Ve své první společenské eseji s názvem „O tom, jak je důležitá jednota a svornost“ jsem použil historickou legendu o třech prutech knížete Svatopluka jako stále platný apel na nutnost být svorní a pracovat společně v každodenní drobné práci na tom, aby současný režim odešel tam, kam patří – tedy na smetiště dějin. Tato výzva směřovala na vlastenecké scény v České republice i na Slovensku, která je silně roztříštěna a atomizována. Jenže uvedený problém není jen uvnitř obou zemí, ale také v rámci slovensko-českých a česko-slovenských vztahů.

Je to již bezmála 30 let, kdy došlo k rozdělení malého, ale relativně silného Československa na dvě naprosto slabé, bezmocné a rozkradené kolonie. Pro oba národy je to skutečná historická tragédie.

K rozdělení Československa nedošlo ze svobodné vůle občanů, občané obou nástupnických zemí byli prostě postaveni před hotovou věc. Pokud by to byla vůle občanů, muselo by se konat referendum. Většina lidí ovšem rozdělení nechtěla – odhaduje se, že 80 % občanů bývalého Československa bylo proti rozdělení. Proto o rozdělení rozhodla nikoliv vůle lidu, ale několik politiků, aby mohli snáze privatizovat a krást. Přitom stačilo udělat jiné, lepší státoprávní uspořádání – kupříkladu konfederaci na Švýcarský způsob, kde téměř všechny záležitosti, daně a finance, si spravuje všech 26 autonomních kantonů samostatně. Navíc má každý kanton vlastní ústavu, legislativní orgán, vládu, policii a soudy, a zásadní věci se řeší tím nejdemokratičtějším způsobem, tedy prostřednictvím referend.

Bohužel k tomu nedošlo. Již tehdy bylo rozhodnuto vnějšími silami, že lépe se bude vládnout dvěma slabým státům, s rozvrácenou ekonomikou, nestabilní politickou situací, více či méně zkorumpovanou soudní a policejní mocí a neexistující armádou.

Tento záměr se těmto silám podařil. Lidé bohužel zapomněli na Svatoplukovy pruty.

Nyní nás jako zcela oslabené kolonie mohou bez větších problémů ovládat a nutit nám svoji vůli. Která neodpovídá základním národním zájmům ani českého, ani slovenského národa.

Byli jsme vedeni k tomu, abychom zapomenuli, že oba národy jsou součástí širokého slovanského etnika, národy bratrské a nejbližší. Musíme si uvědomit, že jsme zejména Slované, a že nás Slovanů je 400 milionů, tudíž žádní Anglosasové nám tu nebudou vnucovat svou politiku, která je proti našim bytostným zájmům a pouze nám škodí.

Co je však naprosto nezbytné, je opět najít cestu pro společnou slovensko-českou a česko-slovenskou státnost. Nestačí žít VEDLE sebe, musíme žít opět SPOLEČNĚ.

Musíme zapomenout na všechny bývalé nebo případné současné spory a najít vše, co nás spojuje. Je to úkol takřka historický, ale zcela nezbytný. Vlastenecké scény obou bratrských národů si to musí nejen uvědomit, ale pro naplnění tohoto cíle společně rukou nerozdělnou na tom pracovat.