Zdravím vás na prahu nového týdne. Tento nedělník chci věnovat zamyšlení nad ideologickým zmatkem, který kolem války na Ukrajině vyvstal a který také nese své hořké plody v podobě novodobého honu na čarodějnice.

Začnu tím, že vám povím tři příběhy.

PŘÍBĚH PRVNÍ. Jeden můj známý si chtěl po telefonu zarezervovat stůl v restauraci. Povedlo se. Ještě než ale zavěsil, pro jistotu se zeptal, s kým mluvil, s kým to bylo domlouváno. Provozní řekl jméno, ale příjmení trochu zahuhlal nebo ho prostě řekl nápadně příliš rychle nebo nápadně příliš potichu, prostě tak, že mu nebylo rozumět. Známý naopak trochu zvýšil hlas, ale prostě právě jen proto, že nerozuměl: Jakže se jmenujete? Napodruhé už se to dozvěděl. Provozní je jakýsi Rus. Čech, který se jmenuje Rus, tak jako každý z vás znáte nějakého pana Němce, pana Poláka nebo třeba ministra vnitra Rakušana. Pointa je v tomto: jmenovat se Rus není v těchto týdnech žádná výhra. Asi proto své příjmení nijak halasně nevytruboval a vypadalo to, že se spíše stydí. Nejspíše má nedobré zkušenosti. LIDI DOKÁŽÍ BÝT FAKT ZLÍ…

PŘÍBĚH DRUHÝ. Jiný můj známý má syna na základní škole. Ale ne na ledasjaké. Pro jistotu ale nebudu uvádět, na jaké. Debaty o Ukrajině se však nevyhnuly ani jí. Jsi pro Ukrajince, či pro Rusy? provokovali angažovaní havlističtí spolužáci syna známého, který se dlouho snažil být neutrální, aby podobným rozepřím předcházel. Nakonec to z něj ale vypadlo. Pro Rusy. Nejmohutnější ze spolužáků pravil, že by ho za to shodil z věže – třída totiž byla v té chvíli na prohlídce jisté nejmenované pražské věže. Když syn známého po této výhrůžce zabitím došel za učitelkou, uslyšel jen, že by si to prý zasloužil. PŘÍKLADNÁ SOUDRUŽKA, NENÍ-LIŽ PRAVDA?

PŘÍBĚH TŘETÍ. V něm je naopak učitel domnělým hlavním záporákem, protože se opovážil ukrajinskou fanglí nemávat a má vlastní názor. Sice ho žákům nenutí, ani ho v hodinách výuky nijak neprezentuje, ale protože se zároveň politicky angažuje ve straně, která „agresi“ neodsoudila, stává se – jaksi z předběžné opatrnosti – nebezpečným živlem. Tenhle učí naše děti? pohoršuje se jistý rodič. A veřejně činný politik konkurenční strany podává pro jistotu trestní oznámení a zároveň přes spřáteleného novináře vyblívá na internet místního plátku hanopis, ve kterém učitele vykresluje jako prokremelského satanáše. To, že ředitel školy o učiteli řekl jen to nejlepší, je jaksi irelevantní. Kdo neskáče s Ukrajinci, není Čech a zaslouží si vyhazov a nejlépe basu. A NAČ TROŠKAŘIT – NEDÁME MU ROVNOU TREST SMRTI?

Kam jsme se to dostali? Přestáváme hrát Dostojevského, na Národním muzeu visí už měsíc ukrajinská vlajka (ale česká je tam sotva jeden den v roce, na 28. října), vozy THMP (společnost, která se v Praze stará o semafory a světelná zařízení) jsou povinně oblebeny ukrovlaječkou (Jsem s Ukrajinou), o tramvajích ani nemluvě. Médii hýbe kauza Nohavica – vrátí-li medaili či nevrátí-li medaili? Jo on ji nechce vrátit? Tak to nebude zpívat, holomek jeden, kádrují ho novodobí cenzoři. Přejmenovávají se ulice, bourají pomníky, zakazuje se písmeno Z. Co bude dál? Budeme přejmenovávat brouky (rusy)? Zakážeme kremrole, protože by v nás mohly evokovat Kreml? Zatratíme Mendělejevovu tabulku? Ty, co nenosejí žlutomodrou stuhu, vyhodíme z práce, a žáka, který netleská komikovi, vyhodíme pro jistotu z věže za válečného pokřiku celé třídy a paní učitelky? Dost už. Dočista jste se pomátli, lidi. PROBERTE SE!

