Vážené dámy, vážení pánové, ačkoli hrdost na českou státnost, státní samostatnost či připomínání si velkých okamžiků českých dějin nepatří k silným stránkám polistopadového režimu, i ti, kteří se jinak o historii nezajímají, snad z médií museli zaznamenat, že republika slaví sto let od svého založení. Výstav, pořadů a vzpomínkových akcí je hodně, jak se na takové pěkně kulaté výročí sluší.

V dalším díle našeho seriálu máme možnost nahlédnout do zákulisí života Adama B. Bartoše a jeho Národní demokracie, že to bude rozhovor zajímavý nám jistě prozradí již to, že Adam B. Bartoš byl souzen za své politické aktivity a za vydávání knih, při tomto politickém procesu, (což je takřka nemožné) přišel o autorská práva na své knihy. Celý proces i jiné Adamovy kauzy můžete sledovat na blogu Tomáše Peciny Paragraphos.

K sepsání tohoto článku mne vedly informace, které se jednak dozvídám od svých přátel a kolegů, jednak ty, které není těžké dohledat na mainstreamových zpravodajských webech, protože neuplyne týden, aby média nepsala o sporech v jednotlivých buňkách SPD a o odchodech jejich členů. Nemá smysl vyjmenovávat všechny případy, které vypluly na veřejnost v posledních měsících, myslím, že každý zaznamenal v SPD určité pnutí a neshody.

Vážený pane předsedo, vážení účastníci kongresu, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vážím si pozvání na Váš kongres a je mi moc líto, že se ho nemohu osobně zúčastnit, posílám proto alespoň krátkou zdravici a přeji Vašemu jednání zdar, mnoho tvořivých myšlenek a upevnění vzájemných vztahů.

Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, přátelé, kamarádi, národní demokraté, dovolte, abych po slovech, kterými vzpomínáme na vůdce národa Karla Kramáře, řekl několik slov k aktuální politické situaci, jak bývá poslední roky při této příležitosti naším zvykem. Zde, u hrobu Karla Kramáře, který nejen svými slovy, ale hlavně činy přivedl český národ ke svobodě, cítíme potřebu pojmenovat to, co z našeho pohledu národ aktuálně nejvíce ohrožuje. Ne snad proto, abychom si Karlu Kramářovi postěžovali, kam to republika za 100 let dovedla, neboť ani v jeho době nebyla situace jednoduchá a jako on bojoval tehdy, musíme bojovat i my nyní a v tomto smyslu si nestěžujeme, ba právě naopak vyslovujeme závazek stav […]

Můžete něco krátce povědět o činnosti vaší strany ? Národní demokracie vznikla roku 2014, přesněji řečeno, byla obnovena, protože navazuje na stranu téhož jména, kterou roku 1918, tedy přesně před sto lety, založil a vedl první premiér Československa, Karel Kramář. Proto je zahraniční politika Národní demokracie od počátku ovlivněna hlubokými sympatiemi k Rusku a s obdivem sledujeme pronárodní politiku Vladimíra Putina, stejně jako jeho uvážlivou zahraniční politiku, která je zárukou stability a míru v Evropě a ve světě. Národní demokracie je národoveckou (nacionalistickou) stranou, v etických otázkách stranou konzervativní (úcta k tradičním hodnotám), usilující o nezávislost a suverenitu České republiky, tedy vystoupení ČR z NATO a EU (princip neutrality), aby […]

Jen pár set metrů od našeho hotelu se nachází zajímavá stavba. Obří sanatorium ve stylu brutalismu připomínající vesmírný koráb na dlouhé noze. I dnes, po 33 letech (byl dokončen roku 1985), působí toto betonové monstrum svou nezvyklou konstrukcí a ohromnými rozměry majestátně, a to i navzdory svému špatnému technickému stavu. Dnes je to hotel Kurpaty, dříve sanatorium Družba. Stavěli ho Češi a Sověti společně v letech 1980-1985, na počest osvobození Československa Rudou armádou. Řekl mi o něm Alexandr, který si pamatuje, že se Češi na jeho stavbě podíleli, z dob své tehdejší rekreace. Ostatně, dokládá to i pamětní deska na něm upevněná.

Kdykoli jsem cestoval do zahraničí, cestoval jsem bez roamingu. Můj telefon tak byl v cizině hluchý, a já trochu nervózní, že nevím, co se děje a kdo mne shání. Tak jsem si tentokrát roaming zařídil a těšil se, jak si budu esemeskovat s manželkou. Ale ouha. Na letišti v Simferopolu koukám, že zde nejsou žádné sítě. Ani jedna z mých simkaret se nechytá. Mí kolegové jsou na tom stejně. Telefon máme po celou dobu pobytu hluchý.

Národní demokracie od svého počátku podporovala kroky ruské diplomacie v napjaté atmosféře ukrajinského Majdanu. Mám pocit, že jsme s tímto postojem byli – vedle komunistů – na politické scéně jediní. Když se pak obyvatelé Krymu v referendu rozhodli pro připojení k Ruské federaci, vnímali jsme to jako správný krok. Naopak jsme odsuzovali aktivity ukrajinské junty, která se s tímto stavem nedokázala smířit a chtěla ho zvrátit i za cenu násilí. To se naštěstí nepovedlo. A čas ukazuje, jak byl návrat Krymu Rusku důležitý. Pociťují to i lidé na Krymu. Krym prosperuje a hospodářský růst se zde zvedá závratným tempem, o kterém si Západ může nechat leda jen zdát.

Několik posledních let pravidelně s pár kolegy vzpomínám výročí smrti generála Radoly Gajdy položením kytice k jeho hrobu na Olšanských hřbitovech. Nezažil jsem ty nejlepší roky této tradice, kdy se v devadesátých letech u hrobu scházely desítky národovců, převážně z řad Vlastenecké fronty.

Liberální demokracie prožívá možná své nejtěžší období. Nejenže je celosvětově vystavena kritice konzervativní pravice, tradiční levice, národoveckých subjektů či protestních hnutí, které sílí a vytlačují středové liberální strany z vlád, tento jev má navíc téměř v každé evropské zemi svou konkrétní podobu, Českou republiku nevyjímaje.

Sborník č. 2 edice Národovecká knihovnička je věnován postavě Tomáše G. Masaryka z takového úhlu pohledu, který moc neznáme a který vyvrací některé zažité mýty. Více si přečtěte v předmluvě ke sborníku.

Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie, hostem Svobodného vysílače, kde hovoří o soudním procesu zakončeném 26. ledna 2018 (žaloba, charakteristika, průběh, prokazování, informace ze zákulisí a další).

Sborníčkem, který dostáváte do rukou, vypořádávám se, a skrze mne i Národní demokracie, rovnou s třemi kulatými výročími, které připadly na letošní podzim, a k nimž jsme se nestihli vyjádřit včas vzhledem k nedávno proběhlým volbám do Poslanecké sněmovny. Snad alespoň takto, byť opožděně, můžeme zaujmout svůj postoj a dát na vědomí, jak na události, které jsme si nedávno připomněli, nahlížíme.