První květnovou středu bylo v Marakéši nějakých šestadvacet stupňů Celsia, na místní poměry žádné vedro. Ale horko teprve bude. Hlavně v Evropě, díky tomu, jak nám to evropští politici zase jednou zavařili. V klimatizovaných sálech a saloncích rozpálili mozky do běla a upekli s africkými kamarády deklaraci, kde vyjadřují plnou ochotu spolupracovat při přesunu blíže neurčených davů Afričanů na evropský kontinent. Smažit už se v tom budeme my.
Marakéš založil válečník z dynastie Almoravidů Júsuf ben Tášfín, který za svou hlavní životní zábavu považoval expanzi Islámu pomocí džihádu. V roce 1086 se jeho vojska vylodila na španělském pobřeží, rozmetala armádu křesťanské Kastilie a ovládla Andalusii. Hezká paralela. Dnes však bohužel už zdaleka nejde jen o jižní Španělsko.
Dne 2. května 2018 se v tomto marockém městě uskutečnila 5. ministerská konference euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji (tzv. Rabatský proces). Českou republiku na jednání zastupoval ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar (ANO). Na konferenci byla přijata deklarace a akční plán na léta 2018 až 2020. Dokument podepsali všichni zúčastnění ministři kromě zástupce Maďarska. Údajně šlo o plán boje proti ilegální migraci. Veřejnost však měla být opět oklamána, neboť z textu přijatého dokumentu plyne, že podstatou jeho obsahu je něco jiného.
Celý text deklarace přinesl server Aeronet ).
Evropští lídři, kteří neváhají tvrdit, že velká výměna je jen spikleneckou teorií, v tomto dokumentu jasně deklarují, že ji plánují a provádějí cíleně, soustavně a bez ohledu na cokoli, a už vůbec ne na vůli Evropanů.
Po jednání Ministerstvo vnitra veřejnosti prezentovalo výsledek jednání tak, že česká strana podpořila opatření proti migraci v místě počátku migračních toků. Proti odhalení dokumentu jako deklarace de facto vyjadřující plný souhlas s masovým přesunem Afričanů do Evropy se zuřivě ohradili jak ministr Metnar, tak premiér Babiš. Svědčí to o tom, jak jsou si politici vědomi zlotřilosti svého počínání, a jak moc je rozladilo, že někdo zase neskočil na jejich primitivní lež, kdy se pokusili deklaraci, kde se opakovaně a jednoznačně mluví o podpoře pravidelné migrace a o způsobech jejího organizování a propagačního pokrytí, vydávat za deklaraci o potírání ilegální migrace. Je to jako v tom sporu, jestli je sklenice poloprázdná nebo poloplná. Tady mám ale obavu, že sklenice je tak plná, že už brzo přeteče, stejně jako (doufejme) trpělivost Evropanů.
Zrušit ilegální migraci a nahradit ji migrací legální je stejné jako bojovat proti nárůstu kriminality tím, že zlegalizujeme vraždy, loupeže, korupci, krádeže, podvody a znásilnění.
Marakéšská deklarace se hlásí k závěrům Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030, mezi něž patří např. požadavek „usnadnit řádnou, bezpečnou, pravidelnou a odpovědnou migraci a mobilitu lidí, včetně provádění plánované a dobře řízené migrační politiky “. Deklarace opakovaně proklamuje, že migrace z Afriky do Evropy je proces plánovaný, chtěný a řízený. Má mít veškerou podporu evropských struktur včetně cílené propagace, vytváření a financování subjektů, které ji budou zastřešovat a provádět. V neposlední řadě byl deklaratorně opět vyhlášen boj proti jiným názorům, formulovaný pochopitelně jako potírání rasismu a xenofobie.
Na konferenci v Marakéši nezaznělo nic převratného, jenom se evropské elity zase o kousíček otevřeněji přihlásili k ideálu dávno plánovaného přenárodnění Evropy, jak bylo deklarováno už skoro před stoletím. K tomuto cíli od té doby vytrvale směřují, a postupně odstraňují všechny překážky, které se jim během času postavily do cesty. Zase trochu poodkryli cíle a aktuální metody. Není již volby v tématu, zda masová imigrace ANO nebo NE, jde jen o to, jak ono ANO dostat mezi lidi, donutit je přijmout realitu, zvyknout si, neprotestovat, rezignovat, nechat se oklamat, ukonejšit, znechutit, otupit, a vymazat z dějin.
„Pro Panevropu si přeji euroasijsko-negroidní rasu budoucnosti, a tak lidské osobnosti zajistit různorodost.“
(Richard Coudenhove-Kalergi, rakouský politik s československým občanstvím (1894-1972) založil v roce 1922 hnutí Panevropan – k jeho odkazu se špičky EU otevřeně hlásí)
Pokud někdo vytváří všechny podmínky, aby Evropané degenerovali a národy vymíraly, tváří v tvář tomuto stavu neudělá nic pro nápravu, ale vnucuje jako jediné možné řešení imigraci, a to nejen jako akutní opatření, ale i do budoucna, potom zjevně ví, jak to musí zákonitě skončit. Navíc jsou tu jasné indicie, že právě velká výměna je základem a smyslem celého plánu, a ony degenerativní mechanismy implantované po druhé světové válce postupně do všech evropských národů, jsou jen metodou, jak tuto výměnu civilizací odstartovat a umožnit. Uveďte společnost do stavu, kdy její problémy mají vyřešit lidé z jiných kultur, a máte jistotu pádu civilizace. Nebude to v dějinách poprvé. Je to jen otázka času, a jak známo, žijeme stále rychleji.
