V předvečer oslav 100. výročí založení Československa jsme položili několik otázek našim bývalým spoluobčanům Rusínům:

– Téměř nikdo z Rusínů, kteří žijí v Zakarpatí, v bývalé československé Podkarpatské Rusi, není pozván v Prahu k oslavě 100. výročí ČSR. Proč si myslíte, že tomu tak je?

– Jaké jsou důvody pro takový postoj k Rusínům ze strany oficiálních českých představitelů? – Kdy, kde a jak se oslavuje 100. výročí založení Československé republiky v Zakarpatské oblasti Ukrajiny?

– Domníváme se, že české úřady by neměly zapomenout na historii a měly by podporovat rusínsky národ, který dnes žije pod protektorátem ukrajinské moci. Ale odpovídat za činy orgánů České republiky samozřejmě nemůžeme! Vedoucí představitelé České republiky a Slovenska se obávají kritiky ze strany EU a konfliktů s NATO! A zavírají oči nad situací jejich rusínských bratrů! Jsme stále bez možností hájit naše práva v právním poli dnešní Ukrajiny, abychom neohrozili svobodu a život našich rusínských spoluobčanů.

– Myslím, že byly vzaty v úvahu okolnosti rozchodu s Podkarpatskou Rusí – Zakarpatskou republikou. Koneckonců vstup tohoto regionu do Československé republiky byl spojován s mnoha nesplněnými sliby. Zejména nedošlo k rovnocennému postavení Podkarpatí a ostatních správních území (Čechy a Slovensko). Dokonce i Podkarpatské Rusi byla autonomie udělena teprve koncem 30. let.

Ale hlavní věc je, že čeští politici se pravděpodobně obávali obvinění z podpory separatistických názorů od Ukrajiny. Ale bojí se zbytečně, protože nebezpečí odpojení od Ukrajiny neexistuje: v této věci obyvatelé Zakarpatí velmi respektují stávající pořádek a nikdy takové úmysly neprojevili. Všechno, z čeho jsou obviňováni obyvatelé provincie v médiích, je pouze nálepkování. Pozvánka na oslavy by nebyla zbytečná nejen ve světle našich společných dějin, ale také v souvislosti s blízkými kontakty na Zakarpatí, které jsou nyní založeny v oblasti cestovního ruchu (každoročně přijíždí až deset tisíc turistů z ČR a stovky tisíc Zakarpatců jezdí za prací a na zájezdy do ČR), stejně jako na meziregionální úrovni (v praxi se velmi aktivně realizují dohody o spolupráci s Vysočinou, Pardubickým, Moravskoslezským a Ústeckým krajem).

O plánech jak oslavit sté výročí zapojení Podkarpatské Rusi – Zakarpatí do Československa nevím. Avšak o této skutečnosti bylo slyšet na tzv. Českých dnech, které se konaly v Užhorodě letos od 28. do 30. září. Čestnými hosty byli čeští poslanci a diplomaté, představitelé státních orgánů a místní samosprávy Ústeckého a Plzeňského kraje a Vysočiny. České dni se slaví již několik let v řadě. Kromě oficiálních akcí se tam čepuje pravé české pivo a připomínáme historické události, ke kterým došlo v naší zemi během naší společné historie s ČSR.

– Odpovědi na všechny otázky? Narovinu, nemám ponětí!

– Domnívám se, že na státní úrovni se rozhodli nezhoršovat vztahy s Ukrajinou, protože situace není jednoduchá. Pro takové slavností je nutné pozvat oficiální delegaci. Podkarpatská Rus (Zakarpatí), jako součást území Československa, se dobrovolně a po dohodě s vládou Československé republiky stala součástí SSSR a musí být zastoupena oficiální autoritou. V zásadě, když vycházíme z platných právních norem a se souhlasem obou států s procesem postoupení Podkarpatí Sovětskému Svazu, samozřejmě při zohlednění událostí roku 1945, jsem si jistý, že neexistuje nic protiprávního na účasti takové delegace na slavnostech. Ale v současné době by v případě samostatného rozhodnutí správní orgány byly okamžitě na Ukrajině prohlášeny za separatisty a nepřátele lidu. Účast na oslavách na státní úrovni je taky nepravděpodobná, protože existuje touha zapomenout, kdy a jak se západní regiony staly součástí našeho současného státu. Ve skutečnosti to jsou problémy jak pro Čechy, tak pro nás, ale to je realita moderní Ukrajiny. Bylo by ještě více problémů s Rusíny. Řešily by se otázky, jaké organizace pozvat, koho budou reprezentovat na oficiálních akcích? Dokonce ani rusínské organizace kontrolované speciálními službami tam nebudou posílány, protože by z toho vznikla diskuze ve společnosti. Přítomnost nekontrolovaných rusínských organizací ze Zakarpatí, ale i ze zahraničí by byla oznámena u nás na Ukrajině jako nepřátelský krok Čechů a Slováků. Možnosti by se samozřejmě daly nalézt, ale Češi a Slováci se rozhodli, že to za ty komplikace nestojí.

