Přátelé, včera jsem po čtrnácti letech odstoupil z Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU.  Své důvody vysvětluji v abdikačním dopise. Nehodlám mlčet k tomu, jak je divadelní umění, o které máme pečovat, zneužíváno k deptání a ponižování niterného cítění prostých lidí a občanů této země, jak bezohledně je přitom urážena státnost, naše kultura a náboženství. Nehodlám o tom mlčet ani v budoucnu a budu připomínat, kam až historicky dospělo veřejné hanobení křesťanství v naší zemi, přičiněním koho a jakým způsobem je k tomu účelově instrumentalizováno divadlo a alibisticky překrucován pojem umělecké svobody.  Ovšemže, v případě jiných náboženství by to bylo u nás daleko za hranicí trestní odpovědnosti.

Ve dnech 24. a 26. 5. proběhly v rámci festivalu Divadelní svět inscenace, které  porušily všechny mravní a kulturní normy, úmyslně urážely náboženské cítění věřících lidí  a mravní ideály naší země symbolizované státní vlajkou.  Pod střechou Centra experimentálního divadla – divadla Husa na provázku v produkci festivalu byla uvedena hra O. Frljiče Vaše násilí a naše násilí (26.5), v níž byla

1) hanobena česká státní vlajka muchláním a vytahovaním ze ženského přirození;
2) hanobena osoba Ježíše Krista způsobem, který nebudu popisovat;
3) hanobena muslimská žena podrobená aktu sexuálního násilí.
4) V hře „Prokletí“  byla hanobena osoba papeže Jana Pavla II. sexuální manipulací s jeho sochou, oběšením, rozřezáním křesťanského kříže motorovou pilou a další scény profanace křesťanských symbolů ve hře plné násilí.

A to představitelé naší kulturní fronty neustále volají po „slušnosti“, ptají se odkud se ve společnosti bere tolik „hrubosti“, „hulvátství“, „násilí“ a „extrémismu“. Odkud asi?  Zato odpůrci Frljičovych inscenací jsou osočováni z intolerance, pravicového extrémismu a jsou nálepkováni jako fašisté.  Neuvěřitelné!

Bolest statisíců lidí v naší zemi, kteří celé měsíce narážely  na hrozné fotografie a videa z Frljičových paskvilů na českém internetu byla veliká. Potkal jsem jich desítky a sám jsem cítil jejich svíravý pocit bezmoci. Nezapomenu na tuto křivdu. Nebudu nikdy mlčet o těch, kteří urážejí prosté lidi, dotýkají se jejich nejsvětějších citů, zahánějí je do rohu nálepkováním a z výše kultury placené z jejich daní se vysmívají jejich bezmoci!

Prosím, přečtěte si můj abdikační dopis i dřívější dopis organizátorům festivalu.

  Petr Osolsobě,  Ph.D.