Nic než národ má právo na existenci a za to, co se dělá pro vlast, se neplatí!

V životním krédu Mgr. Jana Skácela se spojují dvě velké pravdy, dva velké ideály dvou velkých mužů našeho národa, Otce vlasti JUDr. Františka Palackého a JUDr. Aloise Rašína, hlavního organizátora vyhlášení nezávislosti samostatné republiky, jenž se stal terčem anarchistického vraha.

Všechny tři muže pojí velké oběti pro vlast a národ, mnohdy zpečetěné žalářem a společenskou ostrakizací. Všichni tři právníci a jak my pevně doufáme, bude v brzké době možno říci, všichni tři se zapsali do dějin našeho národa velkým písmem.

Je symbolické, že pamětní desku na hotel Zlatá štika v Pardubicích, na památku posledního veřejného projevu Aloise Rašína, umísťoval otec Jana Skácela.

Pardubický rodák, někdejší politický vězeň, vynikající šachista, dělník, později podnikový právník, dnes ekonomicko-právní poradce. Muž excelentní paměti a pevného životního i politického postoje, který mu vynesl především úctu a obdiv přátel, spolustraníků, ale i politických protivníků. Hrdý národovec a vlastenec, v obecné sféře konservativec.

Dává silný důraz na soukromé vlastnictví, ale se sociálním akcentem a silnou úlohou státu.

Mgr. Jan Skácel se narodil 13. září 1934 v Pardubicích, v podnikatelské rodině, která byla aktivně činná v Národně demokratické straně. Matka Jana Skácela vstoupila v roce 1945 na doporučení bývalého živnostenského tajemníka Františka Přeučila do Čs. strany národně socialistické a současně rozšířila rodinnou továrnu na zpracování slídy, která v roce znárodnění zaměstnávala 155 pracovníků. V roce 1947 se stala členkou představenstva ČSNS a za tuto stranu zasedala i v Ústřední radě žen. V roce 1950 byla zatčena a spolu s Janovým nevlastním otcem odsouzena k dvaceti pěti letům žaláře, nevlastní otec k jedenácti. Oba byli propuštěni na amnestii presidenta republiky v roce 1960.

Jan Skácel nejprve pracoval jako účetní, posléze byl v rámci „akce 77 000“ převeden do výroby. Pracoval v Tesle Pardubice jako pomocný dělník, v podniku, kde před šestnácti lety byl jeho dědeček ředitelem. Následně byl přesunut na brigádu na Důl Čs. armády do Karviné, kde se v roce 1953 zúčastnil stávky, za což byl čtyři měsíce vězněn.

Po propuštění se vrací do Pardubic, absolvuje základní vojenskou službu, po které odchází do Prahy, kde je v roce 1961 opět zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení za podvracení republiky. Po svém propuštění pracuje v různých dělnických profesích.

V roce 1968 dokončuje střední školu a vstupuje do Československé strany socialistické.

V roce 1976 úspěšně absolvuje Právnickou fakultu University Karlovy.

Do roku 1989 pracuje jako právník u Pražské stavební obnovy. V roce 1990 se stává poslancem Národního výboru hl. města Prahy (dnešního magistrátu hl. m. Prahy) a spoluzakládá Národně sociální stranu, kde zastává funkci generálního sekretáře. V roce 1992 aktivně organizuje kampaň za zachování Československé republiky, stává se členem Národně demokratické strany, ze které v roce 1998 odchází. Od roku je 1999 členem Vlastenecké fronty, jejím mluvčím a v letech 2000 až 2001 jejím předsedou. Od roku 2001 připravuje instalaci politické strany Národní sjednocení a tuto úspěšně zakládá o rok později. Z postu předsedy NSJ odchází v roce 2004. V roce 2005 vstupuje do Českého hnutí za národní jednotu a stává se jeho místopředsedou. O rok později z ČHNJ vystupuje.

Od září 2008 je členem a prvním místopředsedou Národní strany. Jako dlouholetý bojovník za české národní zájmy byl v srpnu 2005 zvolen volebním lídrem Národní strany ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu v roce 2006.

Později se vrací do ČHNJ a je jejím předsedou až dosud. Od roku 2014 úzce spolupracuje s Národní demokracií a je jejím čestným členem. Téhož roku kandidoval na třetím místě kandidátky Národní demokracie do Evropského parlamentu, účastnil se i všech dalších voleb na kandidátce Národní demokracie (volby do magistrátu hl. m. Prahy 2014, krajské volby 2016, sněmovní volby – Rozumní 2017.

Jan Skácel je ženatý, má dvě děti. Bydlí v Praze 10, kde v roce 2005 kandidoval do Senátu ČR. Mezi jeho zájmy patří šach, literatura, historie a politika. Za politické vzory považuje Karla Kramáře, Ladislava Rašína a Vlastimila Klímu, se kterým se znal osobně a Josefa Nestávala a Františka Přeučila, odsouzené s Miladou Horákovou, se kterými se často potkával při rodinných návštěvách.