V sobotu 18. května se konal již 20. ročník pietní akce za zavražděné kamarády Reho 2019. Již kolem jedné hodiny odpolední se pomalu trousily skupinky nacionalistů, tu z blízka, tu z daleka, na litvínovské nádraží. Před patnáctou hodinou nás byla již necelá stovka a shromážděný průvod se přesunul k místu Milošovy smrti, pamětní desce umístěné naproti nádraží.

Po položení květin, věnců a zapálení svíček přišla projevová část. V prvním proslovu zaznělo poděkování všem účastníkům, přítomným i minulým, kterých za oněch dvacet let mohlo být několik tisícovek, připomenuty byly okolnosti Milošovy vraždy, avšak také zklamání nad současnou lhostejností českých lidí, bohužel, včetně části nacionalistů.

Následoval projev zástupce saských Junge Nationalisten, jejichž početná skupinka také zavítala v sobotu do Litvínova uctít památku zavražděného kamaráda. „Milošův zločin byl, že se zavázal milovat svou zemi a postavit se za svůj národ – až do samého konce. Dnes jsme všichni více než kdy jindy obviněni právě z tohoto zločinu. Každý z nás může být další obětí těch, kteří chtějí nenávidět a zničit naše země a národy! Říká se: Živí jsou slepí k mrtvým a mrtví otevírají oči živým. Doufáme v toto vědomí. A nespočet obětí imigrantů a takzvaných uprchlíků nás vybízí. Je naší povinností připomínat jejich důstojnost,“ zaznělo právě v projevu saského kolegy.

Po ukončení projevové části se již nacionalisté seřadili a po několika letech byla opět při akci Reho dodržena tradice průvodu městem. V poklidném tempu jsme se vydali kolem litvínovského náměstí k Bílému sloupu a zpět na nádraží, kde byla pieta ukončena.

Po skončení akce se většina účastníků přesunula do zdejší restaurace Jáva, kde právě Miloš Reho strávil svou poslední noc. Ačkoliv je akce Reho dlouhodobě striktně apolitická (žádná z dnes fungujících organizací za Milošova života neexistovala), sešla se zde skutečně rozmanitá skupina nacionalistů napříč uskupeními. Nikde žádná zášť či zloba, jak se nám snaží mnozí oponenti namluvit, naopak zajímavé a přátelské rozhovory a kamarádství, které dává naději nám všem společně. Ostatně, dlužíme to třeba právě Milošovi!

Ještě jednou si zde dovolím poděkovat všem účastníkům, také všem, kteří dorazit nemohli, avšak si vzpomněli a za Miloše zapálili (třebas pomyslnou) svíčku. Závěrem opět použiji slova našeho saského řečníka: „Miloš Reho, zavražděný před dvaceti lety 16. května, stojí v řadě se vzpřímenými hrdiny, jako je Jan Palach a další velcí synové a dcery vašeho národa! A jsem si jistý, že Miloš se na nás dnes dívá dolů! Proto – nikdy se nevzdávejme!

Miloš Reho – nesmrtelný!“