– Nejsem obeznámen s tímto tématem a s otázkami, na které se mě ptáte.

– Pokud vím, tak v České republice podnikají podkarpatští Rusíni Vasily Dzhugan a Michail Tyasko. Ve svých publikacích psali, že byli přítomni na nějaké oslavě, avšak jestli se jednalo o 100. výročí vzniku Československa nebo o něco jiného, to nevím. Ale zastoupení Rusínů ze Zakarpatí v Česku dnes dle současné interpretace ukrajinských úřadů v sobě nese velké nebezpečí. Je možné automaticky obdržet obvinění ze separatismu, které i já často slyším na svou adresu. Jak vím, tak naše vláda již pronásledovala Džugana a Tyaska, takže pro ně bylo snadnější přijít na tuto událost, protože už netrpěli z nového dodatečného pronásledování. Jedná se o naše rusínské aktivisty, kteří vědí, co se děje na Ukrajině a zejména na Zakarpatí. A některé rusínské skupiny věří, že tito pánové zastupují jejich zájmy.

– Koho Češi pozvali? Z našich rusínských kruhů absolutně nikoho! Já bych to určítě věděl. Domnívám se, že právě vedení naší oblasti „se o to postaralo“. Oni jsou takoví, že až přijdou cizinci, například z OBSE, tak jim představí nějakou důvěryhodnou osobu, která bude tvrdit, že Rusíni na Ukrajině jsou v pořádku, že neexistuje žádná etnocida! Ale upřímně, skutečnost je taková, že mě například důrazně doporučili, abych se neúčastnil takových událostí. Ukrajinská SBU si ode mě vyžádala podepsané prohlášení (!), že se nebudu zabývat neschválenou politickou činností.

Důvod jednání českych představitelů vůči podkarpatským Rusínům je pro mě neznámý a nepochopitelný.

Dali jsme hodně úsilí například do obnovení památného kamene a desky T. G. Masaryka v Buštíně. Mimochodem, velmi jsme chtěli pozvat zástupce českých a slovenských konzulátů. Pro Rusíny to byla svátek – vzpomínka na Československo. Ale naši úředníci z administrativy neorganizovali oficiální pozvání, prostě to neudělali. Čekali jsme hosty do poslední chvíle.

– Jako český občan narozený na Podkarpatské Rusi se stydím za takovouto situaci. To, že na některých slavnostech se objevuje pár Rusínů trvale žijících v České republice je politické koketování. Fotí se s nimi i premiér A. Babiš a vzpomíná s nostalgií na své rusínské kořeny. Fotí se s nimi i jiní politici, je to ceremoniál o splnění závazků vůči Rusínům. Na tom spolupráce konči. Ministerstvo zahraničí nám sdělilo, že „na oficiálních oslavách … Vaše účast není z protokolárních důvodů možná“. Je to tak z pověření „komsomolce“ J. Hamáčka. Nikdo z bruselsko-amerických soudruhů nemůže vybočit z mainstreamu a tím je plná podpora nacistického režimu v Kyjevě.

Skoro žádný český úředník nemůže pozvat Rusíny na výroční slavnosti, protože by byl prohlášen za podporovatele separatismu. Ale před 100 lety 23. května Centrální Ruská Národní Rada vyslala do Prahy 112 delegátů jednat o připojení k separatistickému Československu. Delegaci přijali ministr vnitra A. Švehla a prezident T. G. Masaryk. Prezident diplomaticky zdůraznil, že se setkal z delegací nikoliv oficiálně, ale jenom jako se svými hosty. Ve stejný den v Paříži rada ministrů zahraničí schválila návrh E. Beneše ve věci autonomie Podkarpatí. Před tím se zástupce amerických Rusínů Grigorij Žatkovič spolu s T. G. Masarykem účastnil jednaní s prezidentem W. Wilsonem a tím přispěl i k řešeni československé otázky. Ale už v březnu r. 1921 G. Žatkovič jako guvernér Podkarpatské Rusi podal demisi, kvůli nesplnění závazků v otázce autonomie pražskou vládou. Podkarpatská Rus tak říkajíc spadla Čechoslovákům do klína. Nevybojovaly ji jako klíčovou pevnost, neosvobodily jako vězněného sourozence, na hřbitově v Užhorodě nejsou spolu se sovětskými vojíny hroby českých legionářů. Proto nikdo ten náhodný dáreček neocenil.

