Celý týden si ukládám různé absurdní zprávy, abych na ně ve svém nedělníku mohl reagovat, ale teď nějak nevím, čím začít. Je jich tolik a jsou tak pitomé, že nenacházím slov. A za pár hodin jsou nahrazeny jinými, novějšími a ještě pitomějšími. Má smysl se vracet k týden starým pitomostem? Nemá. A tak je házím do pomyslného koše.
Tento nedělník tedy budu věnovat spíše obecnému pohledu na věc. Vypadá to totiž, že vláda Petra Fialy hájí spíše zájmy Ukrajiny a Ukrajinců, než nás samotných. O tom, jak nás nebezpečně zatahuje do války, jsem psal už minule, proto se nebudu opakovat, třebaže tento postoj česká vláda dále zesiluje (další dodávky zbraní, další sankce, další silácké výroky apod.). Uplynulý týden byl ale hlavně ve znamení uprchlíků – pokud jste si pustili rádio či otevřeli internet, nemluvilo se a nepsalo o ničem jiném, než o tom, jak naše vláda, kraje, města, neziskovky, dobrovolníci apod. pomáhají ukrajinským běžencům.
Není mi jasné, kam to až povede, respektive trochu se děsím toho, že vláda v tom svém proukrajinském fanatismu a zápalu pro věc zase tak nějak (jako vždy) zapomněla na české občany, kdežto pro ukrajinské běžence „maká na sto procent“. O ničem jiném se nemluví. Skoro to vypadá, jako by byl Fiala ukrajinský premiér a ne český.
Neříkám, že lidem zasaženým válkou, se nemá pomáhat, ale měli bychom si stanovit nějaká pravidla a hranice – nemůžeme přeci pomoci všem. Vláda se ale chová tak, jako kdyby všem pomoci chtěla. Nejsem si přitom jistý, jak se můžeme postarat o 400 tisíc lidí, o kterých mluví ministr vnitra Rakušan, aniž by se to nedotklo nás samotných. Nám sice nad hlavou nelítají rakety (ale to se kvůli Fialovi může rychle změnit), ale po dvou letech sdírání lidí z kůže pod záminkou covidového podvodu by měla vláda pomáhat především vlastním občanům. Těch, kteří takovou pomoc potřebují, jsou statisíce až miliony. Ale na ty vláda kašle…
Vzrůstající ceny energií, paliv a v podstatě všeho, je něco, s čím by měla vláda bojovat v prvé řadě – místo toho ale Péťa Fiala bojuje s Putinem. Výsledkem toho bude ještě větší bída a ještě větší drahota, protože naše sankce proti Rusku a následné protisankce Ruska poškodí naši ekonomiku ještě více. Sami politici to přiznávají – už nám nemažou med kolem úst, už nám přímo vzkazují, že nás „to bude bolet“. Ekonomický dopad současných událostí pocítí samozřejmě i ostatní země, ale jejich vlády se alespoň snaží tomu zabránit nebo tyto hrozivé trendy alespoň zmírnit. Ne tak ta naše. Česká vláda neudělala proti zdražování nic od chvíle, co vešla do Strakovky a nechystá se k tomu ani nyní, kdy vše eskaluje konfliktem na Ukrajině. Polsko už před měsíci snížilo DPH na pohonné hmoty z 23 % na 8 %. Evropské země se snaží zastropovat rostoucí ceny paliv, odborníci totéž radili i české vládě. Ta na nás ale udělala dlouhý nos a zastropovávat prý nic nebude. Naprostým výsměchem pak bylo tvrzení premiéra, abychom se uskrovnili a méně spotřebovávali, protože jinak tím podporujeme Putina a když si „utáhneme opasky“, Putina vytrestáme. To jako vážně? Tohle nám vláda vzkazuje? Pak by měla okamžitě odstoupit, protože nám tak jen říká, že ji vůbec nezajímáme.
Nejde totiž jen o ty ceny energií a paliv, ale o zdražování všeho. Tomu teď vlastně vláda dala zelenou, vzkázala nám, že je jí to úplně šumák. A vůbec: nerušte nás – my pomáháme Ukrajině a bojujeme proti Putinovi, tak nás neotravujte, nebo vás zavřeme. Takto s námi vláda jedná.