Když jsme u toho nošení stužek. Já poslední dobou nic nenosím, z principu. Když mne média nutí, abych něčemu věřil, je to pro mne naopak podezřelé. Takže jsem nenosil placku s přesýpacími hodinami proti Babišovi, nenosil jsem roušku proti koronáči a nebudu nosit ani ukrajinskou placku či stužku proti Putinovi. Prostě nebudu. Jsem svůj a nepůjdu se stádem. Bečte si sami, zalezte si do té ohrady sami, nechte se buzerovat vládními vlčáky, kteří si své stádečko pěkně hlídají, já raději budu černá ovce, ale budu svůj. A se mnou spousta dalších lidí, kteří MAJÍ SVŮJ VLASTNÍ NÁZOR.

Ale tady se dostáváme k tomu ideologickému zmatku. Pro média, pro stát či pro (s)prostého havlistu jsme extrémisté, ba náckové. Jednou jsme nahnědlí (to asi jako v narážce na nacismus), jindy zase fašisté (ti nosili pro změnu černé košile). Ani v té barvě nemáte jasno, ale to je jedno. Já o tom něco vím, protože mně tu psí hlavu, tedy vlastně nacistickou hlavu, nasazovali tolikrát a veřejně a dokonce jsem na to dostal i soudní štempl, takže i když žádný nácek nejsem, nadosmrti jsem touto nálepkou jako nácek certifikován. Ale když napíšu, že jsem pro mír, že nechci válku s Ruskem a když se neúčastním orwellovských „hodin nenávisti“ proti Putinovi, tak jsem zase „prokremelská hlásná trouba“ a nejspíše komunista? Komouš, nácek, bolševik, fašoun, vždyť je to jedno. Jak řekl jeden nejmenovaný režisér, jsme rudá a hnědá prasata. A když jsme u těch prasat, to mi připomíná, že pan spisovatel Neff nedávno, když si pochvaloval vypnutí opozičních medií, vykouzlil zase toto slovní spojení: „svinské weby typu Aeronet“ (ano, takto se vyjadřuje naše elita…). Zkrátka, jak jsem řekl – ideologický chaos, zmatení pojmosloví, barev, všeho. Snad jen na těch prasatech je shoda – svrhněte ta svinská proruská prasata z věže, tak zní imperativ dneška… Nebo abych byl „in“ a používal liberální slang – tak zní dnešní „narativ“, „diskurz“. Panebože – už jen z těch slov se mi ZVEDÁ KUFR…

Ale to jsem trochu odbočil. Problém nastává ve chvíli, kdy se ukazuje (a ukazuje se to už osm let), že na Ukrajině je nacismus a neonacismus tolerován, prapory Azovu jsou začleňovány do ukrajinské armády, nikomu nevadí hajlování, hákáče či tetování těchto týpků, o tom se u nás taktně mlčí. Někdo by mohl namítnout, že tvrdit, že česká vláda podporuje ukrajinský neonacismus, je příliš velká zkratka a že je to složitější, ale tak mi to tedy, prosím, vysvětlete. Jak to tedy je? Posíláme na Ukrajinu zbraně? Posíláme. Končí tyto zbraně, kromě jiných, u neonacistů z Pravého sektoru nebo praporu AZOV? No jistěže, zabránit se tomu nedá. Zabíjejí tito neonacisté Rusy? Zabíjejí. Takže to ani není nějaký teoretický neonacismus, za jaký se u nás posílá do vězení, toto je neonacismus, kde teče krev a upalují se lidé zaživa. Ale to jaksi nevadí. A tak hňupova vláda nemá najednou problém s ukrajinským neonacismem a klidně ho i podporuje finančně, ačkoli doma posíláme lidi do vazby za pouhé „samolepky“. Může mi to někdo vysvětlit? Nebo je ten dvojí metr používán proto, že v pozadí stojí jakýsi pan Kolomojský, takže je i ten neonacismus nakonec košér, protože teď se zrovna americké vládě a jejím českým mopslíkům hodí? Chápete to? Mne tady už roky neprávem osočují z nacismu, ale sami nacismus podporují. CO JE TO ZA KLAUNI?

