonomickým vzestupem otupěl ke svému okolí a přestal být ostražitý, zapomněli jsme na to, že jsme Češi a že musíme podporovat v první řadě sami sebe navzájem, že jeden bez druhého jsme slabí a jen společně můžeme jako národ přežít v současném světě. Ostatně, také vzpomínka na Miloše Reha spojovala vždy nacionalisty bez ohledu na stranickou příslušnost či drobné a nepodstatné rozdíly.

Ke sblížení národa může paradoxně pomoci i situace, kterou zažíváme v těchto dnech. V krizi je vše jinak a dosavadní vzorce chování přestávají platit. Soudržnost při šití roušek může být jedním z těch pozitivních náznaků. Opatření vlády ubíjející malé živnosti a nahrávající naopak korporacím založeným na zahraničním kapitálu značí zase opak. Národní demokracie vydala celý balíček doporučení, jak ze současné krize vyváznout se vztyčenou hlavou, naleznete je ZDE. Ve výsledku je vše na nás, na každodenním jednání nás všech.

Miloš Reho obětoval pro své myšlenky život. My jsme povinni jeho odkaz šířit dál. Jsme povinni vybojovat pro národní myšlenky v naší společnosti místo, které jim náleží. Možná právě nyní nastal čas na renesanci národovectví. Nepropásněme tuto příležitost!

Jan Mrázek