Minulou neděli jsem napsal, že současná vláda je nejhorší vládou, jakou tu v historii České republiky máme. Byly tu sice trapné vlády, podivné úřednické vlády a já nevím jaké ještě jiné vlády, ale žádná vláda se tak rychle nezdiskreditovala, jako tato. Topolánek se stojícím pérem někde v Berlusconiho vile, Paroubek naparující se – „pánové, kdo z vás to má“, Špidla a jeho „zdroje tu jsou“, Gross v bermudách, Peter Nečas přezdívaný Peter Nagy, prostě vždy nějaký premiér, za kterého vás – alespoň v určité fázi – hanba a stud fackovala. A teď tu máme pana „Slušného“, který na billboardech před volbami tvrdil, že za něj se rozhodně stydět nebudeme. Měl pravdu. My z něj rovnou zvracíme…

Jeho vláda je totiž absolutní propadák. Pro lidi zatím nehnula ani prstem. Od prosince, kdy se ujala moci, nic nedělala, pouze se dva měsíce vezla na vlně nesmyslných proticovidových buzeračních opatření, které sama – když byla v opozici – kritizovala. Zrušila je pouze až ve chvíli, kdy věděla – podle mého soudu dopředu, od tajných služeb – že bude nějaký konflikt na Ukrajině. Tehdy proticovidová opatření odpískala, aby vzápětí ihned vyhlásila vlastní nouzový stav – kvůli uprchlíkům. Prostě nouzový stav je super, to má ráda každá vláda, a když ta současná nemohla mít nouzák kvůli covidu, tak si ho vymyslela kvůli Ukrajině. To hlavní ale je, že vláda začala pracovat až od 24. února. Jak vypukl konflikt na Ukrajině, vláda si vyhrnula rukávy a začala makat. Zavírat weby, stíhat občany, vyhrožovat jim. Od té doby maká – ale jen pro Ukrajince. Na „domácí“ kašle dál, jako na ně kašlala od 17. prosince.

A lidé jsou skutečně naštvaní, když vidí, jak vláda pečuje o „běžence“, kteří si zde vyzvednou dávku, koupí nové ojeté auto a vrátí se na Ukrajinu, zatímco Čech nestíhá platit složenky. Lidé to samozřejmě cítí, že je vláda svou nečinností a odmítáním přijetí určitých opatření (například odmítáním zastropování cen) doslova ohrožuje. Vláda by totiž mohla dělat spoustu věcí, ale nedělá je, a tím pádem nás vydává všanc nejistotě, ekonomické nestabilitě, inflaci, drahotě. Tohle odskáčou – až na ty bohaté – všechny rodiny, celý stát, celá země. Vládě to je ale – zdá se – jedno…

Že tento průser (inflace) nastane, bylo jasné už během covidu. Částečně to jde i na vrub předchozí vlády, kterou nemám žádný důvod chválit. Údajná proticovidová opatření likvidovala živnosti, podniky, pracovní morálku, psychiku a zdraví národa, seniory, výuku dětí apod. O vakcínách raději ani mluvit nebudu. Aby se vykompenzovalo to, že vláda brání lidem v práci a v podnikání, rozdávaly se horentní sumy, kvůli kterým se republika zadlužovala u mezinárodních banksterů. Pro to nejsou slova omluvy. V té hysterii se ale chovaly podobně blbě všechny vlády světa, alespoň toho západního. Jistě to bylo proto, že i ony jely podle jednotných notiček, které od mocipánů světa dostávaly. Dá se tedy namítnout, že tam byl jen malý manévrovací prostor pro vlády, aby se zachovaly nějak suverénně. I tam, kde se obvyklá opatření proti covidu nerealizovala, to nebylo z rozhodnutí vlád, ale mocipánů světa – bylo jejich záměrem na některých zemích vyzkoušet opačné postupy.

Válka na Ukrajině se mocipánům světa také náramně hodí a vyhovuje jim, pomáhá totiž nasunovat Velký reset, neboli velké zchudnutí. Na druhou stranu je ale pravda, že v tomto případě nestojí všechny země v jednom šiku. Jistě, na první pohled všechny země Západu Rusko odsoudily, jistě, všechny země chtě nechtě přijaly sankční balíčky, jistě, na všechny země Západu je Spojenými státy vyvíjen nátlak, aby přestaly obchodovat s Ruskem, ale zdá se, že se s tím každá země snaží popasovat jinak a snaží se v nové situaci manévrovat tak, aby tím sama sebe co nejméně poškodila. Pouze Česká republika se chová jak ten největší blázen, který – kdyby mu ve Washingtonu rozkázali, že má vyskočit z okna – vyskočí z okna. Vláda fanaticky a slepě odezírá z úst americké administrativy, není schopná oponovat, vyjednat si výjimku, postavit se za zájmy občanů. Jen srazí podpatky a běží vykonat národní sebevraždu. Je to tak odporné, že pro to nenalézám slov.