Abychom ale byli spravedliví, nutno podotknout, že Fiala není jediný blázen – pár hodin před ním řekl něco podobně pitomého i místopředseda Evropské komise Frans Timmermans – ať si prý tolik doma netopíme a trochu utáhneme kohoutky na radiátorech.
Na druhou stranu, o koho má ale vláda enormní péči, to jsou Ukrajinci – ti na Ukrajině zůstávající i ti, co z ní prchají k nám. A předseda KDU-ČSL nás dokonce přemlouvá, abychom si Ukrajince nastěhovali k sobě domů. Rád bych se pana Jurečky zeptal, kolik Ukrajinců už má na svém statku.
A vůbec bych vzkázal všem pánům, aby si hleděli svého a dali nám pokoj. Ať si Jurečka u sebe ubytovává koho chce, ale ať to přestane chtít po nás. Ať Fiala klidně chodí do Strakovky pěšky, když nechce tankovat a chce tím vytrestat Putina, ale nás ať si do své nevymáchané huby nebere. A ten šašek z Evropské komise ať klidně na protest proti Putinovi doma umrzne, ale nám nemá co vzkazovat.
Tím to ale bohužel nekončí. Česká republika se halí do žlutomodrých barev, až to tu vypadá jako v Kyjevě. Zajímalo by mne, z jakých peněz se tato kampaň platí. Pan Hřib si to platí ze své kapsy? I kdyby to tak bylo, je to kýčovité a politicky naivní (podobně jako mne vždy připadalo nemístné vyvěšování vlajky Tibetu), ale ještě horší je, že to nejspíše jde z mých daní. Z mých daní jdou i zbraně na Ukrajinu a právě ona podpora uprchlíkům, a to na úkor mne a mé rodiny, která se ale od vlády nedočká pomoci žádné. Kde je v tom spravedlnost? Nikdo se mne na to přitom neptal – naopak – Fiala mi vzkázal, abych držel ústa. Vypnul mé oblíbené servery a vyhrožuje mi vězením za můj názor. Takto se premiér chová ke svým občanům? Jistě, já ho nevolil, takže jsem od něj ani nic nečekal, ale vidíte také tu bezmeznou podporu Ukrajině a na druhé straně to vyhrožování a diskriminaci vlastních občanů? Vláda mi (už zase) upírá má práva, brání mi sledovat mé oblíbené webové stránky, brání mi vyjadřovat svůj názor, ale může se doslova přetrhnout, aby naplnila potřeby ukrajinských uprchlíků.
Dějou se přitom nevídané věci. Dobře, když je ODS tak protinárodní, že si své logo přebarví na národní barvy jiné země, řeknu si, že je to strana ubožáků a nikdy ji nebudu volit. Když nám Česká televize v předpovědi počasí cpe předpověď o tom, jaké bude počasí a kolik sněhu napadne na Ukrajině (zde – v čase 2:52), mohu vyhodit televizi z okna a přestat platit poplatky. Když se Praha všude zahalí do ukrajinských vlajek, dá se nad tím jen povzdechnout. Když hrají v rozhlase ukrajinskou hymnu, zatímco tu českou nepustí, jak je rok dlouhý, je to k vzteku. Ale když přijde na měření dvojím metrem, to už ve mně opravdu pění krev.
České děti nemohly skoro dva roky do škol a když už do nich mohly, tak se v nich musely dusit v rouškách, byly terorizovány a ponižovány výtěrem z nosu a každý den jim stříkali na ruce nějaké sajrajty. Když se proti tomu člověk ohradil, byl za potížistu. Pro ukrajinské děti se ale hned zajišťuje výuka, hledají učitelky, sestavují příručky. Našim dětem se vzdělávání odpíralo, tady se ale může vláda přetrhnout, aby ukrajinské děti náhodou nepřišly o nějaké hodiny výuky. Navíc zcela odpadají požadavky, které přitom byly vnášeny na české děti.