„Univerzita St. John v Yorku uspořádala pro vysokoškolské učitele speciální lekci, nazvanou Naučit se a odvyknout si bělošství“ (Daily Mail)
O tom, jaký dopad na imigraci budou mít konkrétní politicko-organizační kroky, které marakéšský dokument ideově předjímá, si lze udělat představu třeba jen z nenápadného konstatování v Doméně 5: „Partneři z Rabatského procesu opakují podporu principu nenavracení a souhlasí s tím, že upřednostňují dobrovolný návrat“.
Deklarace jednoznačně neřeší žádné problémy ilegální migrace, v tomto směru nabízí jen banální diplomatické slogany, ale zato velmi důsledně nastiňuje směr, kudy se bude ubírat spolupráce EU s Afrikou při plánovaném stěhování národů. I když deklarace při vypouštění krycí mlhy korektně hovoří o vzájemném prolínání, troufám si tvrdit, že momentálně nehrozí hromadný přesun Evropanů na černý kontinent, ale že to bude jednosměrná dálnice z jihu na sever.
Jestli to někdo celé zamýšlí tak, že si do Evropy importujeme mladé, ambiciózní, vzdělané lidi, potenciální elity, aby tady na nás, zlenivělé a zdegenerované požitkáře, otročili, bez ohledu na to, co to způsobí v jejich afrických domovinách, hanba mu. Pokud chce někdo konečně vylikvidovat nenáviděnou křesťanskou bílou Evropu a cítí, že nadešla ta správná chvíle, pak dvakrát hanba. Pokud chce někdo zvládnout obě tyto mouchy jednou ranou, je to neomarxista a o hanbě darmo hovořit, neboť není hanby tam, kde není svědomí.
„Neznám v dějinách větší katastrofu, než je existence heterosexuálního bílého muže.“
(Václav Bělohradský, filozof)
To vše se děje v situaci, kdy už jen nedělat nic by znamenalo odsoudit Evropu k smrti, neboť proces je již spuštěn a pokračuje samospádem. Stačí nechat evropské obyvatelstvo vymírat a naopak ekonomiku držet v absurdním módu, kdy jediným měřítkem úspěchu a zárukou aspoň dočasného přežití je trvalý makroekonomický růst (bez ohledu na skutečnou životní úroveň lidí v údajně stále bohatnoucí společnosti). To je spolehlivě smrtící kombinace, vzniklá buď nekompetentností, nebo záměrem těch, kteří mají možnost už sedmdesát let vést západní svět a na nichž leží nedělitelná zodpovědnost za současný stav, protože jakékoli alternativy programově potírají.
Nastavit fungování společnosti k všeobecnému úpadku hodnot, zajišťujících její duchovní identitu a fyzickou existenci, pak dát ruce pryč a umírající společnost zachraňovat přílivem jiných etnik, není nic jiného než promyšlená forma genocidy.
Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy OSN:
Čl. II.:
V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
Máme tady nádobu s modrou vodou. Potom uděláme (záměrně) ve dně díru a modrá voda začne vytékat. Neuděláme nic, abychom nádobu opravili. Situaci řešíme tak, že shora lijeme červenou vodu. Vody je tak v nádobě pořád stejně, ale poznenáhlu se mění její barva. Jak se díra ve dně zvětšuje, lijeme novou vodu shora silnějším proudem. U toho se tváříme, že jsme situaci vyřešili, neboť vody v nádobě neubývá, dokonce možná přibývá. Děláme, že nevidíme, jak se mění barva vody, a zakážeme o tom mluvit. Kdo by chtěl díru nějak zalátat, toho ženeme klackem. Kdo by měl k opravě nádoby nářadí, materiál a kompetenci, toho ženeme dvakrát. Hádejte, jaký může být konečný výsledek tohoto procesu? Není žádných nejasností. Zbývá jen jedna otázka: Kdy bude voda úplně červená?
„Naše společnost se změní, naše města se změní extrémně. Podporuji, aby během 20 let už Němci netvořili většinu v našich městech. A chci objasnit, zvlášť pravičákům, že je to dobrá věc!“
(Stefanie von Berg, politička německé Strany zelených)
Evropský komisař pro migraci Dimitris Avramopoulos řekl: “Migrace musí být podporována, protože zatímco populace v Africe vzrůstá, v Evropě klesá.” To je myšlení, kterému chybí veškerý intelektuální, ba přímo základní mentální potenciál. Svědčí o úrovni dnešních vůdců EU, kteří neváhají nechat si říkat elity. Jejich pohled na řešení evropských problémů je zjednodušen až na samé jádro živočišné podstaty lidské existence, z níž zcela vysublimovaly jakékoli historické, kulturní, civilizační, duchovní aspekty, jakýkoli jiný pohled na člověka než jako na živočicha ve stádu, jehož počty je možno dle okolností doplňovat z libovolných zdrojů.
„EU by měla udělat vše, co je v jejích silách, aby podkopala homogenitu svých členských států.“
(Peter Sutherland, zvláštní zástupce OSN pro migraci)
Nemá-li Evropa v tomto boji proti šílenství sociálních alchymistů podlehnout, je nezbytné, aby se Evropané mohli opřít o své původní identity, aby si nenechali vyrvat ze srdcí a životů národ, Boha, tradiční rodinu, etnickou a kulturní jedinečnost, historické uvědomění, hrdost, bojovnost a morálku.