Protesty včera provázely čarodějnici Makrelu po celé trase. Začalo se v areálu ČVUT u fakulty architektury, kde se Národní demokraté připojili k již čekajícím vlastencům. Rozdávaly se letáky s reklamou na Mein Jihad. Zde měl velice výživné vystoupení Jirka Černohorský. Makrela nám byla na dohled a skandování Scheisse Merkel! a hlasité bučení a vypískání nemohla přeslechnout. Z ČVUT je mi na blití – tato úžasná skupina VŠ, ze které vždy vyzařoval odpor proti útlaku, je obrannou baštou slunkomančů.
Následoval přesun k Pražskému hradu k severnímu vjezdu, kde byla akce úsvitářů – už zde čekaly slimácké čubky v nikábech přivázané na řetěz. Lžidomédia v tichosti přešla fakt, že někdo najel terénním autem do kolony Makrely. Toto nám sdělil týpek z antikonfliktního týmu. Proto se ptám: jestliže do něj najel, měl v úmyslu něco více? Třeba vystřelit nebo hodit nálož!? Jsem už na tomto světě docela dlouho, ale v životě jsem neslyšel, že by nějaká státní návštěva nadzvedla Čechy způsobem vedoucím až k útoku na kolonu návštěvy!!!

Za halasného pokřiku „Merkel muss weg!“ projela nejdříve falešná kolona vozidel a následně kolona s čarodějnicí. Po informaci, že 5. kolona slunkomančů se v nepříliš hojném počtu srotila před západní branou Hradu, vypravili jsme se podívat na polského Peszynského placeného maďarským Sorosem za rozvracení naší země. Slunkomanči byli klidní a nebyl důvod k odlovu. Zatím je ještě doba hájení. Kolegové ze Slovenska, kteří přijeli podpořit naše protesty, začali pouštět písničky Ortelu, což jim bylo PČR zakázáno. Po chvíli se skupina vlastenců dala na pochod k Lichtenštejnskému paláci na Kampu, kde měla Makrela připravené krmení.

Při průchodu Harantovou ulicí se nám podařilo zachytit kolonu Makrely přímo. Dostala ukázku, jak ji Češi a Slováci milují. Opět zaznělo oblíbené Scheisse Merkel, zdvihly se desítky prostředníčků. Pokračovali jsme k Lichtenštejnskému paláci, kde jsme potkali členy Pegidy z Německa. Makrela se krmila dlouho. Více než 2 hodiny. Protestující diskutovali na téma, zda se Makrela též krmí rybou a někteří jí od srdce přáli, aby jí zaskočila kost a ten zbytek nemohl z jejího těla vyjít alespoň 7 dnů. Přitáhla též skupinka rozslunečněných „vítačů“. Dav se rozdělil na dvě skupiny. Ti, kteří se nebáli hudby Tomáše Ortela a songů jako Mešita, a zbytek vlastizrádných hoven zezadu sledovaných tajnými. Potěšilo mne, kolik řadových policistů se zaujetím poslouchá písně Ortelu a věřím, že po akci si je najdou na netu. Kolem 21.30 se nažraná Makrela nasoukala do vozu a těžkooděnci jí mezi námi proklestili koridor. Pískot a nesouhlasné pokřiky spolu s lesem zdvižených prostředníčků nemohla nevidět a neslyšet. Nebylo nás mnoho, ale je důležité, že ta řeznice Evropy viděla nesouhlas.