Ale já jsem vlastně zapomněl. Stíháme jenom tu správnou nenávist. Všichni ti, co mají plnou hubu keců o předsudečné nenávisti, o projevech nenávisti, o „hejtování“ a podobně, a snaží se na to našroubovat různé paragrafy a lidi za projevení jejich emocí zavírat, jsou nyní jak pěny, když ve společnosti „jede“ největší, médii a vládou oficiálně podporovaná nenávistná kampaň všech dob – nenávist k Rusům, Rusku, všemu ruskému. Napište na facebook něco proti muslimům, hňupově vládě či politice Izraele, a málem vás URNA vytáhne z baráku v podvlíkačkách, ale dštít nenávist na Rusko a Rusy se může, jak oznámil Facebook? Zasáhne nějak paní Joudová? Nezasáhne, protože je to husa. Takže z Rusa se stal „Rusák“, kterého můžete beztrestně nenávidět, na internetu vyzývat k jeho vraždění nebo si dokonce můžete nasadit přilbu (na výběr je ze dvou druhů – airsoftová hňupova nebo typ Lipavský) a JÍT ZABÍJET RUSY NAŽIVO?

Nebo jiný příklad odporného pokrytectví. Jakýsi pan Stříž (sám dříve samo sebou komouš) mi bude vyhrožovat, že půjdu do vězení, když nesdílím názor hňupovy vlády? Hňupova vláda posílá zbraně na Ukrajinu, kde s nimi neonacisté zabíjí Rusy, ale ten zlý a extrémista a nácek jsem tu já, jenom proto, že si nemyslím, že by to byl dobrý nápad? Jak se říká – TOHLE NEVYMYSLÍŠ…

Nebo si vezměte tohle: Kdo není proti „agresi“, popírá prý genocidu. Může mi to někdo vysvětlit? Takže genocida etnických Rusů, civilistů, na východě Ukrajiny, proti které Česká republika neřekla za osm let ani „ň“, ale my v Národní demokracii se na ni snažíme upozorňovat, tato genocida nevadí, tato genocida, českou vládou vehementně popíraná, je v pořádku, její popírání je v pořádku, jinými slovy vraždění Rusů je v pořádku? Jezdit na Donbas je málem teroristický čin, ale bojovat v cizí armádě na straně neonacistů proti Rusům a zabíjet je, nad tím pan Rakušan jakože přimhouří oči? A pan Zeman taky? Inu, POTKALI SE U KOLÍNA…

Prostě, celé je to velké pokrytectví a tento paradox se snažil vystihnout i Jan Panocha ve svém článku zde. Je psán ironickým perem a někteří ho proto špatně pochopili, ale rozumím, jak to autor myslel. Usiluje-li Rusko o denacifikaci Ukrajiny či Polska a u nás vlády dlouhodobě nácky zavírají do vězení (tedy usilují-li o denacifikaci rovněž), jednají obě země vlastně v dojemné shodě a všichni soudci, prokurátoři či politici, vystupující proti náckům u nás, jsou tedy – s jistou dávkou nadsázky – ruskými agenty. Nebo je to tedy jinak? Protože jak to vlastně je? Mám v tom zmatek. Neonacismus je u nás trestný, ale NEONACISMUS NA UKRAJINĚ JE JAKO FAJN?

A to ani nemluvím o tom, co by se stalo, kdyby ti náckové z Azovu přišli do České republiky v rámci uprchlické vlny. Bude jejich tetování a hajlování, až se někde srotí, rovněž stíháno jako u českých „nácků“, nebo pan Rakušan opět PŘIMHOUŘÍ SVÉ VYPOULENÉ OKO…?

Nebo jsem snad něco zaspal a změnila se politika? Přišly jiné notičky? Od této chvíle je snad neonacismus povolený? Takže nějací čeští kluci, co si nechali vytetovat esesáka na holou lebku a chodí na Vandasovy demonstrace, už budou v pohodě a policie jim dá pokoj? To asi ne. Takže se znovu ptám: jak to tedy je? Jít na koncert ultrapravicový kapely do nějaký zastrčený stodoly na venkově se nesmí, ale z našich peněz platit zbraně na Ukrajinu, kde s nimi neonacisté z AZOVu páchají genocidu, to je nejen v pořádku, to se nejen schvaluje, ale dokonce se to nesmí ani kritizovat, protože to by teprve byl panečku ten vopravdovej nacismus, za kterej vás zavřeme, až zčernáte? – TO JE FAKT NA PALICI…

Takže zloděj křičí chyťte zloděje. Nebo spíše bych měl napsat: NÁCEK KŘIČÍ CHYŤTE NÁCKA…

A teď se vrátím ještě na malou chvíli k příběhu číslo tři, protože to s tím hodně souvisí. A trochu ho zbavím anonymity – zde. Onen učitel je pan Marek Adam, shodou okolností místopředseda naší partnerské strany Aliance národních sil. Civilním povoláním učitel dějepisu na soběslavském gymnáziu, jemuž ředitel téhož ústavu vystavil – navzdory záludným udavačským dotazům místního pisálka – skvělé reference.

Jistě. Marek Adam má svůj názor a tento názor se mnoha lidem nemusí líbit, ale je to názor, tak jako má nějaký názor pan Klíma, který – z textu zdá se – je tím hlavním udavačem. Názor pana Klímy se třeba nemusí líbit zase mně (a taky nelíbí), ale nebudu ho za to udávat policii, takové hovado nejsem. Pan Klíma ale zřejmě udává rád a ještě navíc udává z pozice síly, neboť je předsedou Jihočeské krajské organizace TOP 09, poslancem Parlamentu ČR za tuto zpotvořenou stranu a také náměstkem hejtmana pro školství. Nejde mu tedy o nějaké veřejné blaho, ale o osobní mrzký prospěch, protože udává ze sobeckých důvodů – pouze si vyřizuje účty s politickou konkurencí. Udává a špiní pana Adama, který je představitelem strany s absolutně odlišným programem. Dalo by se tak říci, že zneužívá svého veřejného postavení, toho, že je známý a politicky aktivně činný, k tomu, aby napadl a znemožnil svého oponenta, který je „obyčejným občanem“. Někdo by mohl namítnout, že to je v politice běžné. Ale pozor. Nikdo přece nebrání panu Klímovi, aby napsal, že nesouhlasí s názory pana Adama. Ale domluvit se se spřáteleným „novinářem“ a společně veřejně pana Adama urážet a zostouzet, požadovat jeho vyhazov a udávat jej policii, kterou řídí náš koaliční partner, to je nejen střet zájmů, to je nejen ukázka šíleného „honu na čarodějnice“, který dnes v různých obměnách probíhá všude ve společnosti (a já píšu o tomto případu proto, že jsem se právě o něm dozvěděl a chci bránit čest svého přítele a kolegy, kterým Marek Adam je), ale je to i ukázka ubohosti a velmi nízkého charakteru pana Klímy, bohužel toho času poslance českého parlamentu. A když takoví mrzcí lidé sedí v českém parlamentu, můžeme se pak divit, že jsme tam, kde jsme?

Až bude pan Klíma zase „zvažovat“ (jak píše), zda o panu Adamovi psát (jinými slovy, zda jej udat, či neudat, zda jej veřejně denuncovat, či nikoli), měl by si uvědomit, že žádný strom neroste do nebe. TOP 09 prolezla do Sněmovny jen proto, že Ústavní soud uprostřed hry změnil pravidla (bez koalice by se topka do parlamentu nedostala, ani kdyby ve Statistickém úřadu praskly trubky vody i plynu zároveň a ještě k tomu vypadl proud) a příště tam už být nemusí. A až nebude pan Klíma poslancem, bude se možná chtít vrátit ke své původní profesi, ale co když o učitele-udavače a proamerické tajtrlíky už nebude ve společnosti zájem?

Takže, pane Klímo, až vás příště názory vašeho táborského politického protivníka uvedou do varu, radím dát si studený obklad na hlavu, klidně si na uklidnění můžete zapnout nějaký nekonečný speciál o ukrajinské válce na čé-té či čé-er-ó (abyste věděl, co si máte myslet), ale prosím – neútočte na slušné lidi, kteří vás mravně nesčetněkrát převyšují. Protože jinak panu Marku Adamovi dláždíte svou blbostí cestu do parlamentu. Nebo vlastně – jen v takové práci pokračujte. Marek Adam vás jistě rád v parlamentu vystřídá a taková střídačka bude jistě k prospěchu nejen Tábora, ale i České republiky.

Tak to je pro dnešek vše a abychom vždy nekončili jen negativně, mám i jednu dobrou zprávu. Viktor Orbán, díky Bohu, vyhrál v neděli už počtvrté za sebou volby a maďarským kosmopolitním liberálům znovu nakopal zadek. Na pozadí ukrajinského konfliktu je to významná událost, kterou si probereme příště.

Do té doby se opatrujte!

Vlasti a míru zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie