Věřit Turkovi je jako věřit bajkaři

Jenom když slyším slovo „SUMMIT“, dělá se mi zle. V poslední době se s ním roztrhl pytel.

Vysocí, nejvyšší představitelé naší upadající Evropy se scházejí nad každou pitomostí a tam dva dny až týdny jednají, píchají do lejna, které tím více páchne, místo toho, aby Mutti Merkel zavolala Hollanďanovi a ten dalším „psíkům“, až k takovým těm bezpohlavním submisivním podpindosnikům jako náš Mohamedoslav Sr-Al-botka, a rozkazem od včelí královny by jim bylo sděleno, že mají držet kušnu a krok.

Nemusely by se z daní nás všech platit opulentní večeře, večerní hotelové dýchánky ve společnosti slečen, chlapečků a jiného zboží pro ukojení nálad politiků, včetně jejich personálních doprovodů. Když pominu všechny šílenosti, které byly podepsány, tak nemohu vynechat vítězství Osmanů na poli vízové povinnosti. Turecký pas se stal nejžádanějším zbožím pro všechny opálené lidičky. Cesta do Evropy je volná. Turci sami vyberou ty nejlepší bojovníky, nepohodlné své občany, prověřené spící buňky a plodné ženy, aby se už postarali o nás, bílé a dnes již zoufalé Evropany. Ani Orbán, ani Fico, ani paní Šidlová nezabránili ničemu, ani se neozvali, asi nechtěli. Vše je domluveno a nám se předvádí stínohra, divadlo, tak známé od jistých a stále stejných loutkovodičů. Všechno je jinak. Zbývá poslední překážka. Už tisíc let je stále stejná. Rusko!