Jak si povšiml jeden můj známý, ministr školství v pořadu CCN Prima news na dotaz, jak si české školy poradí s enormním počtem příchozích ukrajinských dětí odpověděl, že ministerstvo „povolilo ředitelům škol porušovat hygienické normy a předpisy.“
To jako vážně? V této zemi už nic nefunguje, zákon se nedodržuje. Vláda a prezident vybízí k porušování zákona, který zakazuje českému občanovi bojovat v jiné než české armádě a slibuje prominutí trestu za tento trestný čin (ale jakmile jdete na Donbas, a to tam ani nemusíte bojovat, jste hned terorista a skončíte za mřížemi, až zčernáte, viz několik vlastenců, které před rokem s velkým humbukem zadržela policie). Ministr školství zase radí ředitelům, aby nedodržovali hygienické normy a předpisy, kterými jsou přitom povinni se řídit. Ještě nedávno přitom ale ředitele totéž ministerstvo nutilo, aby špejlovali české žáky, i když to nejenže nemělo oporu v zákoně, ale bylo to i protizákonné. Vidíme tedy, že právo a zákonnost nikoho nezajímá, ani zdraví, ani bezpečnost, prostě se jen účelově jede to, co je zrovna v notičkách, které ve Strakovce dostali. A teď je zřejmě v notičkách, že máme pomáhat Ukrajině až do úmoru, a tak je z toho česká vláda zase celá poprděná, že pro samou pomoc Ukrajině neví, kam dřív skočit.
Nepovažuji WHO za důvěryhodnou instituci, ale je minimálně k zamyšlení, když varuje před tuberkulózou, černým kašlem a dětskou obrnou na současné Ukrajině. Tomu by měla odpovídat i opatření, ale česká vláda naopak hygienické normy ruší. Kvůli covidové hysterii jsme přitom nikam nemohli dva roky, byli jsme v karanténě, izolaci a nuceně opícháváni jakýmsi sérem. Na černý kašel ale kašleme?
Od zítřka budeme moci respirátory konečně odložit, ale ještě včera by vás za jejich nenošení málem lynčovali. A najednou přicházejí statisíce lidí z rizikové oblasti, kde se šíří tyto smrtelné infekční nemoci, a vláda je v klidu. Ukrajinské děti by měly být izolovány a ne pouštěny mezi české. Copak nám nestačila současná inkluze a dva roky zpoždění ve vyučování kvůli covidu, že teď ještě budou děti ve škole brát ohledy na ukrajinské spolužáky, kteří ani česky neumějí? Když měly být izolovány české děti ve chvíli, kdy odmítly výtěr a musely chodit na speciální záchody, taková diskriminace nikomu nevadila. Proti tomu ale nikdo ani necekl. A teď, když by se naopak taková izolace ze zdravotních důvodů hodila, je to přesně opačně. Dokonce se ruší hygienické normy. To nevymyslíš…
Byl jsem proti testování a podobným nesmyslům, ale uprchlíky najednou nikdo netestuje. Uprchlíci nemají roušky, humanitární pracovníci nemají roušky. Ta samá média, co nás dva roky ubíjela propagandou o smrtelném covidu, na covid ihned zapomněla a dnes nás zase bombarduje Ukrajinou. Místo aktuálních počtů nakažených či mrtvých můžeme až do omrzení sledovat počty ruských padlých vojáků, sestřelených ruských vrtulníků či báchorky o duchovi Kyjeva. A Češi, kteří ve své většině, když je vláda terorizovala proticovidovými opatřeními, nevytáhli patu z baráku, aby proti tomu šli protestovat, naběhli kvůli regionálnímu vojenskému konfliktu v cizí zemi a zaplnili Václavák jak za Hitlera nebo za Gottwalda. Asi měl ten ukrajinský komik, toho času prezident, pravdu – všichni jsme prý Ukrajinci…
A asi ano – soudě podle všeobecné hysterie a podle kroků vlády – jsme Ukrajinci a vládne nám ukrajinská Fialova vláda. Jiný dojem z uplynulého týdne nemám.
Někdo by měl panu premiérovi vzkázat, že si asi popletl národy. Haló, Péťo, ty nejsi premiér Ukrajiny, ale České republiky. Vládo, začni konat pro české občany, nebo táhni ke všem čertům…
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie