Aneb Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Tím volem jsme samozřejmě my, respektive všechny státy Višegrádské čtyřky. Nejdřív si Maďarsko trouflo splnit svou povinnost hraničního státu EU a chránit její vnější hranice a drze začalo stavět plot na hranicích se Srbskem. Pak Slovensko a Česko začaly odmítat povinné kvóty, načež se na ně snesla bouře nevole, hlavně ze strany Rakouska a Německa, která přes rakouskou výhrůžku odmítnutí evropských dotací, pakliže se neumravníme, vyvrcholila nepokrytě agresivním výrokem Němce Martina Schulze, toho času předsedy Evropského parlamentu, o možnosti použití síly.

A teď najednou se dozvídáme, že Německo, které po typicky německém velkohubém otevření hranic už po několika dnech rezignovalo a přikročilo k uzavření hranice s Rakouskem, jež – na rozdíl od Maďarské hranice vnější – je hranicí vnitřní, neboť hranici se Švýcarskem nelze za vnější tak úplně považovat.

Německo tedy jako první zrušilo Schengenskou dohodu.

Učinilo tak zcela samostatně a bez konzultace. I český ministr vnitra se podle svých slov dozvěděl o německém rozhodnutí až z médií. Reprezentanti Německa se prý neobtěžovali ho informovat. Samozřejmě. Česká republika může, jak víme, tak akorát mlčet. A poslouchat. Což nám jako protektorátnímu území přísluší. Vědí vůbec, že máme nějaké ministerstvo vnitra a nějakou vládu?

Může si Německo tvrdit jak chce, že se jedná o dočasné kontroly, my o dočasnostech víme své. EU pokrytecky hlásala nekonečnou humanitu vůči komukoliv a ve své touze po hegemonii přestala dodržovat vlastní pravidla a jen zakrývala skutečné příčiny uprchlické krize. Potvrdila tím nejenom začátek konce Schengenského prostoru, ale celkovou neschopnost bruselského byrokratického kolosu a tudíž začátek svého vlastního konce. Ještě se bude nějakou dobu pyšně natřásat, mávat svou ohvězdičkovanou vlajkou, která vlastně neexistuje, i když visí poslušně i na Pražském hradě, může dál tisknout svá nekrytá eura a hrát své obvyklé hry o jednotě. Konec se přiblížil a je neodvratný.

Doufejme jenom, že česká vláda opravdu začne uskutečňovat svůj zatím spíše deklarovaný úmysl posílit ochranu hranice, především s Rakouskem, neboť „uprchlický“ proud si začne hledat jiné koryto. Parlamentní strany, zejména ty u moci, budou však pravděpodobně těžko obracet, neboť dosud zastávaly postoj, kterým sluší poslouchat hlas svého pána, a měly plnou hubu kritiky těch, kteří na nebezpečí včas upozorňovali. Nadávaly jim do xenofobů, rasistů a nacionalistů – a najednou jim mají dát za pravdu? Z našich politických stran je takovým otloukánkem zejména Národní demokracie, která od počátku postoj vlády kritizovala a nejen to – přišla s jasnými návrhy řešení. Místo toho jí bylo vládními činovníky a celým tím komediálním mediálním prostorem hlavního proudu spíláno jen za to, že na její demonstraci kdosi přinesl makety šibenic, což doposud bylo velkoryse u jiných přehlíženo. Nastal čas, aby si vláda i média začaly všímat i těch podstatnějších skutečností, přestaly se vyžívat v povrchním kritizování neexistujících problémů a podívaly se i na návrhy, které Národní demokracie předložila k řešení současné krize.