Chtěl jsem vám neděli zpestřit vskutku zajímavým nedělníkem, ale nakonec z toho vznikl nedělník takový normální, tuctový.
Dal jsem si tento týden od politiky pohov a ponořil se do knížek, které jsem si sliboval, že si po volbách začnu číst. Alespoň jakýsi záchvěv starého světa – knihy, knihy, knihy. Kdo má rád jejich vůni, jako já, ten mi rozumí. A tak jsem si četl a četl a buď mi toho mnoho uniklo – a nebo se za celý týden nic podstatného neudálo…
Krom toho, že byl 28. říjen. Letos poprvé bez udílení státních vyznamenání. Když už je prezident stár a nemocen, museli si památečnost chvíle připomenout alespoň národní mládežníci, kteří ten den měli v Praze ustavující sněm a odpoledne se spolu s ANS sešli u Obecního domu, kde se před 103 lety všechny ty slavné okamžiky udály. Odpoledne se zase na vyšehradském ostrohu sešli odvážní lékaři kolem MUDr. Marečka, aby požadovali „ukončení pandemických her“. Nemohl jsem tam být, tak jsem jim poslal také zdravici. Nevím, k čemu nakonec dospěli, ale vypadá to, že každou neděli budou chtít dělat protesty bílých plášťů na Palackého náměstí před ministerstvem zdravotnictví. To je mi sympatické.
Petr Hampl založil zase nějaké nové sdružení. Některé lidi zkrátka furt baví něco zakládat. Přeskakovat ze sdružení do sdružení. Je to přitom stejné, jako s politickými stranami. Jeho nejnovější počin se jmenuje „Kudy z krize“ . Cestu z ní nám ukážou vedle Hampla i další známé firmy: Konvička, Keller, Procházková, nově Skála a další. Takže je to v cajku a já se mohu věnovat jiným věcem, na které jsem se po volbách těšil…
Třeba Knihovně Jana Skácela. Spolu s tím, jak naše děti odmítají číst „tlusté knihy“ nebo dokonce jen „knihy“, roste potřeba nás, kteří knihy milujeme, naše knihy někam umístit. A hlavně – nějak je ochránit před znehodnocením. Nejhorší představa je pro nás ta, že naše knihy naše děti po naší smrti umístí do kontejneru na papír nebo to za hubičku prodají nějakému pražskému antikvárníkovi, který si na tom namastí kapsy a zbytek dá do stoupy.
Jana Skácela představovat nemusím. A kdo by ho náhodou neznal, připravuji malou knížečku rozhovorů s ním, ze které seznáte, že to byl člověk, jakých už dnes na světě není. Zůstaly po něm knihy a s jeho synem a dalšími kolegy jsme se rozhodli, že když může mít knihovnu kdejaký Havel, proč by ji nemohl mít i Jenda Skácel. Ale nebude to jen Honzova knihovna, protože už teď máme rozpracováno několik „akvizic“ – lidí, kteří do knihovny přispějí rovněž svými svazky a tento knižní fond ponese jejich jméno. Nebudou tam ale žádné tuctové knihy, ale opravdové fajnovky, které se jen tak někde neseženou. Od ještě žijících potomků Vlajkařů máme přislíbeny kompletní ročníky starých vlasteneckých časopisů z první republiky apod. Vlastenečtí aktivisté z 90. let projdou své knihovny a co mají víckrát nebo co chtějí deponovat do Knihovny Jana Skácela, to tam přesunou. Já tam dám své knihy, Bohouš tam dá své knihy. Získali jsme knihovnu sochaře Václava Šedého. No prostě – bude to časem velká knihovna. V Klementinu budou závidět…
Krom toho budeme vydávat publikace, pořádat přednášky, diskuze, konference, ovlivňovat veřejné mínění. Budeme taková mozkovna. Kdyby kohokoli z vás napadlo, jak nám s tím pomoci, dejte vědět. Asi nejdůležitější jsou prostory. Máte-li někdo k dispozici nějaké honosné sídlo, které by svým majestátem odpovídalo velikosti této naší myšlenky a sídlilo by ideálně na vyhlášené pražské adrese, můžete nám ho prodat třeba za korunu. Ideální by bylo, kdyby z něj bylo vidět na Knihovnu Václava Havla, abychom na ně mohli dělat tůdle nůdle… Ale teď vážně:
Je potřeba, aby po nás, vlastencích, něco zůstalo. A protože proniknout do politiky není tak jednoduché, (ale i kdyby to se povedlo, není zajištěno, že po vás něco zůstane), pak je třeba, abychom něco odkázali mladším generacím vlastenců. Ideálně právě institut Knihovny, kde se budou moci vzdělávat z literatury, která nebude běžně dostupná. Pokud po našich mládežnících chceme a očekáváme, že ponesou korouhev a budou se utkávat se sorošovými pohůnky (jak jsem psal ve zdravici jejich sněmu zde), pak i my bychom měli udělat něco pro ně a – jim zase měli něco odkázat. A mělo by to být něco hmatatelného. Instituce. Knihy. Něco velkolepého, majestátního, starého, starobylého, úctu vzbuzujícího. Prostě knihovnu…
Je mi jasné, že hned zítra založí Petr Hampl Knihovnu Petra Hampla, ale o tom teď nemluvím. Nepotřebujeme výštěk, ani pilotní video, po kterém bude následovat velké prd. Potřebujeme činy, které mluví za vše. Pořádnou Knihovnu.
mějte se fajn
Adam B. Bartoš
PS Aby byla Knihovna skutečnou knihovnou a knihy se jen neválely někde v banánovkách, je potřeba mít prostory, ideálně takové, ze kterých vás nevykopnou za půl roku. Proto skutečně přemýšlíme, kde by Knihovna Jana Skácela mohla fungovat, alespoň prozatímně. Je to otázka spíše pro Pražáky, protože taková významná instituce musí být v Praze, aby byla protipólem všem těm sluníčkovým, sorošovským a neomarxistickým neziskovkám. Kdyby vás něco napadlo, víte, kam napsat…