Projev Ladislava Malého, který měl být přečten na Vyšehradě na III. táboře lidu, ale na který se z časových důvodů už nedostalo.

Vážení a milí přátelé,

účastníci 3. tábora lidu, pořádaného Národní demokracií!

9. srpna byl na Staroměstském náměstí v Praze – v souvislosti s demonstrací DSSS -, českou Policií zatčen a odvlečen přímo z řečnického pódia slovenský pravicový aktivista, Marián Magát. Podle pozdějšího vyjádření mluvčí pražské Policie spáchal prý zločin, podle něhož může u soudu dostat až dva roky nepodmíněně.

V čem spočívá jeho „zločin“? Mariánův „zločin“ spočívá v tom, že nahlas řekl to, co víme my všichni, kteří jsme sem přišli: že totiž politický režim liberální demokracie je řízen z centra amerických sionistů přes převodové páky zednářských lóží v jednotlivých evropských zemích, postižených systémem liberální demokracie! Podívejme se trochu do historie.

Poté, co v červnové šestidenní válce v roce 1967 Izrael nad svými nepřáteli zvítězil – ostatně podlým a zákeřným způsobem – , bylo Židům jasné, že je to Pyrrhovo vítězství. Proto, aby mohl stát Izrael existovat i do budoucna, vedla úvaha telavivských jestřábů k strategickému rozhodnutí zapojit do ochrany svého státu i své nejbližší bohaté a technicky vyspělé komplice. A právě z tohoto důvodu spatřila světlo světa 2. fáze sionistické ideologie, která má poněkud odlišná specifika od sionismu Teodora Herzla, duchovního zakladatele státu Izrael. Herzlův sionismus – zpětně viděno – lze nazvat sionismem 1. fáze, byl úspěšně završen zřízením státu Izrael v roce 1948.

Moderní sionistická ideologie, počínající sedmdesátými lety minulého století, kontinuálně navazuje na Herzlův sionismus a rozšiřuje ho na spřízněné státy se státem Izrael. Proto, aby se jednotlivé vyspělé státy Evropy zapojily do diplomatické a vojenské ochrany existence Izraele, bylo nutné je seřadit do jednotného ideového šiku a podřídit je jistým reglementacím v oblasti ekonomiky a politiky. Něco podobného ovšem podmiňuje jednotný politicko-ekonomický systém, a to systém liberální demokracie.

V ekonomické oblasti jsou všechny státy liberální demokracie podřízeny jistým totalitním praktikám, jako např. tzv. volnému trhu s armádou nezaměstnaných a se stále větší bídou postiženého obyvatelstva, tzv. „nezávislým“ bankovním systémem, podřízeným však nadnárodním finančním organizacím, volnou tvorbou cen podle uvážení finančních oligarchů, a dneska už obrovským, nesplatitelným státním dluhem. V oblasti politiky je to pak uplatňování tzv. lidských práv, jež jsou zbavená přirozených a morálních práv člověka; kladou důraz na individualitu jedince, zbaveného své národní a kulturní identity. Jedinec je zbaven lásky k vlasti, a své duchovní transcendentality. Ostře se ukazuje, že lidská práva v pojetí liberálů jsou namířená protinárodně a koneckonců proti lidem jako takovým.

Všechny státy liberální demokracie mají ve svých trestních zákonech implantovaný paragraf o tzv. popírání holocaustu. (V českém TZ je to § 405). Jinak řečeno: Policajti rozhodují o historické pravdě! Lidé, žijící v liberální demokracii, jsou dennodenně přesvědčováni, jakouže mají svobodu, a tu, ejhle! – policejní úředník má konečnou rozhodovací pravomoc ve specifické oblasti historie! Ostatně, slovo holocaust se na světě objevilo po roce 1970, a současně s ním začala v evropských médiích nebývale široká a neutuchající kampaň stále dokola připomínat děje druhé světové války, s důrazem na likvidaci evropských Židů. Ostatně, tahle kampaň trvá dodneška, a má za cíl lidem ukázat na „zahradu se zakázaným ovocem“!

Dovolte mi malou odbočku: když jsem byl malý chlapec, s oblibou jsme chodili krást hrušky právě do té zahrady, kterou nám nejvíce zakazovali a kde byl také „zlý“ hlídač. A není to právě tato zkušenost malého chlapce – tedy známá lidská zkušenost – která se stala pro stát Izrael a jeho spojence prvořadou strategií? Totiž neustále a neutuchající opakování téhož vede obecně lidi k nezájmu, a tu a tam lidská reflexe přerůstá v zjevnou nechuť, kterou leckdo dává najevo už jenom proto, že je zakázáno svou nechuť nahlas projevit. A to je přesně to, co státní mašinérie očekává: nejdříve si mentálně pomocí státem placených médií, jež pracují s psychologickým faktem „zakázaného ovoce“, připraví svého „nepřítele“, a pak proti němu zahájí útok, k čemuž má předem připravený paragraf v trestním zákoně. A tak jsme svědky jevu, kdy přirozená lidská, s dobrou vůlí projevovaná kritika poměrů, dává do pohybu policejní aparát, který navíc „bojem proti extrémismu, antisemitismu a antisionismu“ legitimizuje svou existenci, ostatně tučně placenou z daní právě těch inkriminovaných kritiků.

Státu Izrael se podařilo realizovat svou strategickou úvahu, a dneska Spojené státy jsou rozhodnuty pro existenci státu Izrael vést třeba třetí světovou válku, pochopitelně po boku svých evropských spojenců, mezi něž patří i naše republika.

A tady jsme u „zločinu“ našeho bratra Mariána, kterému hrozí až dva roky vězení jenom proto, že nahlas řekl, že „král je nahý“! Nevíme, přesně jaký paragraf je Mariánovi „přišit“, ale podle všeho to bude § 356, který se nachází v Dílu 5 Trestního zákona; jsou to tzv. trestné činy narušující soužití lidí. Odstavec první zní: Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (konec citátu)

Co to je „veřejné podněcování k nenávisti“? Každá veřejně projevená kritika může být takto Policií označená! Paragraf 356 je zjevně gumový paragraf, který podle potřeb státní moc využívá na svoje poddané, podle rčení: Na chudý lid musí být přísnost!

Úkolem nás, občanů, by měla být snaha o zrušení tohoto ostudného paragrafu, který je vyloženě státní mocí proti svým vlastním občanům zneužíván!

Děkuji za pozornost.

Ladislav Malý, Národní sjednocení

(Autor požádal o přečtení příspěvku na 3. táboře lidu na Vyšehradě, z časových důvodů k tomu však nedošlo. Panu Malému se omlouváme a přinášíme jeho znění, s nímž se ztotožňujeme, alespoň tímto způsobem.)