Někdy se představitelé z Vysočiny nebo Ústecka přijedou do Užhorodu podívat, jak tam tančí spokojení Rusíni – zakarpatští Ukrajinci. Je to podobné, jako by do protektorátu Čechy a Morava přijela mezinárodni delegace a poslouchala zástupce pražského magistrátu, jak dobře se žije za vůdce Hitlera. Nicméně rusínské organizace podstoupily riziko a uspořádaly vědeckou konferenci “Století vzniku Československa a jeho součásti – Podkarpatské Rusi“. Jedná se o skutečné riziko – ještě to může být ukrajinskými orgány uzavřeno a účastníci mohou být označeni za nepřátele lidu. 29. září se slavily České dny v Užhorodě. Mělo to tajuplný titul: 100 let. Bylo by možné si pomyslet, že šlo o 100 let České státnosti. Ale na propagačních letáčcích nebyla žádná připomínka o Podkarpatské Rusi. Zmizela ve víru dějin.

Ze strany českých orgánů to není první nepříliš přátelský krok vůči Rusínům. To se projevilo už v září 1919, kdy Podkarpati ještě nebylo součástí ČSR. V té době v Praze se konala schůze slovensko-rusínské komise ohledně hranici Podkarpatské Rusi a Slovenska. Dlouhé debaty skončily marně. Prezident T.G.Masaryk v zákulisí radil Slovákům, aby Rusínům neudělali písemné záruky stanovení těchto hranic. V telegramu E.Benešovi v předvečer pařížské mírové konferenci, kde by měl být rozhodnut osud rusínských zemí, T.G.Masaryk připomněl rusínský region pouze z geopolitického hlediska, říkal, že ČSR bude mít hranice s rumunským přátelským státem. Jak se zacházet s Rusíni – nešla řeč. O druhém prezidentovi ČSR E. Benešovi, který zachránil své prezidentská židle předaním části území (pravé PR) Sovětskému svazu se Rusíny vzpomínají jen negativně.

Generál L.Svoboda také zapomínal o Rusínech… Nedokázal přesvědčit sovětských vojenských velitelů, aby měl jeho sbor, kde je spousta Rusínů, osvobodit rusínské území, a ne obejit ho stranou i obětovat jich spolu s tisíci československých vojáků a ještě více sovětských pod Duklou. Současný prezident České republiky M. Zeman v předvečer svého prvního vítězství na setkání s rusínskými představiteli uvedl, že pokud by byl zvolen presidentem, jeho první zahraniční cesta bude do Kyjeva, kde on bude hájit zájmy potomků občanů Československé republiky – Rusínů. To se nestalo.

Zcela neslušně se orgány ČR chovaly vzhledem k Rusínům i v poslední době. Před několika lety se poradce konzula ČR na Ukrajině Peter Wagner v Užhorodě účastnil setkání rusínských aktivistů. Předpokládal žádost Rusínů o poskytnutí pomoci potomkům občanů ČSR v rozhodnutí o uznání rusínské národnosti Kyjevem a řekl k tomu přímo: „Nežádejte nic od Prahy. Ani prezident, ani česká vláda vám nepomůžou. Vaše žádost může spatně ovlivnit vztahy Prahy a Kyjeva „.

Právě toto vše výše uvedené ukazuje, proč nebyli Rusíni pozváni k oslavám 100. výročí ČSR. Úřady České republiky zapomněly na to, že ČSR byl nazývána stavem tří národů – českého, slovenského a rusínského. Tohle vše v minulosti.

Důvod tohoto postoje českých a slovenských úřadů k Rusínům leží i v psychologické rovině – majorita se obava, že minorita začne požadovat větší úctu k sobě a respektování její práv.

Pokud to bylo možné, jsme se podíleli na akcích Užhorodského českého klubu T.G.Masaryka. Dne 13.10.2018 plánujeme vědeckou konferenci věnovanou 100. výročí založení ČSR. Da se říct, že pro propagace české kultury a společných dějin děláme mnohem více, než oficiální orgány států.