Jak by se to naopak dělat mělo, nám ukazuje Maďarsko, které si už od roku 2010 piplá své národní zájmy a neustále se v tom zlepšuje. Ale i další země Evropy se snaží zachovat si chladnou hlavu. Dělají něco proti zdražování pohonných hmot a energií. Snaží se vyjednat si nějaké výjimky. Uvědomují si, že se nemohou od ruské ropy a plynu odstřihnout tak snadno, jak se to politikům snadno říká. Některé země se dokonce nové situace snaží využít (jako například Turecko).

Jít maďarskou cestou by přitom bylo tak snadné. Bylo by to tak populární. Nic extra by to nevyžadovalo. A lidi by vám za to utrhli ruce. Prostě byste jen řekli, že se vás válka na Ukrajině netýká a že si kvůli ní nebudete pálit prsty. A že potřebujete i nadále levný plyn a ropu z Ruska, protože chcete stabilní ekonomiku, protože už tak (kvůli covidu) dostává zabrat a není důvod, proč jí ještě více pouštět žilou. Nemuseli byste ani hnout prstem, jen byste zachovali současný status quo. Prostě byste i nadále obchodovali s Ruskem, protože každá země má sobecky hájit své vlastní zájmy a ne blábolit něco o lidských právech a montovat se do sporu třetích stran – kde se tak děje, je to vždy jen vějička, zástěrka, výmluva. Výsledek takové politiky by byl skvělý – všude by zuřila ekonomická krize, ale naše země by prosperovala. Válka na Ukrajině by se jí ani nedotkla. Nebyl by důvod cokoli měnit. Ať si ostatní země klidně podřežou své vlastní větve, na kterých sedí, ale v našem zájmu je udržet ekonomiku v chodu, rodiny a podniky ve finančním a energetickém bezpečí, prostě klasika. Konzervativní pozice. Ne plašit a hysterčit, jak mají liberálové a neomarxisté ve zvyku – tu kvůli CO2, tam kvůli rýmičce, tu kvůli právům transsexuálů, tam kvůli vojenskému konflitku dvou zemí, do kterého nám nic není…

Vláda, která by šla Orbánovou cestou, by byla nejpopulárnější vládou, vyhrávala by – jako Orbán – jedny volby za druhými s ohromnou většinou. Pracovala by pro lid, lid by to viděl a v každých volbách by ji odměnil, podpořil, dal by jí další mandát. Vláda, která by zajistila lidem stabilitu klíčových komodit, která by pragmaticky nakupovala plyn a ropu tam, kde to je nejlevnější, takovou vládu by si lidi hýčkali. Byli by jí vděční. Vlastně by skoro nemusela dělat ani nic jiného a přesto by byla úspěšná. Stačilo by jen garantovat, že nezchudneme, že si udržíme životní standard, že si nebudeme muset (kvůli potrestání Putina) utahovat opasky sobě a svým dětem, že se země nebude muset zadlužovat. I to by bylo – v této bláznivé době – ohromně moc. Jenže něčeho takového je schopná jen sebevědomá vláda – a takové my u nás nemáme.

Nejsme suverénní země. Jednak proto, že jsme vstoupili do EU a NATO, jednak proto, že jsme se na konci studené války zradou Gorbačova dostali do americké sféry vlivu a Sověti nás nechali Západu napospas. A Západ nás samozřejmě nepřišel zušlechťovat a vést k prosperitě, ale vysávat, politicky zneužívat, rozkrádat a ožebračovat. Na tom se nic nezměnilo za celých dlouhých 33 let. Proto je i naše pozice daná – pokračujeme ve svatováclavské tradici posílání volů do Reichu. A pokud se něco nezmění globálně, jen tak se z této pozice nevymaníme.

S tímhle jen tak někdo nepohne. Žádná vlastenecká strana, ani Národní demokracie. Ani kdyby se vlastenecké strany spojily, nic s tím nesvedou. Volbami se to totiž změnit nedá. Z parlamentu se to změnit nedá. Že by to změnila SPD – zapomeňte.

Západ nás jen tak nepustí, to by se musely zase nově rozdávat karty, jako na konci studené války. A i když je válka na Ukrajině poměrně nečekaná událost, která jistě na globální šachovnici mnoho změní, tak velká změna se čekat nedá. Nejspíše dojde k dělení Ukrajiny, Rusko si utrhne kus, Polsko si utrhne z druhé strany, bude vytyčená nová dělící linie, nová „železná opona“. Rusko si vytvoří nárazníkové pásmo, které potřebuje, Američané zase nasunou své vojáky a rakety místo na Ukrajinu na Slovensko a do České republiky. Paradoxně se naše situace ještě zhorší, protože američtí vojáci na našem území nebudou znamenat žádný prvek bezpečí, ba naopak. Budeme pod ještě větším vlivem USA…

Kde je pointa? Není.

Kde je nějaký optimistický závěr? Neexistuje.

Je v mém nedělníku alespoň zrnko naděje? Možná.

Spíše se připravme na to, že to jen tak lepší nebude, že každá další vláda bude jen a jen horší, že nás ekonomicky nečeká nic dobrého a že pokud budete chtít být v životě šťastní, budeme si muset zdroj štěstí najít v jiných hodnotách, než v těch, ve kterých jsme byli zvyklí uvažovat až dosud.

Ale – nevěšte hlavu. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře…

Vlasti zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie

úvodní obrázek: CD89.cz