Vážená paní předsedkyně,

dovolte, abych se vyjádřil ke skutkům, které jsou mi kladeny za vinu a zasadil je do patřičného kontextu. Jsem předseda politické strany Národní demokracie, která se hlásí k odkazu prvorepublikového ministerského předsedy Karla Kramáře a jeho Národně demokratické strany a vůbec ke všem vlasteneckým politikům, kteří stojí u kolébky naší státní samostatnosti.

Jsme strana konzervativní a vlastenecká, národovecká, pro kterou je úcta k národu předpokladem politické práce. Proto je pro nás důležitá i historie, ze které se můžeme poučit, a Národní demokracie tak činí při příležitostech různých výročí. Podnikáme zároveň cesty po českých a moravských obcích, kde se scházíme s členy a tato setkání se snažíme spojit i s návštěvou různých památných míst.

Do Polné mne zavedl i dlouhodobý zájem o židovskou problematiku. O tzv. hilsneriádě jsem mnoho četl a chtěl jsem na vlastní oči vidět místa, která se tak zapsala do české historie, že ještě dosud vzbuzují zájem odborníků i široké veřejnosti – připomeňme jen, že byl letos odvysílán dvoudílný film na téma vraždy Anežky Hrůzové.

Zmiňovaný zájem o židovskou problematiku se u mne objevil už před mnoha lety. Tehdy to byl zájem až nekritický, židovský národ jsem bezmezně obdivoval. Vlivem samostudia jsem ale začínal čím dál více zjišťovat, že židovská otázka je nepoměrně složitější záležitost, která vyvolává velké debaty i mezi Židy samotnými.

Tím se dostávám k pojmu „židovská otázka“, který je termínem naprosto nevinným, hodnotově neutrálním, ale v mém obvinění je záměrně zaměňován s pojmem naprosto odlišným – konečné řešení židovské otázky. Musím říci, že sousloví „Židovská otázka“ je v akademickém světě všeobecně používaný termín, kterým se rozumí složitost vztahů židovského etnika vůči tomu kterému hostitelskému národu a obecně pak pojem označující touhu po židovském sebeurčení. Podobně můžeme mluvit o české otázce apod.

Termín „Židovská otázka“ byl už dávno před druhou světovou válkou používán mnoha věhlasnými mysliteli, začasté i mysliteli židovského původu. Nechci zdržovat ctihodný soud, ale jsem na mnoha příkladech schopen doložit, že jde o neutrální výraz a jen zlý úmysl může tento termín zaměňovat s termínem výše zmíněným.

Právě proto považuji celé obvinění za vykonstruované, protože ani větou „židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena“ není a nemůže být myšleno nic nezákonného, neboť se opět jedná o hodnotově neutrální tvrzení. Právě složitost židovské otázky je důvodem toho, že nebyla dosud vyřešena ke spokojenosti obou stran – dokonce i po 70 letech, kdy mají Židé svůj vlastní stát Izrael, což vidíme na komplikovaných izraelsko-palestinských vztazích. Trvám na tom, že jsem výše zmíněnou větou rozhodně žádný národ nehanobil ani nevyzýval k nenávisti vůči skupině osob.

K samotnému pietnímu setkání u hrobu a později u místa zavraždění Anežky Hrůzové chci říci, že jsme zde položili květiny a na obsahově zavádějící (protože jednostrannou a odporující historickým faktům) informační tabulku jsme pověsili tabulku vlastní. Byla pověšena volně, jak jsem se později dozvěděl, zmizela už druhý den poté, co jsme ji pověsili. Na samotném místě tak nevznikla žádná škoda, škoda vznikla jen nám krádeží této naší cedulky.

Závěrem bych chtěl dodat, že celý případ považuji za politicky motivovaný, protože trestní oznámení, které tuto kauzu odstartovalo, na mne podal politik a zastupitel hnutí Žít Brno, o jehož osobních antipatiích k mé osobě nemůže být pochyb, jak mohu opět doložit.

Celá událost je také mediálně zneužita proti mé osobě jako předsedy politické strany, která je opoziční stranou k současnému systému vládních stran a tudíž případná kriminalizace mé osoby je pro tento režim žádoucí. Například v právě proběhlé kampani byla celá kauza proti mé osobě novináři a politickými protivníky zneužívána a poškodila mne. Jsem přesvědčen, že to byl i její vlastní smysl.